Náš
web je zameraný na českú a slovenskú scénu a po takmer troch
mesiacoch fungovania tu máme prvý dvojjazyčný (slovensko-český) rozhovor
v ktorom spomenieme aj spoločné česko-slovenské koncerty českej skupiny
ZRNÍ a slovenskej KORBEN DALLAS.Kapela ZRNÍ po nedávnom vydaní nového albumu „Nasleduj kojota“ rozbehla veľké turné a v krátkej prestávke medzi jednotlivými zastávkami si na nás našla čas.
Vo veľkej väčšine rozhovorov sa vás pýtajú na Kladno, na váš vzťah ku tomuto mestu, čím vás inšpiruje. Mne sa pri vyslovení slova Kladno vybaví aj meno Jaromír Jágr. Čo vy a šport, konkrétne táto vaša národná ikona?
Aktivně žádnej sport neděláme. Někteří z nás často intenzivně běhají, někdo plave, někdo leze, někdo jen rád a často chodí. Nejsme peciválové, netrávíme čas u televize, pohyb máme rádi. Rádi vandrujem a cestujem. Bohužel ale při našem povolání víc než často sedíme na zadku v dodávce na cestách. Co se týče Jaromíra Jágra, před ním klobouk dolů. Je to frajer, dosáhl absolutního vrcholu v tom, co dělá, šel si za svým snem, věřil mu a dal mu maximum a mám pocit, že to má i v hlavě dobře srovnaný, že nevnímá věci jenom suše materiálně.
Pri
mennom zozname členov kapely sa nedá nevšimnúť prevaha mena Jan (4:1). Predpokladám,
že ste si nevyberali členov skupiny podľa krstného mena. Nerobí to problémy keď
niekto zavolá na iného „Jan“, alebo „Honza“? Necíti sa Ondřej kvôli menu
diskriminovaný?
Vždycky,
když dostaneme tuhle otázku, tak právě Ondřej poukazuje na výjimečnost a
originalitu svýho jména v rámci kapely. Jinak každej z nás má svou
přezdívku, a vlastně ani nevím, jestli jsme se někdy křestníma jménama
oslovovali. Takže jestli začnem, tak to bude asi při nějaký hodně seriózní
situaci.
Názvy
vašich piesní sú veľakrát jednoslovné. Nezisťovali ste pomer jedno
a viacslovných názvov? Je to zámer aby boli názvy jednoduchšie, alebo si
to ani neuvedomujete?
Jde o to, že často ty písničky vznikají na soustředěních
z improvizací. No a když je potom posloucháme, tak abychom v tom měli
pořádek a nějak se v nich orientovali, tak jim vždycky spontánně
přiřadíme nějakej název. Někdy ten název sedne, někdy ne a my s nim
potom bojujem a snažíme se ho vymyslet jinak. Jednoslovný názvy nejsou
rozhodně záměr.
Je
jasné, že každá kapela chce mať čo najširší záber. Vizuál vašich CD sa mi zdá
zameraný prioritne na zberateľov a staršie publikum, ale sú tu aj možnosti
sťahovania albumov z netu, mp3, a iné technológie, ktorým vládnu skôr
mladší. Aké publikum sa snažíte osloviť?
Mně nepřijde, že by vizuál našich desek byl zaměřený na
starší publikum a sběratele. My se prostě snažíme dělat hezký věci.
A co se týče našeho vizuálu, tak rádi spolupracujeme s lidma, kteří
to cítí stejně. Já myslím, že si lidi raději koupí nějakej hezkej artefakt, než
aby si třeba desku stáhli z netu. Proto se taky začalo znovu dařit
vinylům. Je to takovej osobní kontakt s hudbou. Jinak my se nesnažíme
cílit na nějakou určitou skupinu. Prostě děláme, co nás baví a co se nám
líbí.
Delíte
svoju kariéru na éru pred a po Andělovi? Pocítili ste nárast koncertov, fanyniek,
rozhovorov, rotácie v rádiách a v neposlednom rade predajnosť
albumov?
Anděl pro nás není středobod naší kariéry, ale je to
rozhodně jeden z těch zásadnějších momentů a měli jsme opravdu
radost, když jsme ho dostali. Na počet koncertů to asi vliv nemělo, protože pár
let už jedeme takový jedno dlouhý turné. Ale je pravda, že na koncerty začalo
chodit víc lidí, že se o nás začalo víc mluvit a tím pádem jsme
asi prodali i víc desek. Jde to ruku v ruce. Co se týče rotace
v rádiích, tak my nejsme moc mainstreamová kapela, takže dostat se do
rádia je pro nás trošku složitější. Ale doufám, že jednou uslyším
k nedělnímu obědu hrát z rádia třeba „Lazara“.
Zaujímate
sa o aktuálne predaje? Viete napríklad koľko sa doteraz predalo vašej
novinky „Nasleduj kojota“?
Protože vydat desku je docela drahá záležitost, tak se
o prodeje zajímáme. Vedeme si vzorný a přehledný tabulky. Jsme
v tom dobrý. Někde jsem zrovna četl, že „Kojot“ je mezi dvaceti
nejprodávanějšíma českejma deskama. To je příjemný.
Pýtajú
si ľudia na koncertoch skladby z nového albumu? Aké sú naň ohlasy?
