Bruno, na úvod by mě samozřejmě zajímalo, kdo přišel s tím „šíleným“ nápadem odehrát koncert ve válkou zmítané Ukrajině?V roce 2019 jsme odehráli dvě kratší turné s ukrajinskými FLESHGORE, část v Evropě a část právě na Ukrajině. Plánoval jsem, že jak válka skončí, vyjedeme tam znovu. Loni mi jejich kytarista Igor napsal, jestli bychom nechtěli přijet i za takové situace, ale je těžké vyrazit s plně naloženou dodávkou do země ve válečném stavu, navíc náš bubeník Sataroth má běloruský pas, se kterým se na Ukrajinu momentálně nedostane. Ale vrtalo mi to hlavou, tak jsem navrhl, že bych přijel sám udělat besedu, promítnout nějaké dokumenty, udělat podpisovku, fotosession, jak jsem to párkrát udělal v Čechách. FLESHGORE napadlo udělat i koncert, že by to odehráli se mnou, takže jsme se domluvili na setlistu, který asi dva měsíce zkoušeli, a já jsem potom přijel vlakem s kytarou na zádech, jak za starých časů. Jak dlouho jsi do Kyjeva cestoval?
Asi dvacet tři hodin. V osm večer vyjížděl vlak z Uherského Hradiště, v Kyjevě jsem byl druhý den v přibližně stejnou dobu, je tam hodinový časový posun. Bylo složité sehnat lístek a všechny potřebné dokumenty, které byly třeba na takovou cestu?
Nebylo. Vstupní dokumenty ani vízum nepotřebuješ, jenom platný pas. Vlak tam jezdí denně, do přestupního místa Przemysl na polsko-ukrajinské hranici jede náš RegioJet. Tam jsme čekali dvě hodiny na pasovou kontrolu a přesedli na InterCity do Kyjeva. Krátce po odjezdu nastoupili další celníci se psy, kteří jeli vlakem asi hodinu, znovu kontrolovali pasy a zavazadla, psi hledali drogy atd. Nedivili se, že do Kyjeva jede vlasatý týpek s kytarou na zádech?
Ani ne. Zajímala je jednotlivá zavazadla, každý se musel přihlásit k tomu svému, ale žádné pruzení. Je jasné, že si musí dávat na všechno a na všechny velký pozor. Jak finančně náročná byla tahle cesta? Řešil jsi i nějakou pojistku?
Jízdenka s místenkou tam a zpět asi dva a půl tisíce korun. Cestovní pojištění mám trvalé, protože hodně jezdíme s HYPNOS. Nahlásil jsem se do registru Drozd na Ministerstvu zahraničních věcí; když někdo cestuje do rizikových zemí, tam napíšeš, kam jedeš, na jak dlouho, kontaktní údaje na rodinného příslušníka atd. Byl jsem v kontaktu i s naší ambasádou, velvyslanec byl velmi vstřícný a pomohl v rámci možností i s propagací koncertu. Jak tuhle tvoji akci vzali doma? Co na to manželka?
Úplně v klidu nebyla, ale zná mě a ví, že by se mnou stejně nic neudělala. Nemluvila mi do toho, spíš jsme řešili praktické věci a časový rozvrh, aby rodina mohla fungovat. Obecně cestuji hodně a nebezpečí může být kdekoliv, i v Čechách. Je fakt, že na Ukrajině je riziko kvůli válce mnohem vyšší, ale strach jsem neměl. Kolegyně v práci se mě ptala, proč tam vůbec jedu, že mám doma malé dítě. Jenže ti kamarádi, za kterými jsem jel, mají také rodiny a malé děti, a rizikům jsou nuceni čelit každý den. Já jsem byl už dlouho přesvědčený, že tuhle cestu chci podniknout. Myslím si, že z mé strany jsem učinil to nejmenší, co jsem mohl z pohodlí svého domova udělat, aspoň vyslat jakési symbolické gesto, že nejsou světu lhostejní. Mám vlastní hodnoty, na kterých svůj život stavím, a chci žít tak, abych se mohl každý den podívat do zrcadla a říct: „Neudělal jsem nic, za co bych se měl stydět.“ Jak na tebe Kyjev a místní obyvatelé vůbec působili? Ptali se, jak se na válku díváme u nás?
