Verdikt – 4. díl – Petr Škarohlíd (HENTAI CORPORATION, NERUDA, UNDEAD ORCHESTRA)

FOTO: Jan Nožička

Provokatéři, excentrici, blázni… Říkejte si o nich, co chcete. HENTAI CORPORATION jsou zkrátka svoji – utržení ze řetězu, extravagantní, kontroverzní a se smyslem pro humor, jenž se s ničím nepáře. Bylo otázkou času, kdy se někdo z HENTAI objeví ve Verdiktu. Skladby hodnotil talentovaný kytarista Petr Škarohlíd.

PRAŽSKÝ VÝBĚR – Tatrman

Poťouchlý, pitoreskní, hravý, TATRMANSKÝ. Tahle kapela zachytila nejspíš étos doby, v který jsem zaplaťpánbůh nežil. U jejich nadčasovejch songů se vždy „upššššímně rozchechtám“. Už jsem chtěl psát o nich traktát, ale seru na to. Napíšu jen, že jsou to voňaví řízci: S Čokem se kalí dobře vodka, Kocáb prej chce hrát GOJIRU, Pavlíček si mě dobíral v MusicCity, ať zhubnu, když jsem papkal nakládanej hermelín a Kryšpín prej každý ráno v osm ladí bubny, takže pohoda.

 

PINK FLOYD – Astronomy Domine

Doma jsem se zpápnul, aby se mi rozšířily kreativní obzory, ale kytara se zdála být tíživá, myšlenky těkavé, takže jsem se úchýlil k Floydům, teď je to spíše porno. Éra před „Dark Side Of The Moon“ je magická a pro mnohé fans kapela ztratila s příchodem Gilmoura a nabytou pompézností specifický fluidum. Škoda Barrettovy kreativní duše. Někde jsem slyšel, že prý bral drogy.

Jo, a když se koukám na Wateresovy živáky, vždycky jsem napjatej, jestli na podium nepřijde Ing. Pavel Pavel a pomocí lan ho někam nepřemístí.

 

PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE – Magické noci

[:TA DADA DADA TA:] ∞ Vždy mě z tohohle riffu a atmosféry mrazí - čirá exprese, autentično, syrovost. Ale nikdy jsem k Plastikům neinklinoval, možná za to může to, že dívka, s kterou jsem sdílel lásku, občas chodila na akce, kde byli novodobí „undergrounďáci“, který jsou většinou umělý klauni. Ale záviděl jsem jim, jaký množství tripů vydržej.

 

DESTRUCTION – God Gifted

Chvíli jsem si myslel, že jsem se ocit v Kainu. Neznám, nic mi to nedalo, nevím, dál….

 

DEPECHE MODE – It’s No Good

Tady není co řešit, mám rád převelice. Stojí ti, zapláčeš si. Jako když načapeš in flagranti svou milovanou a vzruší tě to. A možná se i přidáš…

PRVNÍ HOŘE – Absurdistán

Humornej klípek, ty dvě noty při Urzově etudě mě vždy rozsekaj. Kluky mám strašně rád, správný pomatenci, píšou výborný songy. Mám slabost pro Urzovu poetiku a celkově pro vše, na čem participuje jako autor, „má svůj vesmír“. Asi zavolám Jirkovi Hesovi, že ho porochňám v jeho jurtě. 

Necrocock – Porucha mechanismu pecí

Vtipné, až poutavé. Nevím co napsat, bydlím vedle strašnickýho krematoria. Doufám, že filtry na kouř ještě chvíli vydržej.

 

PETER PAN COMPLEX – S.O.S.

? que ? Nedotýká se mě to. Chvílema refrén a určitý vyhrávky gut. Jsem dneska touhle scénou unavenej. Většinou dobrá produkce, skvělej sound, ale celkově bezduchý, také pozlacené govínko.

 

KING CRIMSON – In The Wake Of Poseidon

Krásná zasněnost. Nemám žádný LP KING CRIMSON. Když slyším jméno kapely, mám před očima kňourek Tonyho Levina, ale ten na týhle desce nehraje. ht

 

ŘEZNÍK - Pořád jenom hejt

Když jsem slyšel Řezníka poprvý, nic moc. Nemůžu tohle objektivně posoudit. Hrál jsem si na Wesa Borlanda s Řezníkem v kapele. Je to přítel a správnej typ. Dneska jsem ho na Žižkově potkal, mně táhlo z huby, on měl karly na puse. Jeho tvorbu vnímám jako snahu rozčeřit nudu dnešní produkce. A občas mě sere vyexcitovaný marketerství.

 

Nejsilnější článek výběru: Ivo Depešák
Nejslabší článek výběru: DESTRUCTION, Necrocock
Největší překvapení ve výběru: Nevim, to nevim!
Osobní dojmy z výběru: Nic bych si z toho nepustil po koncertním víkendu. Jdu si dát škubánky a vanu. AHOOOOOJ!