
Úvodní „Avatar“ je pořádný kopanec do obličeje. Načne vás nespoutaná energie, riffy a řev, dominuje však velmi melodický refrén, který splňuje kritéria zapamatovatelného hitu. Textově se song zabývá zajímavým a současným tématem – kyberšikanou. Téměř do deathcoreových vod vás zavede „Who´s The Target Now“. Zpěvačka Nicol growluje a řve jak o život, nechybí brutální breakdown. Není to nijak originální, ale jde o dobře odvedenou žánrovou práci. Po vypalovačce se nabízí zařadit melodičtější flák a STELLVRIS tak činí. „Divined“ je obyčejný metalcor, nijak zvlášť nesmete, ale také neurazí. „Scorpio“ začíná klávesovým motivem a postupně se rozjíždí. Ponurá atmosféra z úvodu zůstává a člověk si (nejen zde) vzpomene na momentálně velmi úspěšnou formaci Spiritbox. Ne, že by STELLVRIS byli stejní, ale stylem se k nim místy blíží. Baladická, čistě zazpívaná a pohodová je „Lettin Go“, jež končí první polovinu desky, která jen lehce překročí půlhodinku.
Necelé dvě minuty trvá mezihra v podobě „Insomnia“, což je podivná, nicneříkající elektronická vsuvka, která má pomáhat držet atmosféru, ale nepřijde mi ani zajímavá, ani dramaturgicky užitečná. Titulní song by se klidně schoval mezi ostatní, ale překvapí výborným a nečekaným kytarovým sólem a povedeným rytmickým zrychlením. Další písně pokračují v tom samém duchu - střídání growlu s čistým zpěvem, trochu elektronických zvuků s texty, které jsou převážně v duchu upozorňování na současné problémy a s motivaci se nikdy nevzdávat.
„Persistence“ je velmi povedený debut sebevědomé kapely. Zvukově snese přísná měřítka, však si kapela přizvala amerického producenta Jonathana Dolese (For The Fallen Dreams atd.). Album nabídne několik vypalovaček, zapamatovatelných hitů a dobré melodické kusy. STELLVRIS jsou již vyspělá kapela, přesto bych od nich čekal o něco výraznější osobitost.
Autor: Tomáš Marton
Původně zveřejněno METAL FOREVER & METAL MAN