Na první pohled jsem neviděl zásadní rozdíly, když jsme tam byli s kapelou před pěti lety a nyní. Na koncertě samotném působili lidé celkem uvolněně, ale latentně tam to vnímání války pod povrchem je. Co bylo pro mě markantní při tomto druhém výjezdu, hodně Ukrajinců už moc nechce mluvit rusky, byť většina z těch, s nimiž jsem byl v kontaktu, byla z rusky mluvícího prostředí. Bubeník FLESHGORE Ed pochází například z Donbasu a má tam pořád rodinu. Když jsem mluvil rusky, už mi odpovídali většinou anglicky. Na koncertě jsem mluvil půl na půl, rusky i anglicky. Když jsme dohráli, pár lidí mi ukazovalo na mobilu zprávu, že náš prezident Pavel vyjednal pro Ukrajinu 800 000 dělostřeleckých nábojů. I z toho jim svitla jakási naděje, neměli by získat pocit, že jsou na všechno sami. Chtěl bych věřit tomu, že ten konflikt vezme v nějaké dohledné době za své. Musel jsi hodně ruštinu oprášit?
Ani ne. Učil jsem se ji osm let ve škole a v zaměstnání jsem donedávna na denní bázi komunikoval s ruskými zákazníky i kolegy. Mluvím sice lámaně, občas mi tam skočí české, polské nebo anglické slovíčko, někdy se mi ty jazyky pletou dohromady, ale hlavní je, aby si lidi porozuměli. Určitě jsi měl možnost se s klukama z kapely, ale i s fanoušky bavit, jak celý válečný konflikt vnímají. Chtěli o tom vůbec mluvit?
Jejich pohled je samozřejmě jednoznačný. Oni brání svoji zemi, svoji vlast a jsou z toho zdrceni. Padla spousta jejich kamarádů, skončilo hodně přátelství, mnoho rodin bylo trvale poznamenáno. Ed mi říkal, že když si volá s rodinou na Donbasu, nemohou se vůbec bavit o válce nebo politice, jenom o osobních záležitostech, protože neví, kdo co poslouchá, a nestojí o to přivést někoho do problémů. Ukrajinci mají spoustu omezení, mladí muži nemohou opustit zemi, a navíc žijí v očekávání nové mobilizace, kde se musí počítat i s variantou, že se nevrátí. Pro nás nepředstavitelné. Chtěl jsem dát českou vlaječku na hrob kamaráda, který hrál na basu v předkapele na našem minulém kyjevském koncertě a loni v létě padl. Už při příjezdu na hřbitov jsme museli zastavit před branou, protože ze smuteční síně zrovna vycházel vojenský průvod s rakví. Plačící děti, manželka, rodina, salutující vojáci, zástavy. Sevřelo se mi srdce. Najednou si uvědomíš tu hroznou realitu, se kterou jsou, na rozdíl od nás, dennodenně konfrontováni, a přitom nemálo lidí u nás nemá ani tu nejmenší empatii, aby snahu pomáhat napadené zemi nebagatelizovali nebo nesabotovali. Ze svého bezpečného gauče ve svobodné zemi, kterou nám vybojovali naši předkové. Když jsem sledoval ten stream, na akci se objevily ještě i dvě předkapely. O koho šlo?Ukrajinské kapely TORNROT a NECROPSY DEFECATION. Očekával jsi osobně více fanoušků?
Očekával jsem cca dvě stovky, někteří se ale báli z bezpečnostních důvodů přijít. Koncert proběhl v pořádku, přišlo asi sto třicet lidí a vstupenku si na dálku koupily i skoro dvě desítky Čechů, včetně mě. K tomuto nápadu mě přivedl kamarád, který si koupil lístek, i když věděl, že tam nepojede, tak jsem to zveřejnil a toho nápadu se pak chytlo víc lidí. Třeba jedna kamarádka od nás z vesnice, která sice metal neposlouchá, ale sledovala live stream na YouTube, který tam pořád je, kdyby se chtěl někdo podívat. Přišel jsem na pódium s mobilem a parafrázoval prezidenta Zelenského z počátku invaze, kdy Rusové tvrdili, že utekl do zahraničí, načež se on natočil s celou vládou před prezidentským palácem. Kapelu jsem uvedl slovy „Barabanščik Ed tut“, „Kytaristi Igor i Sad tut“ a zakončil „Slava Ukraini“. Přestože se lidi v sále teprve scházeli, ozvalo se hromové „Gerojam slava“. Bylo to nečekané a silné.
