LAUTR – Melodičnost a texty jsou důvod, proč nás lidi rádi poslouchají

Nestává se každý den, že rocková kapela odehraje koncert v nadmořské výšce 1323 metrů jako kapela LAUTR 1.dubna v rámci akce Srazu mániček na Lysé hoře. Jak se z vašeho pohledu akce vydařila a šli byste do něčeho podobného znovu? 
My jsme na Srazu mániček na Lysé hoře hráli několikrát, stala se z toho už taková příjemná tradice. Byla to letos zase bezvadná akce. Je obdivuhodné, kolik lidí, kteří běžně na túry nechodí, vyšlápne ten velikánský kopec, nahoře zapaří a pak zase šlape dolů. Letos jsme na Lysé navíc pokřtili naši novou desku "S peklem smířený". Nevím, jestli u nás nějaká další kapela křtila své album tak vysoko (smích). Pro nás to byla taková malá satisfakce, protože křest předchozí desky "Půlnoční anděl" nám zařízl Covid, resp. proticovidová opatření. To byla divná doba, naštěstí už je to pryč. Pokud budeme rádiem Čas Rock pozváni, s radostí na Srazu mániček na Lysé hoře zahrajeme i příští rok. Nemá to chybu...

Na křtu určitě zazněly nějaké nové songy z tohoto alba. Jaká byla reakce publika na ně a jaký je u lidí o novou desku zájem?
Na novém albu je deset písniček, z toho jsme jich na Lysé hráli osm. Některé z nich, jako "V Pekle", "Oceán" nebo "Sígr" nebyly fanouškům neznámé, protože jsme k nim natočili klipy ještě před tím, než vyšly na CD a klipy jsou v programu TV Rebel a na Youtube, takže už se k uším a očím posluchačů dostaly. Na desku máme skvělé ohlasy, jsme za to fakt rádi. Fanoušci nám říkají, že je to typický LAUTR, že se to nedá splést, ale že je zase o kus dál, a tak jsme to chtěli. Netvoříme písničky z nějakého kalkulu nebo módního trendu. Musí nás to bavit a jít to z nás, jinak by to nefungovalo.

Všechny skladby na novince jak muzikou, tak texty, jsou dílem zpěváka a kytaristy Jožina Hladkého nebo mají i ostatní z kapely možnost zapojit se do skladatelského procesu?
My na písničkách pracujeme kolektivně, ale je pravdou, že s nápadem vždycky přijde nejprve Jožin. On už v tom má jasno, je hudebně velmi kreativní a plodný (smích). Často se stává, že má jedna písnička pět, sedm i více verzí, jak ji v průběhu času upravujeme a pilujeme, dokud nejsme spokojeni. To pak mezi náma docela i jiskří, ale k tvůrčímu procesu i tohle patří. Texty jsou plně z hlavy, srdce a pera Jožina. Má dar slova a jeho texty mají hloubku, myšlenku a velmi často osobní prožitek, jako například "Sígr" z poslední desky nebo "Pak si z okna skočila" z té předchozí. Myslím, že melodičnost a texty jsou důvod, proč lidi LAUTR rádi poslouchají. Dostávají od nás písničky, které si můžou zpívat a kterým rozumějí.

Některé texty si opravdu neberou servítky, jako například fanoušky oblíbená klipovka "V pekle". Předpokládám, že jste na text již od posluchačů nějakou zpětnou vazbu zaznamenali...
Písnička "V pekle" funguje. Lidi baví, na streamovacích platformách Apple Music a Spotify patří mezi čtyři nejpřehrávanější skladby z posledního alba. Klip na Youtube je taky populární a legrační je, že jsme ho natočili za jedno odpoledne ve stodole našeho kamaráda Romana Hyrdela v Radvanicích. Užili jsme si to, fakt jsme se bavili a pozitivní energie se asi do klipu nějak propsala, protože ho mají fanoušci fakt rádi. Pokud narážíš na kousek textu o "knoflíku v ruce a vyhrožování Armageddonem", tak na to byly jen dvě reakce, a i ty jsme si s pisateli vyjasnili. V úplně první verzi byla v této pasáži v textu zmínka o análním sexu s Ursulou von der Leyen a ta představa se nám fakt nelíbila, tak pak Jožin zareagoval na situaci a emoce, které v daném okamžiku ve světě rezonovaly (smích). Není v tom žádná vyhraněnost, jen obava, protože kdyby to bouchlo, máme po prdeli úplně všichni.

