POSTCARDS FROM ARKHAM - Příběhy z Lovecraftova království

POSTCARDS FROM ARKHAM

Aeon5

MetalGate - 44:12

post-rock/metal   Havířov



 

Post-rock zakořenil v našich končinách již před delší dobou, ale první více či méně úspěšné pokusy domácích interpretů se nesměle objevují teprve krátce. Jednou takovou vlaštovkou je i havířovský post-rock/metalový projekt POSTCARDS FROM ARKHAM, pod jehož hlavičkou loni vyšla deska „Aeon 5“.

Hned na začátek se sluší poznamenat, že hudba POSTCARDS není úplně pro každého. Pokud jste byli zvyklí na tvorbu AWRIZIS, kde Marek „Frodys“ Pytlík také působí, musíte k tomuto materiálu přistupovat trochu jinak. I fanoušci tradičního post-rocku budou možná překvapeni z toho, jakým způsobem je tu tento žánr pojat. Nečekejte žádné roztahané pasáže nebo postupnou pětiminutovou gradaci. Na nic z toho se v tomto případě nehraje. Zato milovníci Lovecraftovy hrůzu nahánějící poetiky by měli zbystřit. Každá z osmi skladeb se tváří jako zajímavě namíchaný koktejl nabitý energií. Klidné pasáže pravidelně střídají ty tvrdší, zabíhající do končin atmosferického post-metalu ve stylu WE LOST THE SEA. Zasněné a optimisticky laděné party se zase lehce otírají o irské GOD IS AN ASTRONAUT. Přesto však „Aeon5“ nepůsobí jako laciná směsice postupů těchto dvou předních světových interpretů. Marek převedl principy post-rocku do lehčí a pro příležitostného posluchače dobře stravitelné formy. Oceňuji, že razantně zkrátil stopáž, která bývá v poslední době v rámci žánru spíše natahována na úkor pestrosti. Deska díky tomu neztrácí nastavené tempo a posluchač se neutápí v neustále opakovaných motivech.

POSTCARDS FROM ARKHAM - "Aeon Echoes"
Okleštění stopáže má bohužel i svou odvrácenou stranu. Některé písně končí slušně našlápnutým a vygradovaným tématem, jenomže v nejméně očekávaný moment hudební produkce tak nějak vyšumí do ztracena. To se však netýká úvodního songu „Imagination Filled Balloon“, jehož potenciál je využit naplno a díky tomu představuje asi nejsilnější kus celé desky. Autor si zde také velmi pěkně pohrál se změnou nálad, kdy z nadějeplné pasáže připomínající happy end amerického filmu zničehonic přešel do potemnělého post-metalového zakončení. Škoda, že si podobně nepočínal i v dalších skladbách, které místy trochu splývají a stávají se až moc předvídatelnými.

Album je koncipováno jako instrumentální prokládané vypravěčskými vložkami podtrhujícími jeho příběhový charakter. Proti tomu nic nenamítám, ovšem nemohu se zbavit dojmu, že by vůbec neuškodila přítomnost klasického zpěvu, ať už čistého nebo řvaného. Intenzita některých momentů si toho přímo žádá.  

„Aeon5“ je i přes své nepopiratelné nedostatky pro česko-slovenskou scénu přelomovou deskou. Bál jsem se, že si domácí post-rock nikdy v srdcích fanoušků nenajde své místo. Naštěstí jsem se zmýlil. Marek „Frodys“ Pytlík nevytvořil jen typicky české splácané převedení zahraniční tvorby na domácí půdu, ale plnohodnotný produkt schopný žít svým vlastním životem bez ohledu na to, co ve světe hudby zrovna táhne. Ostatně dokazuje to i velký zájem ze strany posluchačů a velmi příznivé recenze. Zdá se, že post-rocku u nás konečně nastávají lepší časy.

Fotogalerie