Jak na tom byli vůbec kluci z FLESHGORE, byli dobře připravení? Absolvovali jste před samotným koncertem nějaké zkoušky?Já jsem dorazil ve čtvrtek večer a jel se hned ubytovat. Kluci ale šli ještě zkoušet. V pátek dopoledne jsem se chtěl podívat na některá místa v okolí Kyjeva, takže první společnou zkoušku jsme měli až v pátek odpoledne, druhou v sobotu dopoledne. Samozřejmě nikdy to nebude perfektní po dvou zkouškách, ale nebyly tam chyby, jen nějaké malé nepřesnosti, které běžný člověk neměl šanci poznat, taky trochu nervozita, kterou asi nejvíc pociťoval bubeník Ed. Cením si, jak si s tím kluci dali práci. Já jsem jim jen poslal seznam skladeb, které běžně hrajeme s HYPNOS, a přidal tři jednoduché skladby KRABATHOR, které dám i o půlnoci, takže jsem s přípravou moc práce neměl. Byl bych rád, kdyby by se mi povedlo na Ukrajinu vyjet znovu, samozřejmě nejradši v době míru, ale pokud bude válka pokračovat, nemám problém si hodit kytaru na záda a jet. Jak dlouho jsi tam vlastně byl?
Z domu jsem odjížděl ve středu večer a vrátil se v pondělí ráno rovnou do práce. Tak to doma museli být rádi, že ses vrátil v pořádku.
Já jsem tu svou anabázi doma trochu zlehčoval, aby neměli strach, navíc Kyjev je pod dobrou obranou PVO. Na druhou stranu ale nemůžu tvrdit, že tam žádná válka není. Ve městě jsou zátarasy, retardéry, ozbrojené hlídky, check pointy, bezpečnostní rámy, samozřejmě letecké poplachy, zákaz nočního vycházení od půlnoci do šesti. To je stav, který má do normálu daleko. Když byl poplach, což se stalo během mého pobytu asi třikrát, ptal jsem se, jestli není třeba jít do krytu, tak se jenom podívali na aplikaci a Telegram, odkud a kolik toho letí. Poplachů je tam denně i několik a místní tvrdí, že šance, že by to trefilo zrovna je, je tak malá, že riskují a do krytu většinou nechodí. Kytarista Igor mi říkal, že má navíc kryt docela daleko od domu. Měla tahle tvoje anabáze ohlasy i u jiných kapel nebo v zahraničí?
Spíš od jednotlivců a z drtivé většiny naštěstí pozitivní. Můj postoj k tomuto konfliktu je veřejně známý a občas čelím „hejtům“, na které jsem byl připravený i teď, ale nakonec jich bylo strašně málo, řádově nižší jednotky. Příjemným překvapením byly reakce některých lidí, které znám a kteří mi vyjádřili veřejnou podporu, koupili si vstupenku nebo tričko z kyjevského koncertu. Skoro na každém koncertě za mnou někdo přijde a řekne, že si mých postojů váží. Někdo nerad řeší obdobné věci na internetu a raději zvolí osobní kontakt, což mě samozřejmě těší taky. Válka na Ukrajině je bohužel třecí plochou, která společnost štípe, ovlivňuje přátelství i vztahy v rodinách. Doufám, že tohle období taky skončí a že náš národ bude opět jednotnější. Uvažovalo se i o tom, že by hostitelé FLESHGORE na oplátku dorazili na koncerty k nám? Existuje tahle možnost?
Muži v aktivním věku mají zákaz vycestovat z Ukrajiny, navíc se chystá nová mobilizace. Ukrajina má tendenci spíš svoje lidi z ciziny stahovat. Jamile ale válka skončí, určitě FLESHGORE a možná i další kapely budu chtít pozvat do Čech. Co na tobě z Ukrajiny zanechalo největší dojem?
