Ptáte-li se, co to „petrichor" vlastně je, překvapením možná bude, že to všichni dobře víme: zemitá vůně deště po delším období sucha nebo při začínající bouři. Říká se jí petrichor z řeckého slova pro kámen (petra) a tekutina (īchōr), která měla kolovat v žilách řeckých bohů: „Tematicky jsme pojali „Petrichor" jako nesčetné slzy bohů padající na zemi smáčející svět lidí kvůli jejich počínání. Slzy dopadající na temena hlav samozvaných pánů, vládců, mocných i běžných lidí, kteří utvářeli svět a přetváří jej dále. Pliveme na předky a ty před nimi, pohrdáme vším živým, vytrháváme své kořeny, přepisujeme historii a ztrácíme se sami sobě. A to tak dobře, že zůstaneme pány prachsprosté pustiny... nezbyde nic než jen prázdnota a zemitý pach vypařujících se slz," pokračuje Míra. Ač má skladba poetický námět, v jejím progresivním vyznění se odráží ostrá kritika stávajícího stavu společnosti a v neúprosném vokálu naléhavost změn.