Zpráva o tom, že opouštíš ARAKAIN, se objevila na podzim roku 2021. Věděl jsi už v té době, že budeš pokračovat vlastní hudební cestou, nebo jsi měl úplně jiné plány?Když jsem opouštěl ARAKAIN, byl jsem rozhodnut s muzikou zcela seknout. Byl jsem vším okolo samotného hraní hrozně unaven a i dost znechucen. Odcházel jsem po dost velkých rozporech s vedením kapely a byl zklamán prakticky nulovou podporou ostatních členů. Potřeboval jsem si odpočinout. Co pro tebe bylo či je při založení vlastního projektu největší výzvou?
Pár měsíců po odchodu jsem byl kontaktován Petrem Voháňkou z kapely DIRTY GAME, jestli bych si s nimi nechtěl zahrát. Tuto možnost jsem odmítl, nicméně jsem s nimi začal spolupracovat a napsal jim několik textů. Jednou mi Petr poslal nahrávku mé písně „Černý koně“ nazpívanou Mayem Petraninem v angličtině. Přišlo mi to zajímavý a v tu chvíli začal červík hlodat, ale ještě jsem nebyl pevně rozhodnut. Začal jsem si uvědomovat, že by byla škoda, aby mé skladby, které jsem napsal za mého působení v ARAKAINU (cca 120 kusů) skončily v propadlišti dějin. Musím zmínit, že mě v tomto rozhodnutí velmi podporovala má přítelkyně Káťa, která byla z mého odchodu z kapely velmi smutná. Název NIAKARA trochu v jinotaji, ale přesto poměrně jasně poukazuje na tvou dlouholetou hudební pouť. Uvažoval jsi i o jiných názvech, nebo byla NIAKARA jedinou alternativou?
Měl jsem v záloze i jiné názvy, ale chtěl jsem všem ukázat, na čem bude stát základ repertoáru kapely. Někteří mě jistě budou považovat za revival, ale jeho princip je zcela odlišný. NIAKARA je autorský projekt, od slova autor – my budeme hrát, alespoň prozatím, pouze skladby, které jsem napsal. Ocitli jste se defacto v pozici začínající kapely. Myslíš, že je vaše postavení díky tvému známému jménu jednodušší, nebo naopak narážíš na těžkosti, kterým byste se mohli vyhnout, kdybyste začínali úplně od píky?
Doufám, že to budu mít trochu snazší, znám mnoho lidí z branže a dost lidí zná mě. Navíc všichni budou vědět, o čem NIAKARA bude. V sestavě NIAKARY lze narazit na hodně známá jména – bylo snadné dát aktuální složení dohromady? Oslovil jsi konkrétní muzikanty s nabídkou přidat se k NIAKAŘE, nebo došlo i na nějaký konkurs?
Prvotní bylo najít dobrého pěvce. Nejdříve jsem oslovil Petra Koláře, ale ten odmítl. Další volba se nabízela, neb Mayo své kvality už prokázal ve zmiňované verzi „Černých koní“. Znám se s ním mnoho let a považuji ho za přítele, kterého v kapele potřebuji. Petra Voháňku jsem postavil před hotovou věc, že zkrátka se mnou bude hrát. (smích) Původně měl na bicí hrát jeho kolega z DIRTY GAME Martin Voděra, ale ten si to později rozmyslel. Shodou okolností mi v té době psal Pavel Kubát, že by měl zájem se mnou spolupracovat. Měl jsem radost, neb ho považuji za skvělého hráče, ale musel jsem ho odmítnout, že post mám již obsazen. Poté, co to Martin vzdal, už to byla otázka jedné zprávy. Posledního člena Martina Pavlíčka mi doporučil Petr. Martin nahrál pro ukázku jeden můj song, a po krátkém zvažování jsem ho přijal. Musím ještě zmínit, že je pro mě velmi důležitá lidská stránka všech členů. Dovolím si tvrdit, že jsme se stali dobrými přáteli, což jsem v mém posledním působišti po všech těch letech již postrádal.
Avizoval jsi, že základ repertoáru budou tvořit skladby, které jsi napsal a složil v době svého působení v ARAKAINU. Proto se dá předpokládat, že se tvorba NIAKARY nevyhne srovnávání s muzikou tvé bývalé kapely. Myslíš, že jste schopni přinést do starších skladeb něco tak neotřelého, aby po nich fanoušci sáhli spíš než po původních verzích?Kytarista Petr má daleko modernější přístup k muzice než já, snaží se vymýšlet nové aranže, a musím říci, že je to přínosné, skladby upravujeme...někdy ho ovšem musím trochu krotit. (úsměv) Posluchači budou srovnávat vždy. Nevyhnuli jsme se tomu po odchodu Aleše Brichty, a nevyhneme se tomu ani teď. S tím jsme ovšem do toho šli. Plánuješ pro nové skladby nějaký posun ve výrazu, nebo se hodláš držet svého osvědčeného rukopisu a postupů?
Starého psa novým kouskům nenaučíš, asi se můj přístup moc nezmění, i když se celý život snažím do své hudby vkládat moderní trendy. Věřím, že ostatní členové vnesou do kapely svěží vítr a přijdou se skvělými nápady. Během čtrnácti dnů od zveřejnění měl videoklip „Zlatá generace“ přes osmnáct tisíc zhlédnutí. Čekal jsi podobný ohlas? Je to pro tebe znamení, že NIAKARA jde správným směrem? Přikládáš těmto číslům velký význam?
Rozhodně jsme s tím nepočítali, ale rozhodně bych to nepřeceňoval. Mnoho lidí bylo jen zvědavých, i když ohlasy jsou povětšině kladné. Důležité je zůstat nohama na zemi. Je v plánu dobrat se časem i nějaké ucelené nahrávky, nebo jsi zastáncem trendu postupného vydávání singlů?
Vydávat CD v dnešní době streamovacích služeb a internetových serverů pro sdílení hudby jsou dle mého názoru vyhozené peníze. Rozhodně se pustíme cestou vydávání singlů, i když nikdy neříkej nikdy. Jak jste daleko s týmem zajišťujícím vaše vystoupení?
Publiku se chceme představit ještě letos na podzim, místa a termíny ladíme. Co bys chtěl, aby posluchači z vaší muziky pociťovali?
Asi to, co jsem od svých skladeb chtěl vždy. Dělat tvrdou, a zároveň melodickou muziku, nepodbízet se lacinými popěvky a klišé, nestavět vizuál nad hudbu. Jsem toho názoru, že muzika by měla zaujmout sama o sobě, spíše než na základě kostýmů, světelné show, pozlátka. A co je pro mě velmi důležité – snažit se, aby posluchači o hudbě a textech trochu přemýšleli. SESTAVA:
Mayo Petranin – zpěv
Petr Voháňka – kytara
Martin Pavlíček – kytara
Zdeněk Kub – baskytara
Pavel Kubát – bicí
Facebook NIAKARA