Na cestě vol. 7: Electric Lady: Kytaru jsem si vybrala kvůli Hendrixovi

Tahle dáma to natře všem zabedněncům, kteří si pořád myslí, že holky neumí hrát - Tereza Hrubanová, vystupující se svojí kapelou jako ELECTRIC LADY, to umí rozjet naprosto neuvěřitelným způsobem. Letos dokonce natočila své debutové album „Electrical“, a to rovnou s Kirkem Covingtonem pod hlavičkou firmy Fender. Z jejích koncertů odcházejí nadšení i rockoví fanoušci starší generace, které už jen tak něco nepřekvapí...

Proč sis vybrala právě kytaru? Kde a u koho ses učila hrát?
Kytaru jsem si vybrala kvůli Jimimu Hendrixovi, který mě naprosto uchvátil svým citem hry na elektrickou kytaru, naučila jsem se na kytaru hrát svou touhou a láskou k tomu nástroji. Na hodiny kytary jsem nikdy nechodila. Možná párkrát jsem navštívila někoho, ale to už jsem hrála a techniku jsem si našla sama.

Kde bereš inspiraci pro svůj hlasový projev? Jsi ve zpěvu nějak školená?
Zpěv jsem si našla sama a zase to začalo kytarou, chtěla jsem posléze zhudebňovat svoje texty. Nějak přirozeně jsem začala zpívat, fascinoval mě vždy Jackson, jak zpívá, respektive jak dýchá. Mým největším učitelem byla tříměsíční ztráta hlasu v roce 2012, ze které jsem se rozmeditovala a rozdýchala až do techniky zpěvu, kterou neustále zlepšuji až doteď, neustále nacházím nové cesty a principy, které fungují.

Ve tvé hudbě je pěkná dávka funku i rock'n'rollové energie, jak ses k takto našlapané muzice dostala? Poslouchala jsi takovou hudbu už v dětství, nebo ses k tomu musela prokousat později?
Dostala jsem se k tomu sama, to, co cítím vevnitř šlo ven nějak samo... U nás, když jsem byla dítě, poslouchala se ABBA, Sting, táta měl rád PINK FLOYD, nikdy nic podobného, jako James Brown, George Clinton, EARTH, WIND AND FIRE, SLY AND THE FAMILY STONE nebo David Bowie se nehrálo. Snad možná tenkrát jsme chodili ke kamarádovi mojí mámy, který poslouchal BEATLES a DOORS, ke vší téhle muzice jsem se dostala později, ale sama, protože mě to přirozeně bavilo a člověk se o to sám zajímal. V době objevování kytary jsem poslouchala blues. Začínala jsem na Johnu Lee Hookerovi, Big Bill Broonzim, Howling Wolfovi a spoustě dalších bluesmanů, přes ty jsem se dostala k Little Richardovi, od něj pak k BEATLES, Tině Turner a Hendrixovi a tjadá, životní cesta byla nasnadě. Vybrala jsem si pro mě tu nejpřirozenější, nejzábavnější a nejkreativnější formu projevu svého já a tou je hudba v podobě kytary a zpěvu.

Koncert ELECTRIC LADY působí na diváky jako energeťák, co musíš dělat pro to, abys vypadala pořád tak přitažlivě a energicky? Určitě jsi někdy před koncertem unavená nebo nervózní, co tě v takových situacích nabíjí?
Co mě v poslední době nabíjí je náš bubeník Roman Sobotka, který v zákulisí navodí vždy tak super atmosféru, že člověk pak už nemá strach z ničeho. Ale to, aby člověk koncert zahrál na pohodu, musí být před tím koncentrovaný, nacvičený, secvičený, vyklidněný a musí nějak vědět a mít představu o tom, jak by to mělo znít. Mnohokrát jsou ale překážkou technické okolnosti v klubu a i když něco není dokonalé, tak by to měl hudebník překonat a nebrat jako překážku, ale jako výzvu. Technické problémy v klubech bývají bohužel tou jedinou překážkou, pokud můžu mluvit o dobrém koncertě, ostatní – to jsou chyby nás, hudebníků – jsou neomluvitelné (smích).

Letos jsi nahrávala své debutové album „Electrical“ pod záštitou výrobce kytar Fender, navíc jako oficiální hráčka této firmy...Jak k tomu došlo, že se taková věc povedla?
Nevím osobní spirit a cesta do USA...? Možná v tom hraje roli, že se věnuji muzice, buším do toho už kolik let bez přestávky a možná i to, že jsem ženského pohlaví a hraju na kytaru, skládám muziku – nevím, zeptejte se mého manažera, myslím, že na Fender posílal email s informací, že jedu do USA natáčet desku ke slavnému bubeníkovi KIRKOVI COVINGTONOVI!

Na jaké nástroje a aparáty hraješ? Máš nějaký vysněný gear, jaký by sis v budoucnu chtěla pořídit?
Hraju na kytaru, zpívám, čas od času hraju na bicí nebo basu, ale to spíš příležitostně, teď jsem i při aranžování desky – respektive doaranžovávání – musela nahrát čtvery klávesy do písní a také v podobě midi doaranžovat perkuse, ale to není hraní, to je aranžování. Asi bych aletaké zvládla na nějaké perkuse hrát, na koncerty perkuse určitě chystám.

Nezní to jako žádný hlavolam, ale stejně se zeptám – pseudonym Electric Lady zní pěkně výstižně, každému se vybaví Hendrix, z jehož tvorby taky čerpáš... Jak tě napadlo, že by sis tak mohla říkat? Měla jsi i jiné nápady, jak se pojmenovat?
Jméno Electric Lady jsem měla vytetované na pravé ruce od existování předešlé kapely RUBIANO, po rozpadu této kapely baskytarista Marek Cába tvrdil, že by nová kapela měla jmenovat ELECTRIC LADY, nicméně opravdu název vychází od Hendrixe, na jeho výzvu „Have you ever been to electric ladyland?“ ...so I am Electric Lady! Další nápady na kapelu byly třeba THE DRAGONFLY neboli „šídlo“ a snad taky něco jako Tereza... Už ani nevím. ELECTRIC LADY vyhrálo.