APLAUS PRO DVA - Složit Rubikovu cibuli se povede jen ve výjimečných případech a některým nikdy

Od vydání eponymního debutu uplynuly čtyři roky, co se během téhle doby událo v APLAUSU PRO DVA?
Desed: Juno si uspořádal svoje pracovní záležitosti, koupil si další barytonovou akustiku od pana Furcha, složil osm krásných písní ve zhruba dvaceti verzích, ze kterých byly vybrány ty, co nám dělaly nejlíp na uši. Taky si osvojil několik nových technik hry na akustiku od Irska po Japonsko. Já pracoval na všem hudebním okolo mě a snažil se ponořit do písní, tak abych jim co nejlépe posloužil. Přemýšlel jsem o budoucnosti a taky o tom, že je asi čas na to vypustit AP2 na nějaký koncert. Půjde o neuvěřitelné dobrodružství, ve kterém budou pouze dva protagonisté, kteří se nemohou za nic schovat. To mě láká i děsí zároveň. Chci mít stejný zvukový komfort jako u DARK GAMBALLE a tak jsem požádal o pomoc Libora Neorala, hlavního zvukaře DG a on nám postavil rack se vším, co můžeme na koncerty potřebovat. Moc za to děkuju.
Juno: Čistě po hudební stránce jsem se snažil udělat písně bohatší, nevšednější, avšak se zachováním písničkářské struktury. Jako každý kytarista se syndromem „ukázat co nejvíce“ jsem bojoval sám se sebou, jak ty skladby nepřehltit hloupostmi.

Necháváš v mezidobí tenhle projekt spát, nebo je pro tebe stejně intenzivní náplní života jako DARK GAMBALLE nebo TRNY & ŽILETKY?
Desed: Jelikož mě Juno zásoboval novými písněmi, tak během těch čtyř let od debutového alba se vlastně tvořilo neustále. Někdy jsem tvorbu upozadil kvůli DARK GAMBALLE, nebo TRNY & ŽILETKY, ale pořád jsem se věnoval poslechu písní, sbírání vhodných slov a příběhů. V roce 2024 jsem se intenzivněji věnoval DG a v 2025 T&Ž. Dávkuju si jedno album na rok. Myslel jsem, že je to tak akorát, ale upřímně je to náročné, tak bude možná lepší intervaly mezi alby ještě natáhnout. APLAUS PRO DVA jsou pro mě stejně intenzivní jako DG, nebo T&Ž, s tím, že DG jsou a budou prioritní.
Juno: Ctím vytíženost Deseda a písně dávkuji postupně. Mezi obdobím klidu vlastně vymýšlím nějakou novou techniku, na které píseň postavím. Nálada písně pak vždy přijde dle mého aktuálního životního rozpoložení.

Po vydání první desky, jež byla věnována tématu dvojic, dvojčat a párů jsi zmiňoval, že hledáš téma jiné a chceš se pohnout někam jinam. Kam jsi nasměroval aktuální desku a kde jsi téma našel?
Desed: Původně jsem chtěl, aby písně byly lehce lechtivé, řekněme erotické, ale v průběhu jsem ztratil odvahu a téměř všechny původní slovní spojení jsem buď vyhodil, nebo velmi pečlivě zamaskoval. Uvědomil jsem si taky, jak mě přesně zvolené téma svazuje a znervózňuje. Tak jsem opustil myšlenku koncepčního alba a tím si výrazně uvolnil ruce i hlavu. Myslím, že linka dvojic albem opět prochází, více než z poloviny.
Juno: Texty ponechávám zcela na Desedovi. Původní album vzniklo koncepčně a já ani nepočítal s tím, že někdy druhé album vydáme. Další a další písně s tematikou dvojic by byly velmi svazující.

