TŘI SESTRY - Je nám dobře

TŘI SESTRY vydali k třiceti letům výročí na scéně nové řadové album „Fernet Underground“. Nejen o něm, ale například i o staré známé Kovárně a undergroundu jsem si popovídal s Lou Fanánkem Hagenem.

 

Podstatná část „Fernet Underground“ mi připadá nostalgická – viz. texty skladeb „Nápis Na kovárně“, „Taneční“ a „Underground jsme nestihli“. V „Nápisu Na kovárně“ je navíc použitý propojovák z první desky, kterou zas připomíná rytmická kytara… Jak jste dospěli k tomu proplést „Fernet Underground“ odkazy na minulost?
Nevím, to přišlo samo. Letos slavíme třicet let a nějaké ohlédnutí bylo na místě a ze mě to nějak padalo úplně samo. Aby to zas nebylo úplně takové, tak jsem to udělal letem světem. Nejedná se o nostalgii, ale o čerpání z minulosti, protože – upřímně řečeno – už tolik veselých a zásadních kaleb se neodehrává jako v té době, protože je únava. Celá parta drží hezky při sobě na pódiu, ale že bychom někde tři dny kalili, to už je dávná minulost. Těžko říct, jestli „bohužel“ nebo „bohudík“, ale tak to je. Občas se někdo z nás ožere, občas je to i většina, ale nejsou to zásadní a štěpné věci. Časy, kdy jsme věřili, že jsme nesmrtelní, jsou už pryč. To samé se týká i „Undergroundu“. Ale to je také vyrovnávání se s tím, protože jsme vzhlíželi k undergroundu, ale chtěli jsme hrát punk. Byli jsme takový ročník. Kdybychom byli o pět let starší, budeme hrát underground. I moje hadry byly ze začátku víc undergroundové – dlouhé kabáty, saka, kudrnaté vlasy - polodlouhé, protože mi víc doma nedovolili. Víc než punkáč jsem tedy vypadal jako mánička z Klamovky.

Hodně kapel, které mají na hudební scéně neotřesitelnou pozici a existují už léta, připomínají na svých posledních deskách částečně i svou bohatou minulost (mluvím teď spíš o světové scéně). Myslíš si, že ohlédnutí se zpátky může být naopak cesta kupředu?
Zdá se mi, že deska se velmi povedla a jestliže textově jsou na ní nějaké odkazy na minulost a použitý propojovák z první desky, tak to je, myslím si, úplně v pořádku. S deskou jsem velmi spokojený, spokojenější než například s minulým albem, ale s tím jsem byl tehdy spokojený také. Zatím mi přijde, že jsme v dobrém rozpoložení. Koncerty jsou výborné. V SESTRÁCH se daří. Jestli je to cesta kupředu nebo ne, nevím, ale je nám v tomto období dobře.

V „Nápisu Na kovárně“ opět vzpomínáte na starou Kovárnu. Myslíte, že už se nenajde podnik, který by ji nahradil?
Nenajde, protože už jsme staří. Jsme jinde a dneska už nebudeme nikam takhle chodit a handrkovat se se Sklepákama o salonek. Jsou věci, které patří k osmdesátým letům a možná je dokonce dobře, že Kovárnu zavřeli, protože by se změnila, zrekonstruovala, pak by z ní udělali nějakou vinárnu nebo těžko říct a my bychom do ní stejně nemohli chodit. Nebo bychom povinně museli, ale to je takové blbé.

V „Underground jsme nestihli“ zpíváte o koncertu s PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE, který se odehrál na Chmelnici. Jak tenkrát došlo k tomu, že se PLASTICI a TŘI SESTRY ocitli na jednom podiu?
To byla poměrně jednoduchá věc. Měli jsme zřizovatele, kterého potřebovaly obě kapely. Abych byl úplně přesný, tak – Ing. Magor by mě doplnil – mám pocit, že se odehrály dva koncerty. Jeden byl s GARÁŽÍ a druhý s PŮLNOCÍ a PLASTIKY jsem k tomu přidal, protože v devětaosmedsátém ještě tak úplně nehráli. Nicméně to oba byly zajímavé koncerty a díky tomu, že jsem se tak motal okolo Chmelnice, Orlíku a hospod, kde se tahle parta scházela – v Orlíku nebyli zdaleka jenom skinheadi, to byla jedna z mála vináren, které byly otevřené do noci a chodila do ní spousta zajímavých lidí – znali jsme se s Lubošem Šmidmajerem, který si tam tenkrát vlezl. Došlo k tomu, že jsme se propojili a kytarista GARÁŽE Honza Macháček tam s námi jednou seděl a říkal: „Hele, nechcete s námi udělat koncert? Vy máte razítko.“ Neměli totiž zřizovatele a potřebovali být pod pláštíkem někoho se zřizovatelem, aby vůbec mohli hrát. To šlo, že když byl někdo hostem někoho, kdo měl zřizovatele, mohl si s ním zahrát. Zřizovatel měl razítko od úředníků. Celé jsem to vlastně zorganizoval, a to je můj velký zářez, protože Ing. Magor byl na vojně. Je to tedy moje manažerské plus, které jsem v té době takhle vykonal.

 

              

Jaký vlastně byl impuls k napsání „Underground jsme nestihli“? Bylo vám někým vyčítáno, že nepíšete „vážné texty“ a že máte „kratší písně“?
Nebylo, to je moje shrnutí toho, jak to bylo. Inspirace punkem byla obrovská. Všechny máničky také neuměly moc hrát, ale měly opravdu pochmurné texty a nekonečné dlouhé písně. Nám se líbila rychlost a veselé texty o pivu atd. Jim se to také líbilo, a tak jsme hráli na undergroundových slavnostech a máničkovských svatbách. Spící vlasáči tam vždycky vstávali od stolu, protože najednou hrála rychlá a úderná hudba s veselými texty. Celé to bylo ku radosti.

