
BEACH BUM určitě nejsou žádní pankáči, i když i tato ingredience je v jejich hudbě dílčím způsobem přítomna. Daleko blíž mají ke grunge a indie rocku 90. let, takže ve výsledku zní jako mix PIXIES, L7 a SMASHING PUMPKINS. Zpěvačka Monika Černíková mi svým čistým, melodickým vokálem, který však nepostrádá jistou naléhavost, občas připomene Chrissie Hynde z THE PRETENDERS. Žádné vzbouřené emoce, žádný řev, žádné přehnané reakce na kdejakou pičovinu, jen padesát kilo čisté ženské síly a emocí. Jo, to se mi líbí, i když do charismatu Chrissie jí zatím pořád kousek chybí. Kapele to slušně odsýpá, ale proklamovanou bezstarostnou jízdu a pozitivní plážové vibrace tam opravdu nějak neslyším. Možná to tam je „naživo“, ale to jsem zatím neměl tu čest. Taky je možné, že máme každý trochu jinou představu o nevázané plážové pařbě. Osobně bych si na takovou akci určitě pozval třeba ska mašinu STURGEON GENERAL, potřeštěnce TOY DOLLS anebo velmistry coververzí ME FIRST AND THE GIMME GIMMES. Aby tyhle střelce stíhali, museli by BEACH BUM ještě pořádně šlápnout na plyn. Uznávám, že výše uvedené kapely jsou žánrově trochu jinde, ale pokud zůstaneme u té nevázané plážové zábavy, mělo by snad být jedno, o jakém žánru se bavíme, no ne? Takže všechno dobrý, obal desky vtipný, vinyl krásně blankytně modrý, ale sorry jako, na vlastní plážovou akci bych si BEACH BUM zatím ještě nepozval.
Michal Jakubík