GAIA MESIAH snad ani nejsou kapelou, jsou úkazem, jenž se prostě odkudsi vzal a ukousl si pozornost nemalé části fanouškovského spektra, kterou si utěšeně hýčká dál. Nikdo není schopen přesně popsat, co že to GM vlastně hrají, ale není to vůbec podstatné, protože u jejich hudby je technický aspekt druhotný, důležitý je pocit a vibrace. Tím samozřejmě nechci shazovat hráčské a pěvecké schopnosti tří českých žen a jednoho Australana, jsou totiž excelentní, čehož je album „Vlnobytí“ pádným důkazem. Po jeho poslechu možná leckdo nabyde dojmu, že GAIA MESIAH lehce zvolnili, ale jedním dechem se zeptejme sami sebe: Není to logické a na místě? Když je potřeba kopnout do vrtule („Follow Me“), stane se tak. Když je čas na uvolněný tanec („Shining“), je rytmus kvapný mimo mísu. Marka, Morella, Misha a Josh si prostě dělají, co chtějí. A činí tak pro mnoho příznivců neodolatelně. I tentokrát GM vypráví nejen v angličtině, ale též v rodném jazyce. „NeNe“, „Plán“, „LaLuna“ i závěrečný povědomý jam „Království“ promlouvají česky, přičemž tak stvrzují obrazné přiznání barvy jedné pozoruhodné kapely, která dík živlům a osudu stále požitkářsky pluje éterem.
Zdeněk Pospíšil