Pro Czech Blade jsme spolu dělali rozhovor někdy v roce 2022. Co podstatného se ve tvých hudebních aktivitách od té doby událo? Ano, bylo to ke konci roku 2022 a v podstatě přesně začátkem roku 2023 jsem se rozhodl "jet sám na sebe". Natočil jsem opět zkraje roku 2023 další cover videa (J.Satriani, Dream Theater, J.S.Bach atd.), sepsal jsem kompletní noty mých kytarových oblíbených škol v programu GP8, následně si je všechny opět připomenul a pocvičil. Začal jsem opět po delší době pracovat na svých vlastních skladbách pro svůj hlas a svůj rockový kytarový styl (vlastní muziku skládám od patnácti let), který mě moc baví. Pár skladeb bylo již v šuplíku, ale většinu jsem složil nových, a to včetně textů. Natočil jsem také během roku dva klipy k novým songům a jsem rád, že jsem se dostal v životě do bodu, kdy si mohu v muzice "dělat co chci" a soustředit se jen na sebe. Samozřejmě kapela, která mě dobře živí, a kterou vedu již od roku 2010 s názvem AC/CZ, měla skvělou sezónu, a teď se těšíme na letošní. V soukromém životě také vše klape, co víc si člověk může přát. Na květen letošního roku jsi oznámil vydání prvního sólového alba. Jak bys tuhle desku představil posluchačům?
Moc se těším, že 12.května v neděli vyjde mé sólové album s názvem "Velkej pán". Určitě bych řekl, že je to hodně kytarová deska, což byl také záměr, nešetřit kytarovými sóly a tvrdými riffy. Celý život mi všichni říkali, ať zpívám sólově, že mám skvělý hlas, tak snad posluchače neurazí ani můj zpěv (smích). Hrozně mě potěšilo od mého kamaráda Franty Černého (ČECHOMOR), když mi jednou volal, že si poslechl mé nové skladby a řekl, ať hlavně pokračuju, protože stejně dobře zpívám jako hraju na kytaru, tak snad to myslel pozitivně (smích). Texty jsem se snažil taky napsat smysluplné, a hlavně adekvátní tématicky k tvrdší rockové muzice, ale snad se najde na albu i song, který někoho rozněžní, třeba "Sedmé nebe". Album dostalo název podle jedné ze skladeb "Velkej pán". Proč jsi pro název alba zvolil tuhle skladbu?
Přiznávám, že název zní trochu kontroverzně a mé manželce se moc nelíbil (smích), ale jak správně říkáš, je to podle stejnojmenné skladby na albu. Song mi přišel takový nejvíc úderný a řekněme i rock-rádiový pro rockovější rádia. Ne, že by to byl nějaký záměr, ale ze všech skladeb tato na mě působila nejpřímočařeji pro normálního lajk posluchače, protože většina skladeb bude jistě spíše pro muzikantské uši. Paradoxně song "Velkej pán" byl složen jako poslední song. Nahrál jsi sám veškeré kytarové party, album nazpíval a vyjma dvou skladeb také otextoval. Která z těchto aktivit byla pro tebe nejsložitější?
Určitě nejtěžší je pro mě psát texty. Byly dny, kdy jsem k tomu sedl a za čtyři hodiny čuměl na prázdný papír a prostě to nešlo... Také byly ale dny, kdy mě napadla myšlenka při jiné práci a hned jsem ji utíkal napsat na papír nebo jsem to hned psal do mobilu. V žádném případě se nepovažuji za textaře. Mistr svého umění jako například zesnulý David Stypka opravdu v textech nejsem. Chtěl jsem si ale vše udělat sám, takže i včetně textů. Sice je skládám také od patnácti let, ale čím je člověk starší, tak tím je na sebe ve všem přísnější, i v textech a jejich významech.
Po prvním seznámení s albem se mi do uší nejvíce dostala skladba "Půlnoc". Jedná se o píseň, která tě napadla takzvaně "na jeden zátah" nebo šlo o dlouhou cestu, než získala konečnou podobu na desku? "Půlnoc" je právě jedna z těch šuplíkovek. Je to song z roku 2015 a pamatuju si, že to bylo přesně jak říkáš "na jeden zátah". Samozřejmě skladbu jsem nahrál a nazpíval kompletně znovu. Jsem rád, že se ti líbí. Je to nejoblíbenější píseň i mého tchána (smích). Rozsáhlejší kytarové plochy nabízí devítiminutová kompozice "Splín". Jaký je příběh téhle skladby?
Ač by se mohlo zdát, že zpívám o nějakých svých pocitech, není tomu tak (smích). "Splín“ je skladba o člověku, který si sáhl na dno a potřebuje se dostat opět do normálu. Mnoho lidí dělá věci naplno, ale nedaří se jim z nějakého důvodu dostat se tam, kde chtějí. Skladba popisuje takové lamentování nad tím, proč něco nejde podle představ a čím to může být. Každý chce žít hezký život, a ne vždy platí "jaký si to uděláš, takový to máš", ale v mnoha věcech ano. Jak bys posluchačům představil oba bonusy, které celé album uzavírají?
