Zhruba před rokem se FORREST JUMP po rozpadu dosavadní sestavy ocitli na hraně. Už jsi pár krizí a problémů zažil, jak jsi hodnotil situaci, kdy ses ocitl bez spoluhráčů? Měl jsi jasno, jak dál?Na podzim 2021 už bylo jasné, že jsme na rozcestí. Mára byl na cestě do ARAKAINU a Mira se rozhodl pověsit kytaru na hřebík. Nikdy jsem neuvažoval o tom, že bych to zabalil. Neříkám, že se to někdy nestane, ale do té doby prostě nikdy. Nechal jsem tomu pár měsíců a moc o tom nepřemýšlel. Když jsem o tom v lednu 2022 přemýšlet začal, bral jsem to jako možnost vyhnout se některým chybám z minulosti a zachovat ducha FORREST JUMP. Zavolal jsem pěti lidem, jestli do toho chtějí jít se mnou, a naštěstí všichni souhlasili. Byli to Pepa Cigánek (bicí), Michal Stochleba (kytara), Kuba Ticháček (basa), Luki Pilch (zvuk) a Tomík Kaláb (technika). Velkou roli ve formování hrál také můj dlouholetý kamarád Pavel Kurtin (bubeník DECAY, SOUNDER), se kterým jsem drtivou většinu rozhodnutí konzultoval. Jeho názor je pro mě důležitý. Jsem rád, že to do sebe všechno hezky zapadlo. Novou sestavu jsi představil záhy po rozpadu, bylo náročné dát ji takhle rychle dohromady nebo mají FORREST JUMP takové renomé, že jsi musel zájemce o post v kapele odhánět?
Nechci soudit renomé či nerenomé FORREST JUMP. Byl jsem moc rád, že všichni oslovení ukázali chuť být součástí FJ. Jediný zádrhel byl u Pepy Cigánka, který na začátku upozornil na to, že díky dalším aktivitám nebude schopen odehrát všechny koncerty. S tím jsem ale počítal. Pepa je tak neskutečný a univerzální bubeník, že není možné, aby se věnoval jediné kapele. Dohoda byla jasná – pokud bude plnit povinnosti jinde, posadí se na bubenickou stoličku jeho žák Maty Buriánek. Pepovi musím poděkovat za přínos pro FJ. Kromě toho, že je obrovský profík, je s ním neuvěřitelná sranda a svým způsobem FJ už podruhé „zachránil prdel“. Poprvé to bylo před pár lety, kdy nahrál bicí pro část alba FORREST JUMP z roku 2018 a je k vidění třeba v klipu „160628“. Tentokrát to bylo podruhé a vlastně i potřetí, protože k nám přivedl Matyho. Letos v lednu jsme si s Pepou zavolali s tím, že jeho aktivity mu neumožní koncertovat a podílet se na tvorbě FORREST JUMP, takže se jeho nástupcem stal Maty Buriánek. Máme ale dohodu, že Pepa si s námi ještě párkrát bouchne. Následovalo hektické období, plné koncertů a vydávání singlů. Byl sis stoprocentně jistý tím, že sestava kapely je natolik silná, abyste bez zaváhání plynule pokračovali v kolotoči kolem FORREST JUMP?
Na prvních zkouškách jsme si řekli, že odjedeme naplánované koncerty a poté si sedneme a řekneme si, jestli nás to spolu baví. Na tu debatu už nikdy nedošlo. (smích) Mně vůbec nepřijde, že jsme spolu teprve rok a kousek. Přijde mi to jako podstatně delší doba, a přestože jistý si asi nemůžeš být nikdy ničím, aktuální tým FJ považuji autorsky, muzikantsky i lidsky za nejsilnější v historii, byť musím jedním dechem dodat, že Mirův náhled mi trochu chybí. Nejviditelnější změna, která v životě FORREST JUMP nastala, je fakt, že z původních dvou kytar je v současné sestavě jen jedna. Bylo náročné převlékat staré písně do novějšího hávu?
Tohle je spíš otázka na Michala Stochlebu. Ten to celé vymyslel a poté realizoval. Já byl původně přesvědčený o tom, že budeme hledat druhou kytaru. Michal ale přišel s myšlenkou, že se o kytary postará sám. Vyzkoušeli jsme to a fungovalo to. Michal je hudební maniak. Nemyslím si, že by byl bez kytary někdy déle než pár hodin. Možná když jde na fotbal fandit Sigmě Olomouc – to dělá se stejnou vášní jako muziku. (smích) Už když jsem slyšel jeho verze písní, které už byly vydané jako singly, jsem se podvědomě usmíval. Nejrůznější detaily a fórky skladby jednoznačně oživily. Potom přinesl aranže na „Zafúkané“ a já věděl, že to je ONO. Ve finále začal posílat vlastní skladby, a vzhledem k tomu, že hotové songy posílal i Kuba, měli jsme problém dodržet třičtvrtěhodinový formát nového alba. Zdaleka ne všechny písně se tam dostaly. Prostě „krásné starosti“. (smích) Myslím, že pokud bychom se někdy vraceli ke dvěma kytarám, stalo by se tak jedině v případě, že Mira sundá kytaru z hřebíku. Ti dva by se skvěle doplňovali… Noví členové znamenají také nový autorský tým. Bylo třeba přistupovat k tvorbě nových skladeb jinak, než jsi byl zvyklý? V čem odlišnost kreativního procesu spočívala?
