Desáté studiové album „Pán skal" představuje pro matadory českého melodického metalu RIMORTIS nejen významné jubileum, ale především začátek nové etapy s obměněnou sestavou a návratem zpěváka Milana Hloucala. Kapelník a hlavní autor Vašek Mrzena v rozhovoru přibližuje vznik nové desky, prozrazuje, jak skládá hudbu i texty, vysvětluje, proč se zatím nepustil do koncepčního alba, a zamýšlí se nad proměnou metalové scény, významem klasických alb i budoucností melodického speed metalu.Deska „Pán skal" je vaše jubilejní desátá studiová nahrávka. Berete to osobně jako určitý milník?
Jsme rádi, že jsme za dvacet sedm let existence udělali deset alb, ale milníkem bych to asi úplně nenazval, spíš to bereme jako start nové sestavy, protože od minulé desky zde máme tři nové členy. Jak dlouho jste na novém materiálu pracovali?
Hudba se tvořila rok, texty byly za dva měsíce hotové. Název „Pán skal" evokuje sílu, samotu a láká na mytologii. Co pro vás tahle postava symbolizuje a proč jste právě ji zvolili jako „tvář" celé desky?
Říkáš to přesně, je to o síle, samotě, o svobodě, volnosti a nespoutanosti. Název desky jsme chtěli úderný a něco vypovídající, „Pán skal" to dokonale splňuje. Na albu se objevují názvy jako „Panoptikum tváří", „Babylon" nebo „Šrámy na duši". Má deska nějakou tematickou osu, nebo jde spíš o mozaiku různých příběhů a nálad?
Album nemá tematickou osu, každá skladba je za sebe a přináší vlastní příběh. Tohle je časté téma, na které jsem dotazován, zda jednou napíšu koncepční album ve stylu AVANTASIE. Pokud by se to někdy stalo, určitě na něm bude účinkovat více zpěváků a zpěvaček, a to není úplně sranda dát dohromady organizačně a časově, přece jenom RIMORTIS je kapela pracovitá a koncertně celkem činná. Jak vlastně pracujete s dramaturgií nahrávky? Máte už klíč na to, jak jednotlivé písně k sobě nejlépe napasovat?
Ano, myslím, že klíč máme, na těch předchozích devíti albech jsme si vyzkoušeli a ověřili systém a jakýsi mustr, jak písně seřadit, jaké typy písní vlastně složit, aby ta deska fungovala. Ten proces nás vlastně baví na kapele ze všeho nejvíc.
V některých skladbách se objevují témata lidských slabostí či zrady. Je pro vás psaní textů forma osobní zpovědi nebo spíš literární stylizace?
Při psaní textů čerpám řekněme ze třech tematických okruhů, reálné historické náměty, vlastní životní zkušenosti a pohled na život a jako třetí jsou texty s volnější sci-fi tematikou, umožňující posluchači vytvořit si vlastní děj a příběh. Myšlenky vyjadřuji metaforicky, snad s nádechem poezie a romantiky. Během prvního poslechu na mě nejvíce zapůsobila poetika skladby „Růže pro krále". O čem vypráví?
Prostřednictvím příběhu o králi a jeho bláznovi vyprávím, jak lze přehlížet lásku, když ji máte na dosah, život však utíká a jediná dáma, která neodejde, je ta v černém. Můžete mít všechno, ale když nemáte lásku, nemáte nic. Album otevírá singl „Stroj času". Hned jsem si vzpomněl na debut „Proud času" i píseň „Zastavte čas" z desky „Peklo, co říká si svět". Zdá se, že k tématu plynutí času se stále vracíte. Je to záměr?
Ano, čas je nekonečná, nevyčerpatelná studna, skýtá mnoho možností, jak téma zpracovat, ty jsi uvedl skladby, ve kterých se slovo čas objevuje přímo v názvu, ale my máme spoustu dalších písní, které jsou na toto téma, jen to slovo v názvu není, například „Zloděj cizích snů". V době, kdy je svět plný válek a společenských nepokojů, se zdá, že jste přišli s deskou plnou naděje a pozitivní energie. Skladby „Elixír života" či „Maják v bouři" dávají na všechny strasti zapomenout. Je i tohle vaším vědomým záměrem?
Vědomým záměrem ne, prostě to tak vyšlo, jsem rád, že ti deska přijde pozitivně laděná, občas zaslechneme názor, že jsme až moc smutní a vážní. My se tak určitě nebereme a necítíme, důkazem toho bude klip na skladbu „Nablejskanej bourák", který plánujeme letos natočit, bude to s odlehčenou formou. RIMORTIS v minulých letech zaznamenali velký personální otřes. Nyní se vrátil zpěvák Milan Hloucal. Co ho přesvědčilo se ke kapele vrátit?
