J:T C.O.R.P. - Uf-Oni

Patříte-li k těm, kteří žehrají na to, že na domácích festivalech se točí stále stejná jména, tady je jedno nové, které si spolehlivě rychle získá pozornost, byť chuť nápoje, který půjde na těchto akcích pít, ani v nejmenším nezmění. Já vím, že přirovnat J:T. C.O.R.P. k ARAKAINU je nejjednodušší zkratka, kterou je možné využít, ale ať na to koukám z kterékoliv strany, vždycky mi z toho leze silná vazba. Nejzásadnějším pojítkem je pochopitelně Honza Toužimský u mikrofonu, ale ať vezmete sytou a důraznou rytmiku, melodiku, hodně neposedné a nápadité sólové kytary, silné riffy, chytlavé refrény, silově pojatý vokál a typické frázování, či texty, do kterých se vyplatí ponořit (možná výraznější význam kláves do výčtu úplně nezapadá), v každé z těchto položek lze najít nějakou paralelu. Snad díky tomu, že za projektem od začátku stojí kytaristé Jiří Remo a Georgi Enchev (ex-TITANIC, JEREM´I – kdo že dělal ARAKAINU společnost třeba na turné v roce 2021?), je ve víc než osvědčené formuli na debutu „Uf-Oni“ cítit čerstvější vítr, než na albech pražských kolegů z posledních let, a není k tomu ani nutné byť jen na moment vyklouznout z žánrových mantinelů. Textově potemnělé album „Uf-Oni“ se celých padesát minut pohybuje na velice známém území, proto všech třináct skladeb snadno leze do uší, podstatné je, že řada z nich má potenciál zůstat v závitech na hodně dlouhou dobu. U mě to vyhrál aktuálně „Butterfly“ s hymnickým refrénem, lehce depresivní, vláčnější, naléhavá, protiválečná „Končí to tmou“ a mrazivě atmosférické a skvěle finále „Růže z Valhally“, ale tenhle výčet se může kdykoliv změnit, na „Uf-Oni“ v podstatě není slabé místo.