V době moderních technologií má každý muzikant domácí studio. Můžeš si nahrávat nápady a různě je kombinovat, dokud nemáš pocit, že máš skladbu hotovou. V dřevních dobách jsi udělal písničku v totálním rachotu zkušebny a až ve studiu jsi zjistil, že některé věci nefungují nebo neladí. (smích) Dnes je tento proces o dost jednodušší. Jen se musíš vyvarovat toho, aby ses v úpravách nerýpal donekonečna. U FJ to funguje tak, že Michal nebo Kuba pošle demo hotové skladby, na kterou dělám zpěvové linky a poté text. Často se stává, že kvůli zpěvu různě kombinujeme riffy mezi sebou, ale základ je daný. Podobně se to dělo i s bývalou sestavou… Co bylo při tvorbě nových skladeb zásadní, aby se skladba ocitla na desce, která má reprezentovat aktuální podobu FORREST JUMP? Co bys chtěl, aby posluchači z vaší muziky pociťovali?
Takhle jsem nikdy nepřemýšlel. Skladba tě buď osloví, nebo ne. Nic mezi tím. V minulosti jsme se několikrát bavili o tom, co a jak změnit, aby to znělo „nějak jinak“, ale nakonec z toho prostě vylezl FORREST JUMP jako otisk té doby. Myslím, že u alba „Vrtochy“ je to stejné. Jediným kritériem pro to, aby byla skladba na albu, je to, že nás baví. Zároveň doufáš, že bude bavit i fanoušky. A to je to, co bych chtěl, aby fanoušci u našich skladeb cítili – že je to BAVÍ. Název alba „Vrtochy“ primárně souvisí se světem koní, co jste názvem alba chtěli posluchačům sdělit?
Vrtochy (původní slovo brikole) je výraz pro chování koně, který se vzpírá svému jezdci. Myslím, že každý člověk se někdy musí něčemu vzepřít a má své vrtochy. Za nápad použít tento název vděčím režisérce a autorce her našeho divadelního spolku „Jednou za rok?“ Jaroslavě Hynštové, která jen tak mimoděk prohlásila, že by se k nám tento výraz hodil. A my si řekli, že má pravdu. Kéž bychom se dokázali vzepřít alespoň stále rostoucí míře hlouposti. To už ale jiná píseň je…
U tvých textů mám pocit, že hraní si se slovy tak, aby z nich nevtíravě vylézaly životní pravdy a realita, je snadná záležitost. Stačí ti pro textování pozorovat lidi, tak jak o tom zpíváš v „Rozcestí“, nebo potřebuješ nějaký speciální impulz?
Já bych strašidelně rád psal o tom, že „slunce svítí, vše je růžové a na obloze nekonečná duha“. Jenže pak se zastavíš a podíváš kolem sebe a začneš mít strach o to, jestli vlastně vůbec existuje nějaká naděje. A odpovíš si, že MUSÍ! Tajně doufám, že je to tím, že negativní zprávy prodávají svá média, ale schválně se koukni na některý ze zpravodajských webů, co najdeš za titulky. Vždyť už ani nejde říct, že se lidé chovají jako zvířata, protože zvířata by se takto nikdy nechovala! Proto vznikl třeba text „Víc dobrých zpráv“ – já potřebuju vědět, že dobro existuje, a i když je třeba v menšině, pořád je dost silné. Já vím, zní to klišoidně, ale líp to říct neumím. Většina mých textů je o tom, že naděje existuje. Nebo jsou zamilované. Hodně! (úsměv) Z nových skladeb na mě nejvíc zabíraly ty, jejichž texty vyznívaly poměrně temně, melancholicky, až bezvýchodně. Je psaní podobně laděných textů způsob, jak se bráníš negativním vlivům kolem sebe?
Popsals to přesně – někdy přijdou věci, které prostě nedokážeš ovlivnit. Ale můžeš se z nich „vypsat“ s tím, že alespoň na konci tunelu a alespoň nepatrně musí svítit to „světýlko“. Líp to popsat neumím… Ve skladbě „Zapomenutý svět“ zazní „náš svět už se ztrácí a v tomhle novým není snadný žít, když lháři a taky zrádci beztrestně můžou ublížit“. Přivedl tě k tomuto textu konkrétní člověk či situace?