Deska má velmi neotřelý název „Rubikova cibule“. Přibliž mi, jak se zrodí nápad na takovéto spojení. Mimochodem, jaký máš vztah k Rubikově kostce, hrál nějakou roli při skládání textu k titulní písni?
Desed: Jakmile se objevilo spojení Rubikova cibule, otevřel se mi svět možností. Obsahuje tajemství, hlavolam, barevnost, složitost, hravost a je jednoduše fascinující. Jako dítě jsem Rubikova kostku měl a uměl ji i složit. Poprvé jsem ji vzteky rozebral na součástky a násilím složil, pak začaly kolovat mezi kamarádi návody a podařilo se mi jí složit „normálním“ způsobem. Ovšem největší dobrodružství bylo skládat kostku bez návodu a lámat si u toho hlavu, protože složit kostku na základě postupu, už byla jen mechanická činnost. No a pak jsem ke kostce přidal cibuli a máme tu hlavolam prakticky na pořád. Složit Rubikovu cibuli se povede jen ve výjimečných případech a některým nikdy.
Juno: Některé písně nelze definovat jinak, než názvem desky. Je tam toho tolik co rozbalit, složit a pochopit… Ale nikdy to není záměr směrem k posluchači. Chemie mezi námi s Desedem je úžasná v tom, že prostě děláme to, co se líbí nám. 

Jaké vrstvy by měl podle tebe posluchač při poslechu desky odhalit?
Desed: Ten vnímavý jich může odhalit mnoho a s nimi si užít barevnosti v tom nejhlubším slova smyslu. Kdo jen projde okolo, může se kochat úžasnou hrou Juna a jeho melodiemi a nechat hlavolamy být. Nekladu na posluchače žádné musíš, prostě jestli chceš, tak si hrej, pokud ne, tak je to taky v pořádku.
Juno: Posluchači nelze diktovat, co by měl a neměl. Možná pouze bych poprosil se jen na chvíli zastavit a ten příběh písní si prožit.

První album vznikalo sedm let, druhé jste přivedli na svět podstatně rychleji. Ve výsledku ho vnímám jako sevřenější a o něco atmosféričtější než prvotinu. Vnímáš ty nějaký zásadní posun mezi oběma alby, měla intenzivnější cesta k realizaci nějaký vliv na jeho podobu?
Desed: Na podobu alba měl zásadní vliv sám autor hudby, který se v žádném případě nechtěl opakovat, vymýšlel a hledal způsoby perkusivních a jiných technik prakticky z celého světa. Myslím, že on je unikát a jediný svého druhu a malá popularita AP2 na této skutečnosti nic nemění. Já bych byl ochoten se ještě na jednom albu opakovat, protože škála technik, které byly na debutu použity se za mě zdaleka nevyčerpala, ale taky věřím Junovu úsudku a nemám potřebu mu do hudby příliš mluvit.
Juno: Základním kamenem mého skládání je nová technika v dané písni. Vždy tomu tak bylo a bude. Pocit toho, že něco nejde, mě motivuje k dalším a dalším výzvám. Není to póza, je to prostě moje povaha. Nikdy to však nesmí být vizitkou dané písně. To, že se já vytrápím, neznamená, že toto musí brát v potaz posluchač. Základem je vždy dobrá píseň, to listí okolo je pouze mým motorem.

Přibrali jste - alespoň částečně - do party tvého společníka z Trnů A2V. Co bylo impulsem k tomu měnit výraz APLAUSU z prvního alba? Jaký velký vliv měl A2V na konečnou podobu skladeb?
Desed: Juno měl velkou obavu, aby nové album posluchače nenudilo a tak neustále měnil pasáže techniky, ale i mluvil o tom, abychom přibrali nějakého hosta. Tohle je bez záruky, možná šlo o můj nápad, ale detaily už si nepamatuju. Po té, co předvedl A2V v TRNECH & ŽILETKÁCH, nebylo pochyb, že tento šikovný člověk, pokud dostane prostor, umí se na píseň perfektně napojit a dodat ji přesně to, co v mých očích potřebuje. Jen dostal zákaz používat bicí nástroje, protože jsem chtěl zachovat nadvládu Junovi perkusivní hry na tělo kytary a navíc mi to přijde originální, a to se vždycky hodí. A2V dostal už hotové skladby ze studia Šopa a jeho úkolem bylo jim dodat někde soli, jinde cukru, ale hlavně podpořit náladu písně, nebo textu. Poradil si s tím úkolem geniálně.
Juno: A2V vnesl do písní takový život, který bych já nikdy nedokázal. Je pro mě fenomén a je mi ctí, že jsem měl možnost s takovým člověkem spolupracovat. 

