EUFORY - Eufory

Personální mlýnice, která v posledních letech točila se slovenskými EUFORY, má nečekaně dobré rozuzlení. Kapela nejen dokázala najít výborného zpěváka, ale podařilo se jí i nenásilně změnit vlastní identitu natolik, aby prostřednictvím eponymního názvu čtvrtého alba mohla dát jasně najevo, že začíná novou éru. Modernější, živější a přitom přístupnější, což vzhledem k tomu, že v předchozí desetiletce (od vydání debutu „Flying Island Eufory") těmito pojmy mohla svou tvorbu popisovat také, zní docela vyzývavě. Stačilo málo – zachovat (možná i lehce překonat) skladatelskou obratnost, vášeň a energii, dát ještě o něco větší prostor soudobým trendům (elektronika, popové tendence) a otevřít bránu nebeskou, tedy vsadit na slovenštinu. Pro přímé srovnání doby dříve a nyní EUFORY chytře využili skladbu „Forever Too Late" z minulé desky, kterou s lehkými aranžérskými úpravami a slovenským textem nahráli v intimnější a procítěnější rovině pod názvem „Tam". Ale když nová éra, tak nová éra, a nejlépe ji charakterizují ohromně rtuťovitá „Jackpot", deklarující, že sázka na živelného Jara Mojžiše u mikrofonu je parádně trefený jackpot, elektronikou nasycená, nadýchanější úderka „Z každej lásky" či textově syrová „Noc nerestí" s parádním refrénem, po kterém se (jako u většiny skladeb) dá až slastně sklouznout. Snad jen houževnatá předělávka „Schizofrénia", kterou kapela původně nahrála spolu s Tanjou, mohla zůstat spát v minulosti, neboť do aktuální formy příliš nezapadá. EUFORY se podařil husarský kousek – pamětník ve mně se ocitl v již v posledních letech málokdy nabuzené euforii z doby, kdy na scénu nastoupil TEAM, a přitom díky tomu, jak současně „Eufory" zní, nemám potřebu trousit poznámky o nějakém návratu ke kořenům. Nebudu tvrdit, že nová éra strčí tu starou jednoznačně do kapsy, na to mají EUFORY v portfoliu dost silná alba, ale to aktuální už nyní stojí na vrcholu.

Jan Moravec