Líbí se mi obal a název desky. Jako byste vycházeli z písně „Underground jsme nestihli“. Jak jste přišli na název „Fernet Underground“ a obal parodující slavné první album VELVET UNDERGROUND?
Na to jsem přišel já. Líbilo se mi to, protože tady byl Fernet underground. Tenkrát se hrozně pilo a banán se k tomu sám hodil. Udělal ho náš výtvarník a basák a zpěvák kapely LETY MIMO Lukáš Klofec. Zpracoval ho úplně perfektně. Jsem s ním spokojený, stejně jako s celou deskou.

Píseň „Havran“ přímo odkazuje na E.A. Poea, snažíte se dokonce dodržovat co nejpřesněji metrum slavné básně. Jak se stalo, že jste se rozhodli napsat text vycházející z Havrana?
Je to veselá píseň, zrovna jsem Havrana četl a máme Frantu Vránu. Tak se to nabídlo. „Méně tequil“ mě napadlo, když jsem jel někde v autě - to mě napadají slogany. Vymyslel jsem „Méně tequil“, a to je prapůvod toho, proč text vznikl.

Píseň „Plechový Ježíš“ aranžoval Ota Balage. Jak k této spolupráci došlo?
Známe se strašně dlouho. Ota měl dokonce před lety letoucími jedno z mých štěňat. Už jsou všechna po smrti, stejně jako jejich maminka Dáša, které jsme říkali motolský krysařík a byla to blíže neurčená rasa. Ota se s Ing. Magorem zná, protože spolu hrají tenis, jsou to sportovci. Myslím, že takhle jsme ho oslovili anebo to napadlo našeho zvukaře a našeho velkého spolupracovníka celé desky – Pavla Karlíka ze studia Sono. Nevím přesně, ale podle mě je to úplně bezvadné.

Připadá mi, že „Plechový Ježíš“ navazuje svou atmosférou na písně jako „Svatozář“ nebo „Modlitba pro partu“. Bylo záměrem stvořit jakéhosi nástupce těchto skladeb?
Nebyl. Jsou to písničky, které padají z Ing. Magora, takové sladkobolné srdcerváče. Mě na ně vždycky napadne nějaký takovýhle text, protože se do nich nehodí být úplně na přísno. V „Plechovém Ježíši“ je vzpomínka na Hadra a celé se to k písničce hodí.

Na „Fernet Underground“ opět využíváte propojováky z různých filmů. Vybíráte propojováky tak, že přemýšlíte a hledáte, jaký by se ke které písni hodil, nebo už máte při psaní skladeb jasno, jaký se kde objeví?
Hledáme pak. Písničky jsou nahrané, a co koho napadne, co by se kam hodilo, tak to pošle a my to pak s Ing. Magorem a Pavlem Karlíkem vsadíme do nahrávek, protože to už musí dělat jenom pár lidí. Poslední propojovák jsem převzal z bezvadného dětského seriálu Čas na dobrodružství: „Panáková policie? Ano, kolem mýho domu se potuluje podivnej panák…“ Je to náhoda. Bylo to den před tím, než jsme dojeli do studia, tak jsem si to našel na netu a stáhl.

TŘI SESTRY vydávají desky poměrně často. Pracujete už teď na nových skladbách?
Nepracujeme a rozhodně už to není tak často, jako ze začátku. Vydávali jsme alba v rozmezí roku a půl a úplně na začátku po roce. Nejdřív po roce, pak po roce a půl až dvou letech a teď bych řekl, že někdy skoro po třech. Nyní jsme vydali desku po dva a půl roce, a sice že by se hodila nová deska a ne výběrová. Na nových skladbách nepracujeme a dlouho nebudeme. Tři roky bych si od skládání chtěl dát úplně pauzu, protože je to vždycky strašně vyčerpávající. Jak je nás hodně, tak tlačím písničky jako „Svatá Petra“. Ing. Magor je sice o rok starší, ale asi na něj sedla nostalgie a měl opravdu přehršel takových těch „Plechových Ježíšů“, srdcerváčů. Jeden budiž, je pro zpestření dobrý, ale mě už pak nenapadne, co tam do toho dělat a navíc si myslím, že punková kapela by měla mít takový typ písní spíš jako zpestření. Protože i když jsme starší punková kapela – nebo částečně undergroundová – spíš mě to táhne k řezanicím. Jedná se vždycky o vysilující boj o texty a o skladbu písní, které na desce budou a nebudou. Takže prosím, co nejpozději. Po třech letech nás už ale, myslím, začne svrbět hudební buňka.

Sestava: Lou Fanánek Hagen – zpěv, Ing. Magor – baskytara, Veronika „Supice“ Borovková – harmonika, Ronald Seitl – kytara, Zdeněk Petr – kytara, Franta Vrána – bicí, Martin Roušar – saxofon, Franta Kacafírek – housle, Rosťa Cerman – kytara

Diskografie:
1990 Na Kovárně to je nářez
1991 Alkáč je největší kocour, aneb několik písní o lásce
1993 Švédská trojka
1995 Hudba z marsu
1995 Rarity
1996 Zlatí hoši
1998 Průša se vrací
1999 Soubor kreténů
2002 Do Evropy nechceme! – Tři sestry & Krakonoš
2003 Lihová škola umění aneb Válka s loky
2005 Na eXX
2007 Mydlovary
2010 Lázničky
2011 …z garáže
2013 Líná hudba holý neštěstí
2015 Fernet Underground

 

Web: www.trisestry.cz