ZRNÍ – Snažíme se dělat hezký věci

Pri mennom zozname členov kapely sa nedá nevšimnúť prevaha mena Jan (4:1). Predpokladám, že ste si nevyberali členov skupiny podľa krstného mena. Nerobí to problémy keď niekto zavolá na iného „Jan“, alebo „Honza“? Necíti sa Ondřej kvôli menu diskriminovaný?
Vždycky, když dostaneme tuhle otázku, tak právě Ondřej poukazuje na výjimečnost a originalitu svýho jména v rámci kapely. Jinak každej z nás má svou přezdívku, a vlastně ani nevím, jestli jsme se někdy křestníma jménama oslovovali. Takže jestli začnem, tak to bude asi při nějaký hodně seriózní situaci.

Názvy vašich piesní sú veľakrát jednoslovné. Nezisťovali ste pomer jedno a viacslovných názvov? Je to zámer aby boli názvy jednoduchšie, alebo si to ani neuvedomujete?
Jde o to, že často ty písničky vznikají na soustředěních z improvizací. No a když je potom posloucháme, tak abychom v tom měli pořádek a nějak se v nich orientovali, tak jim vždycky spontánně přiřadíme nějakej název. Někdy ten název sedne, někdy ne a my s nim potom bojujem a snažíme se ho vymyslet jinak. Jednoslovný názvy nejsou rozhodně záměr.

Je jasné, že každá kapela chce mať čo najširší záber. Vizuál vašich CD sa mi zdá zameraný prioritne na zberateľov a staršie publikum, ale sú tu aj možnosti sťahovania albumov z netu, mp3, a iné technológie, ktorým vládnu skôr mladší. Aké publikum sa snažíte osloviť?
Mně nepřijde, že by vizuál našich desek byl zaměřený na starší publikum a sběratele. My se prostě snažíme dělat hezký věci. A co se týče našeho vizuálu, tak rádi spolupracujeme s lidma, kteří to cítí stejně. Já myslím, že si lidi raději koupí nějakej hezkej artefakt, než aby si třeba desku stáhli z netu. Proto se taky začalo znovu dařit vinylům. Je to takovej osobní kontakt s hudbou. Jinak my se nesnažíme cílit na nějakou určitou skupinu. Prostě děláme, co nás baví a co se nám líbí.

Delíte svoju kariéru na éru pred a po Andělovi? Pocítili ste nárast koncertov, fanyniek, rozhovorov, rotácie v rádiách a v neposlednom rade predajnosť albumov?
Anděl pro nás není středobod naší kariéry, ale je to rozhodně jeden z těch zásadnějších momentů a měli jsme opravdu radost, když jsme ho dostali. Na počet koncertů to asi vliv nemělo, protože pár let už jedeme takový jedno dlouhý turné. Ale je pravda, že na koncerty začalo chodit víc lidí, že se o nás začalo víc mluvit a tím pádem jsme asi prodali i víc desek. Jde to ruku v ruce. Co se týče rotace v rádiích, tak my nejsme moc mainstreamová kapela, takže dostat se do rádia je pro nás trošku složitější. Ale doufám, že jednou uslyším k nedělnímu obědu hrát z rádia třeba „Lazara“.

Zaujímate sa o aktuálne predaje? Viete napríklad koľko sa doteraz predalo vašej novinky „Nasleduj kojota“?
Protože vydat desku je docela drahá záležitost, tak se o prodeje zajímáme. Vedeme si vzorný a přehledný tabulky. Jsme v tom dobrý. Někde jsem zrovna četl, že „Kojot“ je mezi dvaceti nejprodávanějšíma českejma deskama. To je příjemný.

Pýtajú si ľudia na koncertoch skladby z nového albumu? Aké sú naň ohlasy?
Ohlasy jsou čím dál lepší, jednak tím, že některý lidi na koncertech už desku znají a druhak tím, jak my sami získáváme v písničkách jistotu, jsme v nich víc doma, přestáváme tak řešit kdo kdy kde co mačká, hraje, co se děje, a víc si to užíváme. Jsme svobodnější. Moc nás to baví. Je to vzrušující, hrát nový věci. Prožívat si ty nový příběhy.