Ohlasy jsou čím dál lepší, jednak tím, že některý lidi na
koncertech už desku znají a druhak tím, jak my sami získáváme
v písničkách jistotu, jsme v nich víc doma, přestáváme tak řešit kdo
kdy kde co mačká, hraje, co se děje, a víc si to užíváme. Jsme
svobodnější. Moc nás to baví. Je to vzrušující, hrát nový věci. Prožívat si ty
nový příběhy.
Chystáte
sa na spoločné koncerty so slovenskou skupinou KORBEN DALLAS (rozhovor se konal
ještě před tím, než se koncerty uskutečnily – pozn. editora). Nie je to vaše
prvé vzájomné vystupovanie na turné. Ako ste nadviazali spoluprácu? Čím ste si
blízki?
Kluci jsou nám moc sympatický, lidsky blízcí. Za ty roky,
co koncertujem, jsme hráli s málo kapelama, který by nás hudebně
oslovovali jako právě KORBEN DALLAS. Moc se nám líbí hudba, kterou dělají
a energie, která z nich vyzařuje. Navíc Ozo dal našemu Ondřejovi
malej činýlek, kterej hraje v pár písničkách na „Následuj Kojota“.
Pozorujete
rozdiely medzi českým a slovenským publikom?
Nějakej velkej rozdíl jsem nezaznamenal. To vždycky
záleží spíš na typu akce. Jestli lidi seděj, nebo jestli je hrobový ticho. Co
ale fakt oceňujeme je, že na nás lidi na Slovensku chodí.
Ako
žijete počas turné. Je to taký klasický život rockera, alebo žijete na čajoch
a nealko?
Jak kdo a jak kdy. Je pravda, že když jsme na turné,
tak to je trošku divočejší. Někteří z nás to pustí a užijou si to
tak, jak se jim zachce. Honza, zpěvák, se hlídá trochu víc, protože kdyby tři
dny v kuse pil, tak by čtvrtej den zpíval jako hodně špatnej Tom Waits.
Další věc, která souvisí s častym koncertovánim, je to, že hroznýho času
prosedíme v dodávce. Takže se z nás stali odborníci na benzínový
pumpy. Rozhodně je ale potom příjemný vrátit se domů a trochu zvolnit.
Vo
vašich textoch je veľa prírody, zvierat. Absolvovali ste už koncert na nejakom
netradičnom, magickom mieste napríklad na hrade, v lese? Neplánujete niečo
také?
Občas se to povede a zahrajem si na takovým místě.
Pamatuju si třeba koncert v Itálii, kdy jsme hráli na vrcholku kopce, pod
námi bylo vidět strašně daleko do údolí a zapadalo slunce. Paráda. Nebo
loňskej vánoční koncert v kostele, taky magie. Poslední koncert na magickým
místě byl ten v Banátu. Hráli jsme na kraji lesa v Rumunsku, kde celá
vesnice mluvila česky. Často ale nemusíš hrát na nějakým speciálním místě, aby
ten koncert byl magickej. Stačí, aby se ten den něco přihodilo, nějakej silnej
zážitek a večer to má jinou atmosféru. My tomu říkáme „koncert
s příběhem“.
Ste
krátko po vydaní nového albumu. Máte odložený materiál na ďalší, pripravujete
už niečo počas turné, alebo si len tak užívate promo a koncerty?
Teď je toho tolik, že nemáme vůbec čas řešit nový
materiál. Ale stihli jsme nahrát písničku na speciální kompilaci věnovanou
básníkovi Antonínu Sovovi, vymyslet písničku do studentskýho filmu
a předělat skladbu od Suchýho a Šlitra. Ale už se těším, až začneme
řešit nový písničky. Těšim se, jakým směrem se to zase pohne.
Tým
že fungujete ako kapela od vzniku bez zmeny nevznikla medzi vami „ponorka“?
Stretávate aj v súkromí napríklad pri rodinných oslavách?
Za tu dobu, co jsme spolu, jsme si pár ponorkama prošli.
Vždycky se nějaká objeví a pak zase zmizí pod hladinu. A musím říct,
že to je čím dál tím méně. Jinak se vídáme opravdu hodně. Trávíme spolu
i čas mimo kapelu, máme společný kamarády, chodíme spolu na pivo. Loni
v létě byla většina z nás dokonce na společný dovolený. Zrní už je
takovej širší okruh lidí. No ale, že by se kluci účastnili třeba oslavy
narozenin mojí babičky, tak to ne.
Máte
okrem hudby iné koníčky, dajme tomu šport, alebo niečo netradičné?
Občas si jdeme zahrát spolu
fotbal. Na nějaký další aktivity moc času nezbývá. To co děláme je náš největší
koníček a jsme za to moc rádi.
Diskografia:
2009 Voní
2011 Hrdina Počítačový hry jde do světa
2012 Kolik váží vaše touha (záznam hudby k tanečnímu
představení)
2012 Soundtrack ke konci světa
2014 Následuj kojota
Zostava:
Jan Unger – spev, gitara, flauta, Jan Fišer – husle,
spev, Jan Juklík – gitara, spev, Jan Caithaml - basgitara, spev, Ondřej Slavík
– bicie, akordeón, beatbox, sample
Web:
www.zrni.cz