Myslel jsem pasáž, kterou zmiňuješ, protože řada kapel se podobně řečeným názorům na tohle téma vyhýbá. Skladba "Sígr" si rovněž servítky zrovna nebere. Byla tahle píseň pro vás jasným favoritem na desku?
"Sígr" je příběh ze života našeho kapelníka. Do posledního písmenka pravdivý, včetně onoho vloupání do kostela v podnapilém stavu a usnutí na kůru. Když si uvědomíme, že to bylo v době hlubokého socialismu a na kůru usnula nacamraná, pubertální mánička, divím se, že neskončil v base (smích). Možná to zachránil ten kostel, protože církev komanči zrovna nemuseli. No a ten "malý sígr", to je pokračování Jožinovy krve, jeho malý vnouček. Holt geny, no (smích). Jako písnička se "Sígr" moc povedl. Už když jsme ho tvořili a začínal dostávat kontury, věděl jsem, že se bude líbit. Klip se taky povedl, vypráví příběh a aktéři v něm, ač neherci, to zahráli skvěle. Z kotle na koncertech si o "Sígra" lidi často volají. Takže na desce chybět nemohl.

Jako na albu předešlém i zde se objevila jedna cover verze. Jedná se o předělávku lidové písně "Ej padá, padá rosenka". Z kolika skladeb jste cover vybírali a proč padla volba na tuhle píseň?
My jsme vlastně ani moc nevybírali. Měli jsme jasno v tom, že na novou desku chceme zase jeden cover, je to příjemné oživení pro posluchače i pro nás. "Rosenku" jsme hrávali při zvukovkách před koncerty, tak to tak nějak automaticky padlo na ni. I když, zvažovali jsme i "Okolo Frýdku cestička" (smích). To byla taková nostalgie, když jsme si vzpomněli, jak ji před mnoha lety hrál Jon Lord na koncertě DEEP PURPLE v Ostravě. K "Rosence" jsme přistupovali s velkým respektem, protože ač je to lidová píseň, každý zná slavnou verzi od BLUE EFFECTU. Říkali jsme si, že ji musíme udělat úplně jinak než v sedmdesátých letech BLUE EFFECT, protože bychom to schytali a myslím si, že se nám to povedlo. Naše "Rosenka" je pojata úplně jinak. I když k jakémusi propojení s BLUE EFFECT nakonec stejně došlo, a to v osobě někdejšího člena kapely a velké legendy Leška Semelky, který s námi "Rosenku" nazpíval. Na desce "Svitanie" ji zpíval Olda Veselý, ale na koncertech BLUE EFFECT taky Lešek. "Rosenka" se líbí, jsme za to moc rádi.

Jaká byla reakce Leška Semelky, když jste ho oslovili se zájmem o spolupráci na této skladbě a natáčení klipu? Přišly z jeho strany nějaké podněty k vaší práci?
Lešek byl od prvopočátku nadšený, přišlo mu to jako dobrý nápad. A bylo to vlastně velmi rychlé. Telefonická domluva, jeho příjezd do Bomb Jack Studia, kde jsme točili, natáčení zpěvu a natáčení klipu. Na nějaké nové podněty nebyl čas, my už jsme měli všechny nástroje k "Rosence" nahrané, tak se točily jen zpěvy. Lešek nám říkal, že je vidět, že tím žijeme a když jsme mu pak poslali výsledek, měl z toho radost stejně, jako my. Lešek je legenda, je pro nás velkou ctí, že máme na desce jeho hlas a v klipu jeho osobně... 

