RAVENOIR - Nocturne

Co začalo v roce 2020 jako nezávislý sólový projekt Aleshe A.D., protřelého hudebníka, multiinstrumentalisty, producenta, textaře, skladatele a čertví co ještě, se přetavilo v plnohodnotnou hudební platformu, která nestačí udivovat. Věřte, nevěřte, v případě alba „Nocturne“ se jedná již o čtvrtý plnokrevný šleh v průběhu pár let, což jen potvrzuje má slova o výkonnosti tohoto borce. I když jsem materiál označil jako melodický death metal, plně to nevystihuje hudební náplň a samotnou podstatu nahrávky. Rozhodně nečekejte žádnou pumelici nebo zběsilost. Nahrávku zdobí bohaté aranže, spousta rozličných, převážně temných feelingů s napjatou, až zádumčivou atmosférou. Skladby jsou převážně pomalejšího charakteru, ale s ohromným emocionálním až orchestrálním nábojem (viz třeba „Tearful Heavens“). RAVENOIR si s posluchačem pohrávají jako Maelström s kládou, která v jeho víru připomíná spíše párátko. Dokážu si tenhle materiál představit u nějaké temné seance za plápolání černých svíček. Některé ze skladeb mají až doslova nadpozemskou uvolněnost, kdy máte pocit, že se ocitáte v nekonečnému prostoru nicoty, viz „Aura of Death“. Až mi některé momenty připomněly i páně Tägtrena s jeho HYPOCRISY, který se taky vydává na občasné výlety vně reality. Navíc u RAVENOIR hraje neméně zajímavou roli i kombinace variabilních vokálních linek. O něco drsnější kytarové pasáže si poslechneme až před závěrem alba, kdy třeba skladba „Convergence of Shadows“ ukáže i temnější podobu kapely. Naopak v „Caress of Sorrow“ se vrací do majestátní až honosné hudební podoby. Bez bázně a hany smekám, v případě Aleshe A.D. a jeho RAVENOIR klobouk až k zemi.

Bob Zelenka