ATTACK THE HEROAs One We Stand
Hardbones production - 43:59
metalcore Praha
Metalcoroví ATTACK THE HERO si za pouhé tři roky aktivního působení dokázali vybojovat své místo na výsluní české core scény. Jejich úspěšná debutová deska „In Search Of Inner Self“ se letos v únoru dočkala nástupce, na jehož propagaci pánové rozjíždí turné. Mimo ČR se podívají na Slovensko, ale i do vzdálenějšího Švýcarska.
Nová deska je pro ATTACK THE HERO v jistém směru krokem vpřed. Jak asi tušíte, tak právě ve slově „jistém“ se nachází ten pověstný zakopaný pes. Ze začínající formace se po dobu studiové pauzy stalo velké jméno tuzemské scény, čemuž také odpovídá velmi kvalitní produkce desky. Vymazlený sound ovšem není to, co dělá kapelu kapelou.
Tvorba ATTACK THE HERO od minula nabrala trochu jiný kurz. Jestliže debutová deska „In Search Of Inner Self“ nápadně koketovala s emo, tak aktuální novinka se snaží od těchto předchozích vlivů téměř úplně odstřihnout. Nemohu samozřejmě kapelu kritizovat za to, že se snaží působit vyzráleji a držet se hlavně svého metalcorového jádra. Problém totiž spočívá trochu jinde. Na debutu z roku 2013 jsem nejvíce ocenil právě zmiňovanou syntézu emo a core. Emo vlivy, jak už jsem zmínil výše, na novince téměř chybí. Bohužel se ukázalo, že hudba ATTACK THE HERO bez nich značně ztrácí na půvabu a stává se místy nudnou a bez nápadu. Mimo to se deska potýká s několika dalšími neduhy, které se ale spíše týkají globálního stavu současných trendů v metalcorové vlně. V první řadě bych chtěl zmínit problematiku čistých vokálů. Znovu opakuji, proti čistému zpěvu jako takovému nic nemám. Třeba v případě „In Search Of Inner Self“ byla jejich přítomnost naopak trefou do černého, jelikož byly použity s citem a hlavně tam, kde jich bylo doopravdy třeba. Proto také přirozeně nechápu, proč je kapela tentokrát takovýmto způsobem pokazila. Šroubovanost, s jakou je pánové aplikovali na jednotlivé písně, bývá bohužel v současné době pro melodický metalcore typická. Já jenom doufám, že ATTACK THE HERO se v budoucnu zařadí mezi uskupení, která se vyrvala ze spárů mainstreamových proudů a dala čistým vokálům vhodnější podobu.
Píši o této problematice v podobných případech skoro pokaždé, ale neodpustím si to ani teď. ATTACK THE HERO si naneštěstí od minule nevzali ponaučení a do svých songů nasázeli jeden zbytečný breakdown vedle druhého. Já samozřejmě chápu, že tyto prvky hrají v současném core důležitou roli. Na koncertě dokážou přivést publikum takřka do extáze a vhodně umístěný breakdown rozproudí krev v žilách i při domácím poslechu. To ale v žádném případě neznamená, že jimi musíte vyplnit polovinu stopáže alba. Teď jsem samozřejmě trochu nadsadil, ale v případě „As One We Stand“ s nimi kapela opravdu nešetřila. Párkrát jsem to ještě přešel mávnutím ruky, jenomže v momentech, kdy přeruší hezky se vyvíjející motiv zbytečný breakdown, jsem začínal být opravdu rozladěný.
ATTACK THE HERO bohužel nedokázali navázat na nadějný debut a aktuální deska pro mě představuje mírné zklamání. Kapela se vydala směrem, který jí úplně nesvědčí a sráží úroveň jejich tvorby blíže k hranici průměru. Na druhou stranu bych však chtěl zdůraznit, že se v žádném případě nejedná o žádný průšvih. „As One We Stand“ si i přes své znatelné nedostatky svoje publikum zcela jistě najde. Pro příště by se ale pánové možná měli zamyslet nad tím, zda-li se nevydat trochu jinou cestou.
Hodnocení: 3,5/6