Nové album se pyšní mimo jiné výborným zvukem. Nahrávali jste opět v hranickém Bomb Jack Studiu. Jakou máte zkušenost s tímto studiem a doporučili byste ho i dalším kapelám?
Nahrávali jsme opět u Wendela Dreiseitla v Bomb Jack Studiu a znovu s maximální spokojeností. Já bývám trémista ve chvílích, kdy mi na něčem hodně záleží. No a desku nenatáčíte každý den, že jo (smích). Wendel dokáže udělat pohodovou atmosféru, ve které se nervozita vypaří a hodiny se pak v klidu tvoří. Je to profík, vynikající muzikant, slyší a zná trendy, spolupracuje se s ním skvěle. Před pár lety mi Bomb Jack Studio doporučil zpěvák TRAKTORU, můj kamarád Martin Kapek, který tam s kapelou taky točí. Určitě bych ho doporučil dalším kapelám. Pokud najdou volný termín. O Bomb Jacku se ví, má skvělé reference a Wendel vedle toho ještě tvoří se svou kapelou PANOPTIKO, která má slušně našlápnuto. Den má jen dvacet čtyři hodin..

Pravidelně vystupujete také na větších akcích jako jsou festivaly Ostrava v plamenech nebo Holba rock na grilu v Opavě. Jak bys zhodnotil tyhle akce? 
Holba Rock na grilu i Ostrava v plamenech patří mezi největší rockové festivaly v Moravskoslezském kraji. Vždycky jsou parádně zorganizované a hlavně chodí na ně skvělé publikum. Když kotel vrací znásobenou energii, která jde z kapely ven, lidi si s ní zpívají a paří, cítíš odezvu, to se to hraje jedna báseň (smích). Mám dojem, že Česko je v tomto směru fenomén. A nemusí jít jenom o velké festivaly jako je Holba Rock na grilu, Ostrava v plamenech, Euro Bike Fest nebo Magmafest, kde letos taky budeme hrát. Svoje kouzlo mají i festivaly menší, kde jsi publiku blíž, lidi jsou ještě vřelejší, celé je to míň anonymní a takové domácké. To pak odjíždíme domů třeba s domácí slivovicí, šrůtkem uzeného nebo parádním koláčem. Zejména jižní Morava je v tomto excelentní... Rádi tak vzpomínáme například na Citellus Metal Rock Fest v Sobůlkách u Kyjova (smích).

"Roky jsou jako flaška v ruce, ze které někdo upijí..", tak zní první věta vaší desky. Jste jako kapela spokojeni s tím, kde jste teď nebo máte před sebou ještě daleko větší plány?
Nad odpovědí na tuhle otázku se musím trochu zamyslet (smích). My jsme nad nějakými velkými plány opravdu nedumali. Ano, chtěli jsme vydat první desku, pak druhou, za nějaký čas určitě budeme chtít třetí a moc si přejeme, aby písničky z ní měli lidi rádi tak, jako je tomu u těch prvních dvou. Chceme hrát, potkávat se s fanoušky, cítit, že jsme na jedné vlně, to souznění a výměnu energií, chceme tvořit a mít radost z toho co děláme. To je pro nás to podstatné, nebereme kapelu jako marketingový projekt nebo nějaký kalkul. Ano, jsme spokojení s tím, kde jsme a když budeme moci jít ještě dál, kam až to půjde a bude nám tam dobře, tak za to budeme vděční. A jednoho dne, až bude ta "flaška v ruce" vypitá do dna, ohlédneme se zpátky a řekneme díky! Snad to bude za dlouho... (smích).

Vznik: 2016
Místo: Ostrava
Styl: hard rock/heavy