POSITIVE MIND - Nestyď se být individualistou

POSITIVE MIND se po nejen českých klubech prohání už od roku 1998. Do roku 2008 kapela vydá dvě EP, když zvláště to druhé s názvem „Lost Kids“ ji vytáhne do povědomí fanoušků po celé republice. Poté do skupiny naskakuje J. J. Šimon, již tehdy osobnost nejen plzeňské hudební scény. Producent, skladatel, hudebník. POSITIVE MIND zařazují další rychlostní stupeň. V roce 2010 vychází debutové album „Silence Gives Consent“ spolu s DVD. Rok 2011 je pro POSITIVE MIND rokem pohromy. Sestava se v podstatě rozpadá, zbývající členové J. J. Šimon a David Oldřich však nehází flintu do žita a kapelu staví znovu na nohy. Po čtyřech letech od debutového alba jsou POSITIVE MIND zpět s „The Individualist“. Na pár otázek odpověděl již zmiňovaný J. J. Šimon.

POSITIVE MIND hrají těžko zařaditelný mix metalu, hardcore, crossoveru, s pořádnou dávkou melodií. Oproti debutovému albu je na „The Individualist“ znát velký posun v produkci nahrávky, skladatelské vyzrálosti, ale i příklonu k tvrdosti, zvláště co se vokálů týče. Bylo záměrem hudbu trochu zdrsnit?

Ani ne. Spíše jsme se snažili to nerozpliznout dlouhými nájezdy. Vyřadili jsme mezihry a doplňkové plochy. Chtěli jsme sedm-osm úderných tracků. Čistýho zpěvu je tam víc, ale to se plánovalo. To tak prostě vyšlo z kompozice. Necpeme řev tam, kde ho necítíme nebo to nekoreluje s textem a naopak.

„The Individualist“ obsahuje „pouhých“ sedm skladeb, což po více než čtyřech letech není zas tak moc. Stojí za tím selekce nebo prostě jen fakt, že jste na album dali opravdu to nej, co jste stvořili?

Stojí zatím selekce. Hodně rozpracovaných věcí jsme nakonec nechali v šuplíku. A do studia jsme šli ještě s jedním trackem „Redundant“. Bohužel neprošel stoprocentní shodou uvnitř kapely. Tak je aspoň na iTunes. Navíc, během oněch třech let velkých personálních změn, než se ustálila nová formace - to taky sežralo čas. Začneš s někým zkoušet a ten po roce přestane fungovat. Musíš ho vyměnit a začít s cvičit s novým to samé znovu. A to je vyčerpávající. Dvorním producentem, dá-li se to tak říci, jsi ty. Neláká tě nechat se ve studiu vést někým zvenčí, nebo to jsou ryze praktické důvody? Tak, je to levnější. Hoši mi věří a já zas věřím tomu, že jsem z nich schopen vymačkat to nejlepší. Navíc, nahrávali jsme to způsobem, na který by ne všichni externí producenti přistoupili. Celkově nás produkce vyšla na tak pěkný peníze, že by nám mohla většina kapel závidět. Umím si to pohlídat tak, aby peníze neutíkaly na věci, který nemají pro desku smysl nebo je posluchač nemůže docenit.

Desku „The Individualist“ reprezentuje i klip „Not For Me“. Několik let u nás působí rockové televize, situace se zlepšila i v rozhlasovém éteru. Vrátila se kapelám, potažmo POSITIVE MIND, možnost protlačit svou hudbu do televize a rádií?

My na to až tolik netlačíme. Většina rádií má přednastavený nějaký plug-in, který tu nahrávku zprzní tak, aby bylo všechno slyšet furt. Naše nahrávky pracují s dynamikou a speciálně pro rádiové singly ji nehodláme ničit. Předchozí desku hrálo několik rádií a jen na jediném dokázali nastavit výstupní zvuk tak, že to znělo, jak chceme.

Vraťme se ještě k debutu „Silence Gives Contest“, což byl na svou dobu (2010) ambiciozní projekt. Vydali jste album spolu s DVD záznamem koncertu. Pokud si vzpomínám, byla to reakce na stahování z internetu. Když se podíváte zpět, jak záměr vyšel?

Prodalo se to tak, že po roce a půl prodeje jsme byli v zisku, takže dobře. Nastavil jsem zaplacení investic na náklad – asi 420 kusů. A prodává se dodnes, i když už jen kusově. Náklady zaplacené jsou, včetně poměrně drahého - protože hraného - klipu „Justice Core Inside“.

POSITIVE MIND jsou známi i texty. O čem jsou na „The Individualist“? Alespoň v kostce…

Myšlenka je jednotná. Nestyď se být individualistou. Netrap se tím, že nezapadáš do davu. Respektuj unikátnost jedince. Tu hodně obhajujeme a zároveň dokazujeme obrazovou částí bookletu. Každý člověk je neopakovatelný. Na světě nenajdeš dva stejné. Důkazem jsou fakta jako daktyloskopie, tedy jedinečný otisk prstu, DNA, analýza lidského vlasu, nenajdeš dvě shodné lidské dásně. To je pro nás jasný důkaz, že házení lidí do jednoho pytle podle určitých shodných znaků – jako víra, názor, sexuální orientace, sociální příslušnost - jsou všechno jen generalizující tendence. Nevypovídají nic o tom, zda je konkrétní člověk „hodňák“ nebo „zlák“, spravedlivej nebo svině nebo něco mezi tím. Každého musíme soudit individuálně, jako jednotlivce.

Českou hudební scénu jste v loňském roce rozvířili zrušení koncertu v klubu Kain a to kvůli podpoře klubu pro kapelu ORTEL. Jaká byla reakce scény?

Některý to nasralo, některý to potěšilo. Na Facebooku se strhla vlna. O nějaké fans jsme přišli, nějaké získali, ale bylo nám to jedno. Náckové a rádoby-vlastenci se nám snažili zablokovat Facebook účet. Marně. Jiní nám podsouvali, že jsme komunisti volající po cenzuře. Což je vzhledem k volebním preferencím členů kapely směšné. My jen nechceme participovat na podnicích, které ORTEL podporují. Jedná se o latentní nácky, i když jejich texty jsou „obdělané“ tak, aby je nešlo žalovat. Pocházíme z Plzně, kde ORTEL pořádal průchod plzní s vlasteneckým podtextem. Nebylo to nepodobné průchodu příznivců Sudetoněmecké partaje v Brně a dalších městech v třicátých letech minulého století. Právě konflikty mezi nimi a česky mluvícími občany vytvořili pro Hitlera jeden z důvodů, jak svým „krajanům pomoci“. My podobné pochody, zdůrazňující nadřazenost určitého pytle lidí nad jinými, nechceme. Každý člověk si zaslouží být souzen individuálně podle toho, jak se v životě chová a ne kam patří.

Diskografie:

2001 The Stooge (EP)
2002 X-Core Session (kompilace)
2004 Strike Compliation (kompilace)
2007 Lost Kids (EP)
2010 Silence Gives Consent
2010 Buena Vista Concert (DVD)
2014 The Individualist

Sestava: Albert – zpěv, J.J.Šimon – kytara, zpěv, Pavel Fryč – kytara, Kopee-T – baskytara, zpěv, Štěpi – bicí

Web: http://www.positivemind.cz/