V březnu 2024 jsme měli velký narozeninový koncert k pětadvacátému výročí kapely a jako hosty jsme chtěli bývalé zpěváky. Milanova účast byla nutností, protože s námi zpíval šestnáct let a bez něj by ten koncert neměl logiku. Jenže se mu do toho zpočátku vůbec nechtělo, nicméně sám sebe přesvědčil a na ten koncert se začal připravovat. Během tohoto období oznámil tehdejší zpěvák svůj záměr z kapely odejít, takže Milan po výročním koncertu prostě už nikam neodešel. (úsměv) Věnoval se po odchodu z kapely nějakým hudebním aktivitám?
Právě že vůbec ne, v podstatě sedm let ze sebe nevydal hlásku, proto se mu do toho výročního koncertu nechtělo. (úsměv) S příchodem nových členů se často mění energie kapely. Přinesl bubeník Honza Svitač a kytarista Marco Massa něco, co vás donutilo přehodnotit způsob, jak tvořit?
Způsob, jakým tvoříme, je spoustu let stejný a neměnný, díky Marcovi jsme získali k Martinovi dalšího spoluautora písní s kytarovým zaměřením, navíc jeho styl hry umožňuje lehce rozšířit tvorbu. Honza přišel do kapely v době, kdy už byly práce na albu tak rozběhlé, že nestihl tolik ovlivnit tvář desky, nicméně jeho klid a pohoda jsou žádané.
Jak jste na oba novice vůbec přišli? Mají už nějakou hudební historii?
Marco i Honza mají za sebou účinkování v kapelách a naše republika je dost malá, když člověk hledá, tak najde. Byl ve hře i návrat kytaristy Romana Černého a bubeníka Honzy Kozáka, kteří společně s Milanem kapelu před lety opustili?
To ve hře určitě nebylo, oba kluci mají svoje životy a aktivity. Když se ohlédnete za historií kapely od konce 90. let, co je podle vás největší změna v tom, jak dnes RIMORTIS přemýšlí o hudbě? Změnil se nějak váš přístup k tvorbě, volbě témat...?
Myslím, že se vlastně nic zásadně nezměnilo. Hrajeme to, co nás baví, skládáme i píšeme texty pořád stejně. Jasně že doufáme, že vše kvalitněji a lépe, nicméně podstata je stále stejná, rychlost, melodie, dravost, zpěvnost. Patříte mezi pilíře domácího melodického speed metalu, ale v některých skladbách je slyšet i širší paleta nálad. Cítíte dnes potřebu žánrové hranice posouvat nebo spíš zdokonalovat vlastní styl?
Jsem rád, že ti to tak přijde, protože my jsme žánrově od hard rocku přes heavy, power, speed, symfonik, melodic, klidně i thrash. Nijak se neomezujeme, ale asi nepřemýšlíme, zda je potřeba posouvat hranice či zdokonalovat vlastní styl... Na druhou stranu žánr, kterému se věnujete, není z těch, které by dnes dominovaly mladé metalové scéně. Má podle vás ještě potenciál oslovovat nové posluchače, nebo už jde spíš o hudbu pro věrnou generaci fanoušků?
Hudba je neměřitelná, neuchopitelná, na nic se neomezuje, každý ať si hraje a poslouchá, co se mu líbí, nezávisle na věku, trendu a čemukoli. Naši fanouškovskou základnu určitě tvoří střední a starší generace, nicméně proč by to nemohla být hudba i pro mladé? Ve věku streamovacích služeb mnoho lidí poslouchá častěji jednotlivé skladby místo celých alb. Má pro vás ještě koncept klasické metalové desky jako celku pořád stejný význam jako dřív?
Tak samozřejmě vývoj sledujeme, proto jsme z nové desky zveřejnili jednotlivě tři singly, nicméně jak jsem říkal, střední a starší generacepo nás chce pořád klasické album, které si založí ve stojanu na CD k těm devíti předchozím. (úsměv) Máte za sebou další účast na festivalu Masters of Rock ve Vizovicích. Jaký k tomuto metalovému svátku máte vlastně vztah? Byli jste tu někdy i v roli fanoušků?
Vzhledem k tomu, že letos je to naše třináctá účast v řadě, máme k Masters vztah velmi kladný, já navíc i tak trochu pracovně. Jak říkáš, je to svátek metalu, jezdíme sem velmi rádi a po odehrání našeho setu jsme v rolích fanoušků, projdeme si areál a koukneme na nějakou tu zahraniční hvězdu.
Facebook RIMORTIS