SIX DEGREES OF SEPARATION - Never After

Jihomoravští SIX DEGREES OF SEPARATION se za téměř třicet let své existence a po řadě personálních změn propracovali od doom metalu k těžko uchopitelné hudební formě, která kombinuje doom, thrash a atmosférický metal s trochou gotiky. Nejsem žádný expert přes jejich tvorbu, takže nemám srovnání se staršími alby, ale jejich osmá studiovka „Never After“ se odvíjí převážně ve středním tempu, což je evidentně jejich parketa. Trochu odvážnější produkce by mi však určitě nevadila. Všechno tak nějak jede v jedné rovině a já se přistihl, že jsem hlavně díky tomu časem ztrácel pozornost. Vše je prostoupeno zachmuřenou atmosférou, která je čistě geograficky situuje o něco severněji. Občas se těmi temnými mraky prohnala thrashová vichřice, která mě vždycky na pár chvil vytrhla z lehké letargie, jež mě celou dobu poslechu alba provázela, ale nikdy to bohužel nemělo dlouhého trvání a vše rychle sklouzlo do starých kolejí. SDOS mají kompaktní projev, který běží hladce a bez zaváhání, ale skladatelsky mi album přišlo spíše průměrné a nenašel jsem na něm nic, co by mě nějak výrazně zaujalo. Deska kolem mě několikrát profrčela, aniž by na mně zanechala nějaké stopy, což je vždycky blbé znamení. Jejich fanoušci to možná budou cítit jinak, ale mě to fakt moc nebavilo... no, asi nebudu ta správná cílovka.

Michal Jakubík