Album má poměrně neobvyklou dramaturgii - je rozděleno na dvě poloviny, první je bez účasti A2V, v druhé, v níž jsou skladby seřazeny zrcadlově oproti první, již jste v trojici. Byla myšlenka na toto uspořádání desky v plánu už od začátku nebo se rodila až v průběhu tvorby?
Desed: Myšlenka se narodila s příchodem A2V, přišla mi logická, a velmi mě nadchla. Chtěl jsem, aby všechno okolo alba bylo pokud možno netradiční, ne nějak krkolomně, ale tak aby šlo o přirozenou cestu. Nejde o to, dělat něco jinak v tom smyslu, jako jíst polívku sítkem, ale zkoušet nové cesty i kdyby se kolikrát ukázalo, že jde o slepou uličku. Tady si myslím je široká silnice, na které je všechno v cajku.
Juno: Budu se opakovat… ale mé písně bez A2V jsou v moji hlavě již nekompletní.

Z pohledu rozšíření kapely na tři hudebníky mi přijde velmi důvtipné zpracování vašeho loga, které tuhle variantu připouštělo už od samého začátku. Jak to bude s APLAUSEM dál, předpokládáš, že by se někdy mohl rozšířit o další muzikanty, tři je ideální počet anebo zůstane stále dominantní dvojice?
Desed: To s logem je pouhá náhoda. A2V je adorovaný host, který bude vždycky vítán, bude-li chtít se účastnit čehokoliv. Případné koncerty prozatím odmítnul. Rozšíření sestavy minimálně na živé hraní je velmi pravděpodobné. Ze startu zkusíme pár koncertů jen ve dvou a když to bude dobré a přijde dost lidí, tak další vlnu uděláme s naším kamarádem bubeníkem (v tomto případě na kachoun). Pokud ne, tak kapitolu koncertů uzavřeme a budeme si dál dělat radost studiovou tvorbou.
Juno: To logo je krásnou náhodou!

Budete ještě hledat jiné formy a kabáty, do nichž budete písně Aplaus oblékat?
Desed: Jak znám Juna, tak bude dělat možné i nemožné, aby se do tvorby nevkradla rutina, on tohle má v povaze. Nelze nic předpovídat na 100%, ale pokud budou další písně, nebo i album, bude zase jiné, na to bych si i vsadil.
Juno: Skládám a vymýšlím písně a techniky i nadále. V mé hlavě jednoznačně na dalším albu pracuji.

Bereš album jako jednolitý celek, nebo zažíváš situace či nálady, kdy by ti jedna z polovin desky byla bližší než ta druhá?
Desed: Tak to je podle nálady, písně se líbily už v té syrové formě, ale A2V jim ještě  přidal na sugestivnosti, takže možná si o tři procenta raději poslechnu verze s ním. Taky jsou verze od A2V novější, než syrové základy písní vznikly, tak jsem každou pasáž slyšel tisíckrát.

Jako již tradičně mě velice intenzivně zasáhly tvoje texty. Jak hluboce osobní je úryvek z „Motýlího efektu“ - …naše sny jsou prostě jiné, žít naplno a ošálit bídu, i když to bude občas krchovem vonět…“?
Desed: Motýli efekt je vlastně původně taková asociace na Bonnie & Clyde, ale tak trochu po mém. Tohle je myslím dvojice, která by v portfoliu AP2 neměla chybět.

„Bezednou“ vnímám jako zpověď osoby (a nemusí to být nic negativního), jež je na něčem závislá a přitom svoji závislost dovede naprosto srozumitelně a přesvědčivě zdůvodnit. Chápu to správně, s jakou hlavní myšlenkou text vznikal?
Desed: Bezedná je taková moje píseň o alkoholu. Neoslavuje ho, ale mluví o něm a o důvodech, proč po něm lidé i já sahají. Ale taky není pouze o alkoholu, ale to ať si posluchači objeví sami, nějaké tajemství si z dovolením nechám pro sebe. Hudebně jsem měl před očima staré francouzské pouliční šansony, ty mě moc baví. Juno ji vymyslel a zahrál jak jinak, než geniálně.

