Jaké je hrát v kapele se sourozencem?Upřímně si ani neumím představit, jaké by to bylo bez bráchy. Tvořit s někým, koho znáš celý život a s kým od mala sdílíš stejné kapely a hudební vkus, je něco, co se hrozně těžko nahrazuje. HALO OF THE SUN sami sebe škatulkují jako moderní metal – jak byste se představili posluchači, který o vás nikdy neslyšel?
Škatulkování je vždycky trochu ošemetné, ale od začátku jsme tíhli k těžkým riffům, které člověka nutí házet hlavou. Zároveň ale kromě metalu posloucháme odjakživa i soundtracky z filmů a her. Myslím, že přesně to je dneska v naší hudbě slyšet. Mícháme atmosférické plochy s progresivními tvrdými riffy, screamy i silnými melodiemi. Jak vaši cestu jako kapely poznamenalo vítězství v soutěži Skol(a) Rocku?
Byl to skvělý zážitek. Finále, kde s námi hráli i JOHN WOLFHOOKER, jsme si fakt užili. Největší odměnou ale byl koncert na Votvíráku, a ještě k tomu na hlavní stagi. Zároveň jsme tam sice trochu vyhořovali, ale lidi nás přijali skvěle a koncert jsme si užili od začátku do konce. Jak vypadá tvůrčí proces v kapele? Kdo nosí nápady a jak pak vypadá jejich obrábění?Většinou připravuju základ songu sám. Když už má nějakou kostru a drží pohromadě, začneme to řešit společně s kluky. Přidávají nápady, něco se upraví, něco se úplně předělá. Vokály přichází na řadu až nakonec. Nejdřív řešíme melodie a frázování bez konkrétního textu, aby všechno dobře sedělo, a teprve potom vzniká samotný text. O čem jste se jako kapela nejvíce posunuli od předchozího EP „Exasperation" k aktuálnímu EP „Hyperconnected"?
„Hyperconnected" vznikalo úplně jinak. Tentokrát jsme skládali s jasnou vizí už od začátku, takže nejde jen o pár singlů poskládaných vedle sebe. Každý song vypráví trochu jiný příběh, ať už je inspirovaný hrou Cyberpunk 2077, rozchodem, ztrátou blízkého člověka nebo dnešní posedlostí sociálními sítěmi.
Jiří V. Matýsek