JAMARON - Něco zůstane

Ze tří pětin sourozenecká sestava kapely JAMARON vydala novou desku pojmenovanou „Něco zůstane". V pořadí čtvrtý studiový počin nezůstává svému názvu nic dlužen. Bez výčitek lze konstatovat, že poslech nahrávky Marie, Jakuba a Ondřeje Dostálových doplněných o Václava Hejdu a Lukáše Rešla zanechá v uších a mysli příjemný pocit vyvolaný necelými pětačtyřiceti minutami strávenými ve společnosti třinácti písniček lišících se emočním nábojem. Na jeho výsledné podobě se mohutně podílí zpěvačka Marie. Hlasivkami plasticky vytváří náladu každé písně. Natolik procítěně, že kdybych slyšel pouze vokální linku bez podrobnějšího náslechu hudebního doprovodu, troufám si vyslovit, že přibližný „feeling" zvuku nástrojů bych si díky Maruščinu náladotvornému hlasu dokázal představit. Malý i velký doktorát sice mám, ale – přiznávám – nikoliv v oboru zvaném „jamaronologie". Hodnotím tedy na základě zkušenosti s nejnovějším počinem tuzemské formace. Je mi po chuti, že i když dáma a pánové nejsou vyznavači typicky rockového zvuku, na hudební krajinu plnou skal nezanevřeli úplně. Jako důkaz poslouží zvuk baskytary nebo povětšinou rockově znějící kytary. Budiž jim ke cti, že v porovnání s indie/alternativními interprety se tvorba JAMARON zásadně přiklání k rocku. Aby nebylo rocku možná až příliš, celým albem se odvíjí klubko elektronických samplů. I decentní punk dostal svůj prostor – v songu „Smrt nás nerozdělí". Řekl bych, že Kanaďanka Avril Lavigne, dle mého názoru výrazná zástupkyně mainstreamověji pojatého punku, by si ji po rychlokurzu češtiny s chutí zazpívala. Textem mě zaujala skladba „Velkej sen". Působí na mě nostalgickým až bilančním dojmem. Aspoň ze začátku. Přítomnost nijak nehodnotí, po exkurzi do minulosti kapely nabídne i letmé nakouknutí do časů, jež teprve nastanou. Takticky příhodně zakotvila na konci desky. Jsem zvědavý, zda na ni první písnička následovníka opusu „Něco zůstane" textově naváže. Nechme se překvapit dalším vývojem příběhu pulzujícího v rytmu JAMARON.

Michal Štang