TRINITUM - Co jste vy, byli jsme i my

Když před čtyřmi lety opustil Jan Ražnok PUBLIC RELATIONS, bylo malým dobrodružstvím sledovat snahu zbývajících členů - navzdory dalším a dalším těžkostem – o udržení kapely při životě. Ta nakonec vykrystalizovala v založení nového projektu – kapelu TRINITUM, která původně začala jako trio, nicméně se později stabilizovala na dvojčlenném složení. Tomáš Klos a Marek Konečný aktuálně představují souhrn toho, co se jim v poslední době v hlavách urodilo, a i přes to, že TRINITUM už v počátku avizovali, že jejich cesta nepovede po stezkách, po kterých rázovali v PUBLIC RELATIONS (ne, že by se spojnice nenašly), je debut „Co jste vy, byli jsme i my“ poměrně překvapivá a osobitá nahrávka. Překvapivá v tom, na jak temné, chladné a syrové (v řadě momentů bych se nebál užít i pojem depresivní) atmosféře staví, osobitá v tom, jak dokáže znít na jedné straně účelně monotónně (strojově přesný rytmus i určitá vypravěčská nezpěvnost skladeb hrají důležitou roli), na straně druhé rozmanitě – industriální, gotické i funky vlivy se spojují do svébytné rockové formy, kterou dochucují piáno, elektronika, i neotřele strohá lyrická složka, a jíž zdůrazňuje velmi přehledný zvuk. Vybrat z deseti skladeb jednu reprezentativní nelze – mrazivá „Nic nejde“ s chladnou elektronikou a trudnomyslným textem, burcující motivačka „Dělej“, ultradepresivní  „Ne“ se znervózňujícím piánem, či titulní šlapavá „Co jste vy, byli jsme i my“ se skandovatelným refrénem patří k těm, které si ve strohé formě a odtažité atmosféře nejdůrazněji řeknou o pozornost. Ale zdůrazňuji, že za následky, jaké nechají na vaší psychice, si nesete odpovědnost sami! Působivá deska, ze které jde strach, ale která – trefíte-li se s ní do správného náladového rozpoložení – prakticky od začátku do konce dokáže postavit chlupy na rukou do pozoru.        

Jan Moravec