MINDWORK - Adrift

Trvalo dlouhých čtrnáct let, než se MINDWORK, jedna z nejsvébytnějších formací na tvrdé domácí scéně, odhodlali k novému albu. Určité pohyby v táboře kapely se sice naznačilo už EP „Cortex" v roce 2021, i tak ale byla cesta dlouhá. Čekání se nicméně vyplatilo.

Martinu Schusterovi, společně s bubeníkem Filipem Kittnarem, zakládajícím členem skupiny, se podařilo najít přirozeně znějící průsečík mezi tvrdostí technicky precizního death metalu a jemností progresivního rocku v éterickém duchu MARILLION a podobných part. Ostatně, na vlnách klidného progu už Schuster plul se svým dalším projektem FACE THE DAY, není to tak pro něj žádná terra incognita. Devět nových skladeb na „Adrift" tematicky zaštiťuje postup Alzheimerovy choroby. Sledujeme tak postupnou ztrátu lidské paměti, rozpad osobní identity a čím dál výraznější pokřivení celkového vnímání reality. Hudební jazyk stojící na kontrastech a umně dávkované nevyzpytatelnosti je v tomto ohledu skvělým médiem.

Protagonista, u něhož se degradace mysli začíná projevovat v hudebně barvité a strhujícím způsobem mnohotvárné skladbě „The Great Deception of Mind", zároveň objevuje nový svět světel, v němž nachází útěchu. MINDWORK se tak nevydali tou snazší (či snad očividnější) cestou, která by popisovala propad bezejmenného ich-formového hrdiny do chaosu – i když i takové skladby tu jsou, viz intenzivní „Breach the Cosmos" –, volí pro něj mnohem smířlivější konec. Nechává jej odplout mezi hvězdy. „Adrift" je album, které je v neustálém pohybu od řádu k chaosu a zpět: technicky propracované kytarové běhy, tvrdé riffy, akustická miniaturka, jazzový saxofon, growl, jemný, téměř šeptaný vokál a do celého konceptu se vklínila i coververze synthpopových TALKTALK. Schusterovi se celou koncepci podařilo udržet pevně v rukou a posluchače v uhranutí.

MINDWORK se vrátili v obměněné sestavě, ale nezmenšené síle. Spíše naopak. Hudební putování zavedlo Martina Schustera na různá místa. Na „Adrift" všechno zúročil.

Jiří V. Matýsek