Existuje asi miliarda lidí, kteří byli přímou inspirací k tomuto textu. A ne nutně se ta situace musela týkat mě osobně. Žijeme ve světě, který ovládají ti, již lžou nejvěrohodněji. Moc rád čtu severské detektivky, je tam plno násilí, psychického i fyzického týrání, ale podstatné je to, že nakonec dojde na spravedlnost. Prostě taková moderní „pohádka“. V reálu bohužel často spravedlnost nenajdeš. Takže s lháři a zrádci je to stejné jako s blbostí. Už pan Werich říkal, že „nad blbostí se vyhrát nedá, ale nikdy se proti ní nesmí přestat bojovat“. Asi nejsilnější pocit z velmi důrazné a dynamické nahrávky ve mně zanechala paradoxně nejjemnější „Do krve“. Je těžké se takhle otevřít a dostat ze sebe velice intimní pocity?
Že se často „hádám do krve“, o tom by mohla spousta mých přátel povídat. (smích) Třeba po poslechu „Do krve“ pochopí, proč to tak je… Ale vážně – skladba vznikla původně v klasické „elektrické“ podobě a teprve po dokončení jsem řešil, že míra intimity je v ní tak zásadní, že by si zasloužila akustickou podobu. Ten text byl jedním z těch, které z tebe vyletí na první dobrou. Vlastně jen sedíš, hraješ, broukáš si a zapisuješ text. Je to první skladba FORREST JUMP za celých dvaadvacet let, u které jsem kromě textu autorem i muziky. Snad je z ní cítit, jak moc osobní je… Jednou z prvních skladeb, které jste společně představili, byl cover od FLERETU „Zafúkané“, což je zároveň první předělávka, do níž se FORREST JUMP pustili. Chtělo hodně odvahy pustit se do takhle specifické záležitosti?
„Zafúkané“ jsem jako cover chtěl udělat už poměrně dlouho. Nikdy na to ale nebyl prostor nebo nálada. Až když jsme si sedli s Michalem, zjistili jsme, že tu skladbu milujeme oba stejně. Originál „Zafúkané“ je tak silná věc, že bys musel být totální hovado, abys ji dokázal zprasit. Michal přinesl skvělou aranž a celé si to sedlo. Řešili jsme, jestli by to měl být první videoklip nové sestavy, ale nakonec to byla krátká debata. Pepa Cigánek prohlásil „a proč ne?“ a bylo hotovo. Musím říct, že reakce fanoušků byly skvělé. A pokud si někdo potřeboval zahejtovat, většinou šlo o někoho, kdo nepochopil, že s původní verzí vůbec nesoupeříme, naopak jí chceme vzdát hold. Bonusem bylo to, že klukům z FLERETU se naše verze líbila tak, že nám zahostovali v klipu. Jak aktuálně mícháte playlist, budou „Vrtochy“ jeho dominantní součástí nebo je historie kapely při jeho skládání stejně významná jako aktuální deska?
Momentálně je nazkoušeno asi pětadvacet songů a časově se někdy vracíme hodně hluboko do minulosti. Playlisty budeme průběžně měnit tak, abychom bavili sebe i fanoušky, a já jsem zvědavý, jestli si některé písně budou fanoušci ještě pamatovat. (smích) Songy z alba „Vrtochy“ budou samozřejmě v každém playlistu a pokaždé se dostane minimálně na pět nebo šest kousků. Vím, že se říká, že poslední album je vždy nejlepší a nejdůležitější, ale já mám s vydáním každého alba spojený určitý časový úsek, takže nedokážu říct, které deska je důležitější než jiná. Rozhodně ale považuju „Vrtochy“ za album nejdospělejší. V rámci klubové tour vás na začátku května čeká křest alba ve tvých domovských Luhačovicích. Čím bude tenhle koncert specifický?
Luhačovická zastávka bude křtem alba „Vrtochy“, takže se těším, že dorazí i lidé, se kterými jsme se třeba chvilku míjeli. Vzhledem k tomu, že jsme v Luhas Vegas hráli naposledy někdy před pěti lety, věřím, že to bude hodně povedená taškařice. A v neposlední řadě se těším na to, že mě „doma“ uvidí i elka, která už mají rozum z toho, proč tam tatínek tolik křičí. (smích) Fanoušci se mohou těšit na speciální set FORREST JUMP, naše parťáky PORTA INFERI, se kterými turné jedeme, i na mladé luhačovické rockery HORIZONT. Zároveň bude symbolicky zahájena aukce obrazu Davida Kranze, který se stal předlohou pro obal alba „Vrtochy“. Výtěžek z aukce poputuje na dobrou věc – realizace se ujme charitativní organizace Korunka. Těším se, že si společně užijeme nejen tento speciální koncert, ale celé turné JTT – Jeden tým tour! DISKOGRAFIE:
2002 - Nobility
2004 - Aforrestation
2005 - Killusion
2007 - Orgasmix
2012 - Monolit
2016 - Neminem
2018 - Forrest Jump
2023 - Vrtochy SESTAVA:
Pepa Michálek – zpěv, kytara
Michal Stochleba – kytara
Jakub Ticháček – baskytara
Maty Buriánek – bicí
Facebook FORREST JUMP