TANVALD - Nemofilista

Ten, který miluje les. Tak zní výklad slova „Nemofilista“, kterým opatřila svůj počin česká jednočlenná blacková kapela TANVALD. Kombinací osamělosti v mlžném lese a těžkého sněhu deprese vysílá do světa zprávu o melancholii z hlubin českých hvozdů. Však už jen původní význam názvu ikonického jizerského města znamená jedlový les, a lesní tematika tak tvoří esenci debutového alba. Jako když poryv větru přinese ozvěny šepotu zapomenutých smutků, je „Nemofilista“ vrchovatě naplněn řezavě syrovou blackmetalovou emocí. Prim hrají stěny a melodie kytar studených do morku kostí, které staví kontrapunkty k ambientním plochám synťákového kapání. Emočně třeskuté výjevy bolesti střídají tiché momenty zádumčivé melancholie. Pravidelní hledači krásy v depressive suicidal metalu třeba letmo vzpomenou na XASTHUR, i když upřímně, v tomto žánru jde především o emoci než o nástrojové postupy, které jsou namnoze stejné. Krom hlubokých jizerských lesů a nejtemnější tmy v Čechách nese v sobě zdejší kraj i historii nasáklou německým elementem, po zásluze vyhnaným, neoprávněně pozapomenutým. Sudetská tragédie, dosud do velké míry určující osud Jizerských hor, jednoznačně k hudbě TANVALD pasuje. Názvy skladeb „Zármutek“ či „Otupělý“ podtrhují náladu alba a občasný vzdálený skřehot dokresluje neveselou podstatu věci. Osobně se těším, až se mi zase povede odjet z velkoměsta do tamních hor a lesů a v zimě kráčet temnou stezkou za poslechu „Nemofilisty“. Už jen ta představa je krásná.

Tomáš Vítek