Buča, Irpiň, Borodyanka a Hostomel. Místa, kde bylo před dvěma lety zavražděno asi 1200 civilistů, spících, ukrývajících se nebo prchajících před „ruským osvobozením“. Kyjevský vojenský hřbitov se stovkami vlajek, kde se ti zatají dech. Stovky hrobů, kde leží mladí muži i ženy, kteří by tady za normálních okolností, pokud by neměli za souseda Rusko, byli. Vnímám vše jako hroznou tragédii a nedaří se mi pochopit, že něco takového se může dít v 21. století v Evropě, jen pár set kilometrů od nás. Jak tenká je hranice mezi tím, že se něco stane a nestane. Změní se geopolitická situace? Nikdo si ničím nemůže být jistý. Děním na Ukrajině denně žiju, sleduji velké množství dostupných serverů, které mapují aktuální situaci, a čekám na bod zlomu, který započne proces k ukončení války. Zajímali se kluci z HYPNOS, jak všechno probíhalo, jak to tam vypadalo atd.?
Cesta byla připravena dlouho předem, takže prakticky o všem věděli a sledovali moje posty na sítích. Já osobně jsem byl ale nejvíc nervózní z toho, že ve dnech, kdy jsem byl na Ukrajině, byl zrovna náš bubeník Sataroth v Bělorusku. Končila mu platnost pasu a loni vyšel v Bělorusku zákon, že v takovém případě si jej už Bělorusové nemohou vyřídit na ambasádě jako dřív, ale musí do Minsku. Z toho jsme měli docela obavy, ale všechno dobře dopadlo. Navštívil i svoji rodinu, kterou neviděl několik let, a když mi pak napsal, že je už v Polsku, ulevilo se mi. Igor, zvaný Sataroth, je v kapele nastálo od loňského roku?
Ano, ale už s námi jezdil v letech 2017–2019 jako záskok za Pegase. Tehdy odehrál s HYPNOS skoro šedesát koncertů, od loňska dalších šedesát. V minulém roce jste taky vydali mini EP „Deathbirth“, na kterém jsou tři úplně nové věci a potom pár předělávek. Kutíte už materiál na nové studiové album?
Zatím ne, ale bych byl rád, kdybychom po Novém roce nahráli novou velkou desku. Bohužel, nejsem ještě v tom správném skládacím módu a bojuju s časem, trochu vyčkávám, až bude lepší období, kdy budu mít větší zápal do komponování. Mám momentálně spoustu práce, roztočenou audio knížku, jezdíme hodně koncertů. V týdnu mívám čas až okolo deváté večer, ale to už bývám docela unavený a chybí nadšení do skládání, navíc s vědomím, že před šestou vstávám. K tomu chci věnovat svůj čas i rodině, mám malou dceru, která jednou vyroste, a ty chvíle, které by mi utekly, už nikdo nikdy nevrátí. Tři fungl nové skladby z EP už máš ale připravené.
Pro další album připravíme skladby nové, takže z „Deathbirth“ nebudeme přetáčet nic. Máte teď hodně koncertních aktivit?
Když si představíš, že všichni chodíme denně do práce, tak docela ano. Loni, po oficiálním příchodu Satarotha do kapely, jsem chtěl, abychom byli v koncertním zápřahu, aby se dokázal naladit a aklimatizovat na častější hraní, takže jsme odehráli bezmála čtyřicet koncertů. Letošní rok jsem se chtěl zaměřit víc na zahraničí, zatím máme nasmlouvaných asi třicet koncertů, polovinu doma a polovinu venku, v září letíme do Paříže a do Istanbulu. Nejde o ucelená turné, ale o víkendové akce, často ujedeme za víkend víc než tisíc km. Diskografie:
2000 - In Blood We Trust
2001 - The Revenge Ride
2005 - Rabble Mänifesto
2012 - Heretic Commando – Rise of the New Antikrist
2017 - The Whitecrow
2020 - The Blackcrow
2023 - Deathbirth (EP) Sestava HYPNOS:
Bruno – baskytara, zpěv
Vlasa – kytara
Canni – kytara
Sataroth – bicí Koncertní sestava HYPNOS/FLESHGORE (Kyjev):
Bruno – baskytara, zpěv
Igor Lystopad – kytara
Sad – kytara
Ed Litvyakov – bicí Bob Zelenka