… A je tu zase léto (autor glosu psal během prázdnin - pozn. šéfredaktora). Všichni jsou v pohodě, Češi si
stěžují na horko, potom na déšť, komáry, dementy… Tuzemské hudební podhoubí
nabízí nepřeberné množství muziky a festivalů. Za posledních deset let jsem
jich pár navštívil a vcelku příjemně si je užil. Na Masters of Rock jsem byl
jednou a stačilo mi to. I kdyby tam hrál Elvis Aaron Presley, betonové a
industriální prostředí mě nebaví. Benátská byla nejednou prima, ale letos tam pro
mě nic moc zajímavého nehrálo. Brutal Assault raději ne. Mnoho, přemnoho lidí,
výjevů. Potřebuji více klidu, určitě by na mě dolehla klaustrofobie. Přeci
jenom jsem extrémně hubenej a mohlo by tam bejt nebezpečno. Přítelkyně chtěla
na Hrady, já v tom viděl kulturní zlo. Každoročně jezdím téměř osm let na
menší mejdan na samotu v Milkovicích u Libáně. Lidé si zde umí svépomocí
udělat plnohodnotnou hudební non-stop akci, skvěle se bavit… Jo miluju to tam,
ale letos jsem s přicházejícím termínem konání Kozího mejdanu začal
pociťovat nepříjemný splín. Něco uvnitř mě mi říkalo, že je dobré dát si pohov.
Během druhého kvartálu letošního rocku jsem nasál vůně naprosto nové muziky.
Vlastně nikdy jsem neposlouchal hardcore, metalcore. První zmiňovaný styl mě
samozřejmě míjel již na střední škole, ale byl více proniklý do punku, nebo
hip-hop komunity, kterou jsem tenkrát spíše pohrdal. Metalcore jsem
zaregistroval až s ním spojenou módou, která se dnes rozšířila, kam se jen
podíváš. Asi jsem pár let zaspal, když jsem nadával na EMO vlnu.
S minimální nadsázkou jsem dával emotivním jedincům pár
let, s tím, že vše zapadne do novodobé gotiky. Ta nemá dnes s původní
punkovou vlnou nic moc společného. Mix darkwave, gotického novoromantismu, dark
rocku, anime… Překvapením pro Gullivera uvnitř mé mozkovny bylo zjištění, že
EMO kultura je částečnou inspirací dnešních mladých core kapel. Ono skloubit
Death metal a Nu-metal vlastně není úplně blbej nápad. Nedával jsem tomu šanci, ale začínám zjišťovat,
že tohle mě baví. Baví mě kluci, kteří se inspirují opět mladými kapelami, láká
je kvalitní zvuk, rychlost, výzvy v hlasovém rozsahu. Kérky dávají najevo,
co máš částečně na srdci. Trička, piercingy, celkovej styling, jo! Točit
umašteným hárem podvanácté na Iron Maiden? Héééj no ták!. Ok, raději si nyní
poslechnu BRING ME THE HORIZONT, CROSSFAITH nebo tuzemské THE SNUFF před metalovými
zlouny mému srdci léta lahodícími. Třeba to bude tím létem, něčím v kosmu,
ale poslední dobou svištím v peckách na metalcoru, horrorcoru, hardcoru,
nu-metalu a tak dále. Doma zase poslouchám na gramofonu old school dicso, nebo
starej art-rock. Jsem z toho nějakej popletenej. V létě jsem
navštívil ve slovenském Martinu core festival Wlesefest. Mimochodem perfektní
akce! Tam jsem zjistil, že jsem hudebně celkem solidně zakrněl. Grunge, rock,
ok. Povídat se dalo o hodně kapelách, ale klasickej hevík opravdu nikoho moc
nebral. Legendy rocku zná každej, ale hudba jde stále dopředu a je prima nebejt
zaseklej pokrytec. Začínám nasávat to, co sem prospal a tím i nahrávat vjemy
lidiček s tím spojené. Chce to trochu porozumění a studia. Do té doby si
dávám s hevíkem pauzu.