SATISFVCKTION - Nepřestat a vytrvat!

Letos uběhlo třicet let od vydání dema „Give Me A Gun“, které vás dostalo do širšího povědomí fanoušků. V čem vidíš největší rozdíl mezi SATISFVCKTION model 1994 a 2024?
Radim: Já osobně cítím, že SATISFVCKTION 2024 se vrátili ke kořenům a jdou po podstatě písničky, což je snaha o zapamatovatelný refrén a pestrost skladeb na lepším zvuku než v roce 1994.
Broňa: Samozřejmě jsme nabrali spoustu zkušeností, i když bych řekl, že nám jde vlastně stále o to samé, udělat (dle nás) dobrou písničku. To se za ta léta nezměnilo.  

Desku jste, stejně jako předchozí album „Penumbra“, nahrávali ve studiu Šopa u Standy Valáška. Existovala i jiná varianta nebo to byla po předchozí spolupráci jasná volba?
Radim: Pro nás to byla jasná volba, která funguje, tak proč ji měnit. Stáňu máme rádi, dobře se s ním pracuje, je to sluchař a vždycky se tam i dost nasmějeme. Další věc je ta, že opravdu člověk vypadne z běžného každodenního kolotoče a soustředí se daleko od domova na jedinou věc, a to je nahrávání.

Finální zvukový kabát je dílem dánského producenta Tue Madsena. Oslovila vás v jeho portfoliu nějaká konkrétní nahrávka k tomu, abyste ho oslovili. V čem vidíš jeho největší přínos pro vaši kapelu?
Radim: Tueho jsme znali od kluků z LOCOMOTIVE a líbilo se nám, co dělá, jak to dělá. Slovo dalo slovo a po pár dnech komunikace už k němu letěl první song „Waterfall“ na smíchání a master. Ne že bychom si mysleli, že v ČR se to nedá smíchat, ale chtěli jsme to prostě zkusit a výsledek předčil naše očekávání. Tue přesně pochopil, o co nám v těch písních jde, začalo to být hodně dynamický a vymíchal to tak, že tam je slyšet každý detail, ale zároveň je tam trochu té „špíny“, kterou máme rádi.
Broňa: Pro nás to bylo vlastně takové splnění snu. Vždycky jsme chtěli oslovit nějakého světového producenta, ale nikdy jsme k tomu nenašli odvahu. U „Leaver“, byť už ta deska zněla skvěle od Stani, jsme se prostě rozhodli, že to konečně uděláme.

Je zvuk „Leaver“ o tom, co jste chtěli dosáhnout ještě před natáčením nebo byla Madsenova práce překvapením i pro vás samotné?
Radim: Bylo to překvapení, některé skladby měly i sto dvacet stop, a popravdě ani nevíme, co všechno použil, nechali jsme to prostě na něm a řešili jen pár drobností, jinak mix byl hotový na první, někdy druhý pokus.
Broňa: Největší překvapení byla rychlost, s jakou pracoval. „Waterfall“, kterou jsme mu poslali jako první na vzorek, nám poslal smíchanou za den a půl a zbytek alba do týdne. S tím, že jsme tomu vlastně ani neměli co vytknout.

Doba, po kterou se postupně rodilo „Leaver“ se natáhla na osm let. Jaké byly tvoje první dojmy z toho, když jsi desku poprvé slyšel – zadostiučinění, úleva, nadšení?
Radim: Přesně tak, všechno dohromady, jsme na desku pyšní a líbí se nám, i když jsme každou věc slyšeli už stokrát, pořád to neomrzí.  Myslím si, že je i dobře poskládaná, což je při poslechu dvanácti songů dost zásadní a velká pochvala za to patří Broňovi.