Který z textů nové desky ti nejvíc přirostl k srdci?
Desed: Nejspíš „Zmrzlinář“, představoval jsem si atmosféru Jacksonova Pána prstenů, pasáž, jak jede Gandalf na svém vozíku a potká Froda, viděl jsem tuhle část asi 1000x, má na mě až terapeutické účinky a pak ještě část, když jede Gandalf a děti na něj volají, ať udělá ohňostroj a on je mine a nic se nestane. Pak ujede několik metrů a spustí ohňostroj a následný jásot všech dětí ho doprovází. Přesně tuto atmosféru jsem chtěl do písně dostat. Radost a nic než radost a možná i naději ke změně k lepšímu.

Dokážeš svoje myšlenky do básnické formy dostat snadno nebo jsou na desce i skladby, nad kterými „vypouštíš duši“ a najít jejich ideální formu je spíš řehole než lehké políbení múzy?
Desed: Obecně jsou všechny mé texty řehole, jen tak 2% šly snadno. Naučil jsem se nespěchat a být velmi pečlivý. Nicméně za nic bych tuhle řeholi neměnil, ty pocity, které u této činnosti mám, jsou spirituální.

Přišel už správný čas na to představit systematičtěji APLAUS PRO DVA na pódiu?
Desed: Ano, přišel, akorát to nebude moc systematické, protože Junovo zaměstnání nedovoluje příliš volnosti, a tak bude opravdu jen pár a možná že jenom jeden koncert. Budou to takové koncertní lanýže. Dva lidé, projekce a hudba. 27.6. zahrajeme ve Frýdku Místku ve Faunaparku ve společnosti Žofie Kabelkové. Takže jestli chcete vidět AP2 live, tak moc neváhejte a přijděte do Frýdku, akce se nemusí opakovat.

První album bylo po hudební stránce ryze tvoje dílo, na „Rubikově kostce“ jsi spojil síly s A2V. Našli jste společnou řeč při tvorbě písní na první dobrou nebo dva pohledy na věc přinesly i situace, kdy se finální podoba písní hledala obtížněji?
Juno: Do jeho tvorby jsem zasahoval já osobně minimálně. Vše, co vytvořil, bylo nad moje očekávání. Úpravy byly minimální.

Barytonová kytara je pro zvuk Aplausu pro dva naprosto zásadní. Představ mi tvůj nástroj, v čem je pro tebe jeho zvuk specifický a je technika hry na něj nějak odlišná od klasické kytary?
Juno: Barytonová kytara, jež je o kvartu níž a má silnější struny, mi dovoluje do hudby vnést více basů. Supluje mi kytaru, basový nástroj i bubny. Zvolil jsem si kytaru od pana Furcha, s pomocí pana Lengala mi přední desku společnost Furch fortifikovala, jinak při perkusivním hraní mi vždy kytara po čase někde praskla. Jelikož struny mám 16-70 a hraji pouze prsty bez nehtů/trsátka, tak trvalo roky, než si svaly zvykly. Slapy, thumping, flažolety, selective picking, perkuse, golpe, double golpe… trvalo dlouho docílit na barytonku kýženého výsledku a zvuku, jak to zahrát bez zadrhávání, avšak výsledek pro mě za to stojí. Pak chytnu klasickou akustiku a nadávám si, proč!!! Proč si to dělám (smích) Tato náročnost přechodu z klasické a elektrické kytary však nikdy nesmí být devizou vůči posluchači. Posluchače by měla zajímat pouze to, zda k němu píseň promlouvá či ne. Na tento typ otázek se vlastně velmi špatně odpovídá.

Kterou ze skladeb APLAUS PRO DVA bys prezentoval na pódiu nejraději?
Juno: Některé skladby jsou natolik technicky náročné, že mám pochopitelnou obavu z live hraní, avšak ty náročné právě táhnou nejvíce. „Bezedná“, „Lžičky“, „Sabotáž“, „Motýlí efekt“, „Vlak do utopie“, „Zmrzlinář“.

APLAUS PRO DVA - Vlak do Utopie Facebook APLAUS PRO DVA
Původně zveřejněno na METAL FOREVER