SEBASTIEN - Quo Vadis

Hned na úvod musím potvrdit, že avizovaný stylový návrat k prvním dvěma deskám se v případě SEBASTIEN opravdu koná, což určitě ocení všichni skalní powermetaloví fandové, mne nevyjímaje. I z toho důvodu se po dvojalbové pauze objevuje u mixu Roland Grapow a zvuk nahrávky je po lehčím experimentu v podobě předchozí „Integrity“ opět řádně šťavnatý, plný a v rychlejších pasážích takřka nekompromisní. Když si k tomu připočtete ještě podladěné kytary, o tom, že se SEBASTIEN zcela obrátili zpět k power (i speed) metalu, nemůže být po poslechu „Quo Vadis“ pochyb. Latinský název však neznamená návrat k cizojazyčným, tedy v tomto případě pochopitelně anglickým textům, což však vůbec nevadí, neboť básnické střevo Jirky Raina má dostatek vhodných a za uši netrhajících obratů i v mateřštině. Navíc se frontman SEBASTIEN ještě více položil do některých vokálních linek, jsme tedy svědky jeho nejpestřejšího pěveckého představení, což znamenitě umocňuje dynamiku skladeb i celého alba. Jak už bylo zmíněno, na „Quo Vadis“ najdete i powerspeed („William“ a „Prodaný svět“), přímočarý, dvěma kopáky masírovaný siloval („Rubikon (49bc)“), ale i kousky, které díky podladění a určité melancholii navodí atmosféru desek EVERGREY („Quo Vadis“, „Vteřiny“). Nechybí však odlehčenější položky, třeba v duchu MASTERPLAN velmi zpěvná, na klavírním motivu postavená (a hodně chytlavá) „Žít“ či čistá balada „Ozvěny“. Velmi příjemná a vhodně integrovaná jsou všechna orchestrální aranžmá, která sice dodávají desce epickou atmosféru, ale nestrhávají na sebe pozornost, což je i případ předělávky OLYMPIC „Slzy tvý mámy“, kde SEBASTIEN opravdu našli tu nejvhodnější cestu, jak zároveň vzdát hold československé rockové legendě a přitom si zcela zachovat svoji vlastní tvář. Na „Quo Vadis“ se hledají chyby opravdu velmi těžko a osobně mám velkou radost, že se kapele i přes výrazné změny v sestavě podařilo kvalitu tvorby nejen udržet, ale zase ji posunout o kousek výš.

Jan Kozák