
Moravská čtveřice HEIDEN prošla za svou více než dvacetiletou kariéru interesantním žánrovým obloukem. Od paganmetalových začátků přes experimentálně laděný post-rock až po současnou dark/blackovou polohu v jejich hudbě často hrály roli introspektivně laděné příběhy a emoce. Desáté album „Cma" se zapisuje do kapelní historie obzvláště tmavým inkoustem. Žánroví poutníci a hledači emocí zkoumají paměť, vinu i strach oblíbených Bílých Karpat na hranicích našeho světa a Svaté říše římské, kde čas a zkušenost plynou jinak. Se sugestivním přebalem postavy obalené v téru a peří zhmotňují vnitřní i vnější tmu, aby do mnohdy veselé a nadějné současnosti nalili kýbly beznaděje, sklíčenosti a zádumčivosti. Vysoce umělecky založení muzikanti a muzikantka vykreslují veskrze temnou krajinu, v níž nemá smyslu utíkat, tíseň vás dříve či později dostihne. Devět písní staví na poctivém metalovém základě s použitím kláves bez přílišných digitálních cingrlátek. Co je mi dále sympatické, stísněnou atmosféru dokážou vyrobit i bez pomocí záplavy samplů a vnějších zvuků. Nevysledoval jsem nijak dramaturgicky ukotvenou strukturu, písně jdou odnikud nikam, stejně bezvýchodně, jako je situace horalů za světové války. Výsledkem je velmi kompaktní nahrávka, která zasekne temné drápky a až do konce nepustí. Sonickou palbu nečekejte, spíše volnější písňovou strukturu s notnou dávkou progrese, která přesně trefuje mou hranici vkusu pro avantgardnost. Jinými slovy mě z hudby nebolí hlava jako u jiných žánrových solitérů a výsostně orientovaných umělců. Ostrost kytarových riffů, hloubka basy, množství klávesových ploch i tremolové úly, vše je v hudbě tak decentně akorát. Libozvučná čeština zpěváka Kverda, jemuž je víceméně vše rozumět, poskytuje albu přístupnost, která by třeba u norštiny byla passé. HEIDEN dokazují své postavení sui generis na české scéně a servírují opět vysoce kvalitní porci muziky pro hloubavé.
Tomáš Vítek
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu SMILE MUSIC s.r.o. zakázáno.