Je to vlastně část Gigue z Bachovy Partity d-moll pro sólové housle. Nazval jsem to jako bonus č. 1 a 2, jelikož akustická verze je ta samá skladba, ale v jiné tónině, abych to vůbec na akustickou kytaru mohl zahrát. Baví mě sahat si na své schopnosti a hranici svých možností, a to jak při nahrávání, tak naživo. Můj další projekt s názvem BAROCK hraje právě mimo jiné Bachovy nebo Vivaldiho skladby v rockové úpravě, takže tato část Gigue je krásný přídavek pouze pro sólovou elektrickou kytaru.
K desce bude následovat také série koncertů v rámci Progressive Rock Tour 2024. Seznámíš čtenáře s muzikanty, kteří budou tvořit sestavu tvé kapely? Moc rád. Na bicí bude hrát můj brácha Jirka Malík, což je mimo jiné už čtyři roky také již stálý člen kapely AC/CZ. Výborný bubeník a muzikant, který se živí v multimediálním světě točením, střihem atd. Všechny mé nové cover videa a mé oficiální videoklipy jsou z jeho dílny, včetně promo fotek a grafiky na celém CD. Má na to opravdu cit, stejně jako při hraní na bicí. Oba milujeme DREAM THEATER a má tu muziku odmala v krvi. Hraje moje skladby naprosto skvěle a ctí velice dobře i to, jak jsem bicí party vymyslel já. Troufnu si také říct, že s nikým se mi nehrálo lépe ani AC/DC, ten feeling je hrozně blízko originálnímu bubeníkovi Philu Ruddovi. Jirka se za ty roky hrozně vyhrál a je to sakra znát, mám z toho radost. Vnímám ho nejen jako bráchu a rodinu, ale i jako svého kolegu na stejné úrovni. Na basu hraje Daniel Urbán, což je vynikající slovenský basista, který se mnou hrál u zpěvačky Kristíny a následně u našeho projektu ELLA s mou manželkou Eliškou Malík Machačovou. Mimo jiné hraje také s kapelou DORIAN GRAY a dříve hrál také se zpěvačkou Katkou Knechtovou. Je to opět nejen skvělý basák, ale i muzikant. Opět velmi ctí mé vymyšlené basové party a dává jim tu pravou šťávu. Hraje se s ním dokonale a o zvuku ani nemluvím. Poslední a také velmi důležitý člověk je Tomáš Bárta, což je náš dvorní zvukař AC/CZ a můj sólo projekt bude zvukově patřit také jemu. Je to naprosto skvělý zvukař, který disponuje asi třemi sestavami aparátu špičkové značky L'Acoustics a hlavně má skvělé uši. Když jsme slyšeli nahrávky z první zkoušky, tak jsme se nestačili divit, jak je zvuk výborný. Kromě toho je to naprosto pohodový a ochotný člověk, což nebývá u některých zvukařů zvykem (smích). Někteří muzikanti tvrdí, že v češtině tvořit kvalitní texty k rockové muzice dost dobře nelze. Na tvé desce obojí funguje. Na co by se měli podle tvých zkušeností textaři zaměřit, aby text s muzikou dokonale souzněl?
Moc děkuju především za kompliment. Kdysi s první kapelou BLACK ROLL, jsme začínali s anglickými texty a psala nám je již na albu zmíněná Gabka Chudašová, což je profesorka angličtiny na vysoké škole. Texty byly skvělé, ale jakmile je zpívá někdo, kdo se angličtinou nezabývá, nefunguje to. Kromě toho čeština je určitě mnohem lépe sdílná pro českého posluchače. Můj záměr je určitě zpívat česky a snažit se myšlenku všem posluchačům předat v češtině. Nejsem si jistý, zda jsem ten pravý, který by měl radit ohledně psaní textů a na co se zaměřit, ale za mě, čeho se držím je to, aby mi text seděl do ucha i zvukově, nejen významově. Možná, že všechny mé texty sedí spíše zvukově než významově (smích), ale mám prostě rád, když zpívám a cítím, že výběr slov mi sedí, jak se říká "do huby" a baví mě i frázování písničky. Jinými slovy, když by to poslouchal někdo ze zahraničí a sice by jazyku nerozuměl, ale ladilo by mu to zvukově krásně do uší s muzikou. S kapelou AC/CZ nemáte do konce října v termínech žádný volný víkend. Vypadá to na celkem náročné léto...
Určitě. Kromě českých akcí nám přibylo hodně akcí v Německu, kde máme od minulého roku skvělého managera Jense Roschera, takže léto je našlapané a na podzim opět klubové tour. Hrozně nás to baví a užíváme si to.