Na album jste si přizvali zpěvačku Hanku Kosnovskou, Pavla Dvořáka na klávesy, trumpetistu Rostislava Komoně. Podle jakého klíče jste hosty vybírali?
Radim: Klíč je jednoduchý, s Pájou hrajeme naše unplugged vystoupení a jeho okořenění naší desky bylo jasnou volbou. Hanku známe léta a máme ji rádi, tak to bylo taky celkem jasný. Mno a trumpetistu vybral Stáňa, abychom na Moravu kvůli jednomu TRAMTARARÁÁÁ nevozili někoho z Českých Budějovic.
Broňa: Původně jsme chtěli udělat duet s nějakou světovou hvězdou. Mysleli jsme si na Skin ze SKUNK ANANSIE. Dokonce už jsme se přes známé zkoušeli s ní spojit, ale nakonec to nedopadlo. Tak jsme oslovili Haničku, protože ji máme moc rádi a protože je nejlepší.

Vaše unplugged koncerty jsou oblíbená záležitost. Která z podob jevištní prezentace vašich skladeb je pro tebe přitažlivější – energie nebo atmosféra? Jak náročné je připravit skladby do „bezelektrické“ podoby?
Radim: My máme rádi obojí, klasický koncert „naostro“ je opravdu o energii a hodně hlasitém projevu, kluci lítají po pódiu jak šílení, unplugged jde víc po té atmosféře, skladby jsou delší, máme tam ještě hosta na druhou kytaru Miloše Švece. Je tam víc sól a dost improvizace, což některé fanoušky baví víc než ostrá verze.
Broňa: Já osobně mám raději ostré koncerty, i když unplugged si víc užiju pěvecky. Co se týče přípravy písní do unplugged verze, tak je to taková jedna velká improvizace, kdy Miloš s Pájou si vymýšlejí vlastní party a my jim v tom necháváme volnou ruku.

K vašim nepřehlédnutelným aktivitám patří Dead End Festival. Máš nějaké vize o tom, kam byste chtěli jednou festival dovést, jaké kapely na něj ideálně dostat?
Radim: Vize je jediná, nepřestat, vytrvat a udržet návštěvnost akce. Dobrých kapel je u nás stále dost, tak je z čeho vybírat, podporujeme také místní kapely a třešničkou na dortu bývá kapela z ciziny. Samozřejmě se ceny všeho stále ženou nahoru a to se musí projevit i na vstupném, jinak to bohužel nejde.

To, že album „Leaver“ vyjde i jako vinyl jste už prozradili, zároveň jste zveřejnili fakt, že dvě ze skladeb se na album nevejdou. Jak obtížné je rozhodování o tom, jít v podstatě do kompromisu a narušit integritu desky výměnou za její LP podobu? Shodli jste se snadno na skladbách, které se na vinyl nedostanou?
Radim: Tahle informace byla pro nás překvapením a trochu to bolelo, ale prostě něco muselo z kola ven. Společně jsme se shodli a zbylé dva songy jsou ke stažení přes QR kód, který je na obalu. Vinyl se dá objednat na www.satisfucktion.cz v našem eshopu.

Co pro tebe dnes kapela znamená?
Radim: Je to moje druhá rodina, která se má ráda a dělá věci od srdce, ne kalkulem, což je těžší cesta, ale pro nás jediná správná.
Broňa: Kapela je pro mě radost i závazek. Mám radost, když někdo ocení naši práci a líbí se mu naše písně. A pak to mám stejně jako Radim, je to pro mě druhá rodina. Vydrželi jsme spolu tak dlouho, protože se pořád máme rádi a vždycky se na sebe těšíme.

DISKOGRAFIE:
1996 – Satisfvcktion
1998 – Guarantee!
2000 – Psycho
2002 – Keep It Your Way
2007 – Motionless
2011 – Penumbra
2015 – Reflection
2023 - Leaver

SESTAVA:
Broňa Míka – zpěv
Pavel Těšínský – kytara, zpěv
Honza Simota – baskytara, zpěv
Radim Pígl – bicí, perkuse