DISSECTION - Ticho před bouří

Po dvou letech vyrukovali kralupští veteráni s novým albem, které mi názvem okamžitě připomnělo zlomovou desku „Calm Before the Storm“ z roku 1987, kde VENOM ke zděšení všech zmelodičtěli – a Cronos dokonce začal zpívat! Do jisté míry lze tuto paralelu najít i v novince DISSECTION. Oproti minulému výrazně drsnému, hutnému a ponuřejšímu „Soumraku emocí“ je „Ticho před bouří“ hozeno do čistších a prosvětlenějších poloh a hudebně z thrashových mračen probleskuje víc heavymetalových paprsků, jež chladnou zemitost kapely prohřívají přívětivou esencí raných děl SAXON a podobných seskupení. Nečekejte však žádnou „kopíračku“, DISSECTION si přes „blátivou“ zátěž thrash ’n’ heavy klasiky na kopytech zachovávají lehký krok arabských plnokrevníků cválajících svou vlastní cestou. Výrazově i textově sice kapela přešlapuje na místě, ale to, jak si pořád umí hrát s atmosférou a strukturou písní včetně typicky „osmdesátkových“ vyhrávek a výpravných ploch, je mi nesmírně sympatické a zvukově vše dopadlo na skromné domácí podmínky skutečně parádně. Dvakrát se mikrofonu chopil i basák Milosh, což beru jako fajn zpestření a je dobře, že kapela využívá i druhý hlas, jenž svým zabarvením desku ještě víc odlehčuje. Zpočátku mi určitá ztráta hutnosti a brutálnějšího vyznění tak trochu zkalila první poslech, ale jak do nového materiálu víc pronikám, odkrývám zákoutí, jež samotná kapela možná ani neměla v úmyslu do pálených nosičů zaklít. Richie je kytarový samouk a svůj nástroj ovládá dřevorubecky, ale jeho styl, motivy a ladění, rozložitá sóla i schopnost zaujmout na větší ploše mě zcela upřímně oslovují a náramně baví. Sice bych uvítal víc rychlejších pasáží jako tu, co se rozjede v instrumentálce „Bez dechu“, ale kluci se už holt zahnízdili ve valivě tepavých středních tempech, která jim naštěstí náramně sluší. Co se týče grafiky, těší mě, že si kluci vzali ponaučení a nepoužili pro zadní obal stejný motiv jako pro „fronťák“, přesto si neodpustím jednu poznámku. Richie mi sice už nejspíš řekne, že jsem „votravnej jako Cyklon B“, ale když koukám na povedenou kresbu potisku CD, použil bych tento mystický motiv pro zadní část raději než foto kapely, jež trochu působí jako momentka z víkendové „grilovačky“. (Nic ve zlém.) Jinak přední část je podle mě nejpovedenějším přebalem v historii kapely. Motiv ženské tváře zahalené beduínským šátkem a tromby spojující bouřková mračna s hladinou moře skvěle koresponduje s názvem alba. Na DISSECTION je krásně znát, že tihle manuální rachotou zocelení „chasníci“ hrají fakt srdcem a prostřednictvím podomácku vydávané muziky ventilují svůj přirozený tvůrčí přetlak kořeněný touhou jít vlastní cestou a nepodvolit se trendům. Ani se nedivím, že se v Kralupech nad Vltavou stali regionálním kultem.

Blackmoon