Chystáte sa na spoločné koncerty so slovenskou skupinou KORBEN DALLAS (rozhovor se konal ještě před tím, než se koncerty uskutečnily – pozn. editora). Nie je to vaše prvé vzájomné vystupovanie na turné. Ako ste nadviazali spoluprácu? Čím ste si blízki?
Kluci jsou nám moc sympatický, lidsky blízcí. Za ty roky, co koncertujem, jsme hráli s málo kapelama, který by nás hudebně oslovovali jako právě KORBEN DALLAS. Moc se nám líbí hudba, kterou dělají a energie, která z nich vyzařuje. Navíc Ozo dal našemu Ondřejovi malej činýlek, kterej hraje v pár písničkách na „Následuj Kojota“.

Pozorujete rozdiely medzi českým a slovenským publikom?
Nějakej velkej rozdíl jsem nezaznamenal. To vždycky záleží spíš na typu akce. Jestli lidi seděj, nebo jestli je hrobový ticho. Co ale fakt oceňujeme je, že na nás lidi na Slovensku chodí.

Ako žijete počas turné. Je to taký klasický život rockera, alebo žijete na čajoch a nealko?
Jak kdo a jak kdy. Je pravda, že když jsme na turné, tak to je trošku divočejší. Někteří z nás to pustí a užijou si to tak, jak se jim zachce. Honza, zpěvák, se hlídá trochu víc, protože kdyby tři dny v kuse pil, tak by čtvrtej den zpíval jako hodně špatnej Tom Waits. Další věc, která souvisí s častym koncertovánim, je to, že hroznýho času prosedíme v dodávce. Takže se z nás stali odborníci na benzínový pumpy. Rozhodně je ale potom příjemný vrátit se domů a trochu zvolnit.

Vo vašich textoch je veľa prírody, zvierat. Absolvovali ste už koncert na nejakom netradičnom, magickom mieste napríklad na hrade, v lese? Neplánujete niečo také?
Občas se to povede a zahrajem si na takovým místě. Pamatuju si třeba koncert v Itálii, kdy jsme hráli na vrcholku kopce, pod námi bylo vidět strašně daleko do údolí a zapadalo slunce. Paráda. Nebo loňskej vánoční koncert v kostele, taky magie. Poslední koncert na magickým místě byl ten v Banátu. Hráli jsme na kraji lesa v Rumunsku, kde celá vesnice mluvila česky. Často ale nemusíš hrát na nějakým speciálním místě, aby ten koncert byl magickej. Stačí, aby se ten den něco přihodilo, nějakej silnej zážitek a večer to má jinou atmosféru. My tomu říkáme „koncert s příběhem“.

Ste krátko po vydaní nového albumu. Máte odložený materiál na ďalší, pripravujete už niečo počas turné, alebo si len tak užívate promo a koncerty?
Teď je toho tolik, že nemáme vůbec čas řešit nový materiál. Ale stihli jsme nahrát písničku na speciální kompilaci věnovanou básníkovi Antonínu Sovovi, vymyslet písničku do studentskýho filmu a předělat skladbu od Suchýho a Šlitra. Ale už se těším, až začneme řešit nový písničky. Těšim se, jakým směrem se to zase pohne.

Tým že fungujete ako kapela od vzniku bez zmeny nevznikla medzi vami „ponorka“? Stretávate aj v súkromí napríklad pri rodinných oslavách?
Za tu dobu, co jsme spolu, jsme si pár ponorkama prošli. Vždycky se nějaká objeví a pak zase zmizí pod hladinu. A musím říct, že to je čím dál tím méně. Jinak se vídáme opravdu hodně. Trávíme spolu i čas mimo kapelu, máme společný kamarády, chodíme spolu na pivo. Loni v létě byla většina z nás dokonce na společný dovolený. Zrní už je takovej širší okruh lidí. No ale, že by se kluci účastnili třeba oslavy narozenin mojí babičky, tak to ne.

Máte okrem hudby iné koníčky, dajme tomu šport, alebo niečo netradičné?
Občas si jdeme zahrát spolu fotbal. Na nějaký další aktivity moc času nezbývá. To co děláme je náš největší koníček a jsme za to moc rádi.

Diskografia:

2009 Voní

2011 Hrdina Počítačový hry jde do světa

2012 Kolik váží vaše touha (záznam hudby k tanečnímu představení)

2012 Soundtrack ke konci světa

2014 Následuj kojota

Zostava:

Jan Unger – spev, gitara, flauta, Jan Fišer – husle, spev, Jan Juklík – gitara, spev, Jan Caithaml - basgitara, spev, Ondřej Slavík – bicie, akordeón, beatbox, sample

Web:
www.zrni.cz     

https://www.facebook.com/kapelazrni?fref=ts