ANARCHUZ: Mládež ve sboru nám dává energii

ANARCHUZ je legenda české metalové scény. V devadesátých letech dosáhl značného úspěchu. Po roce 2001 se kapela na sedm let ze scény stáhla, potom se ale vrátila, angličtinu v textech vyměnila za češtinu a působí dál. Na otázky odpovídá bubeník Cikán.

Jak vzpomínáte na devadesátá léta?

Samozřejmě v dobrém. Energie ve společnosti po pádu komunistů byla neskutečná. Takové nadýchnutí stálo opravdu za to, a jsme rádi, že jsme ho zažili. Rockové kluby rostly jako houby po dešti, vydavatelství byla hladová po nových skupinách, ale nade vším byl pocit svobody a jistota, že za mnou už nejspíš nikdy nepřijdou do fotbalové kabiny před zápasem estébáci a nezačnou mě buzerovat za to, že mám na bundě nápisy imperialistických kapel WEHRMACHT nebo VOIVOD. Vše vlastně začalo tím, že jsme v roce 1991 nahráli první demo a jeden z našich tehdejších kytaristů Rosťa Cerman ho tajně zaslal Petru Jandovi, který nás pozval na natáčení k sobě do studia Propast. Výsledkem byla i následná prezentace v jeho hudebním pořadu Rockmapa. No a pak přišlo druhé demo a smlouva u firmy Monitor, první album „Unusable Instinct“, druhé „Inner Conflict“ realizované pod taktovkou Miloše Dodo Doležala, řada různých výběrů, tribute kompilací a podobně. A tím byla spojená množství vystoupení doma i v zahraničí a opravdu velké množství zkonzumovaných destilátů. Nechci nikoho urazit, ale to o čem spousta kapel zpívá, my jsme realizovali v ještě podstatně větším množství. Například švédské Clawfinger jsme v roce 1998 vykalili tak, že se před odletem domů chladili v Ruzyni na letišti na dlažbě a nebyli schopní se zvednout.

V čem se změnil zvuk kapely na albu „MONTE ALBO“ v porovnání s devadesátkami?

Zvuk se změnil už jenom z důvodu, že za těch deset let se sama o sobě zdokonalila technika, na kterou se nahrává, aparátem a nástroji, na které se hraje, a doufám, že je to i rukama a zkušeností. Základní je, že za tím, co jsme kdy vytvořili, si stojíme i dnes. Ale zvuk kapely se změnil už na comebackovém albu „Přestaň mě srát“. Jsem přesvědčen, že celkový sound je teď mnohem agresivnější, než byl za našich mladších let. Jinak zásadní zásluhu na současném soundu kapely má majitel studia Loco a baskytarista Locomotive René Paveza. Patří mu tím náš dík. Navíc jsme naladěni na stejnou vlnovou frekvenci v řadě oborů našich zájmů.

Co vás vedlo k tomu vrhnout se po svém znovuzrození na české texty?

Pragmatičnost. Máme za sebou hraní v zahraničí v období po sametové revoluci, kdy jsme prakticky všichni chtěli udělat díru do světa. Ale dnešní reál je podle mě jinde. Ve chvíli, kdy jsme si po pauze řekli, že do toho jdeme, jsme v tom měli jasno. Očekával jsem, a přišly, negativní reakce ostatních kluků z kapely. Já si ale jejich názory vyslechl a to bylo všechno. Dnes mi všichni dávají za pravdu. Měl jsem tenkrát takový těžce popsatelný pocit, že to musíme dělat v češtině, a že je to správné. Navíc čeština je krásná řeč a krásně se s ní dá pracovat. Hlavním důvodem využití češtiny je samozřejmě oslovení především českého posluchače a diváka. Těm všem děkujeme za přízeň, kterou máme. Je znát ze zájmu o koupi našich cédéček a ostatních reklamních předmětů. Merch kolekce „Přestaň mě srát“ je už od ledna vyprodána a v květnu zahajujeme prodej kolekce „MONTE ALBO“. Vše bude na www.anarchuz.cz.

Jaké dnes vlastně máte ambice?

Ty ať mají mladé začínající kapely. Nám stačí to, co nám stačilo vždycky. Věřit tomu, co děláme, jít si za svým a hlavně se ze sebe neposrat. Je nutné potkat i správné lidi, čímž mám na mysli Radka Sladkého, se kterým se znám dvacet let a kterému se naše comebackové album „Přestaň mě srát“ líbilo. Výsledkem byla společná turné s TÖRR, MILOŠEM DODO DOLEŽALEM nebo povedené turné s TÖRR a DEBUSTROL.Tohle hraní po boku těchto kapel nám hodně pomohlo po desetileté pauze. Jinak od května hrajeme nějaké klubové záležitosti, v létě pár festivalů a na podzim už se dolaďují dvě turné: Monte kult společně se STREETMACHINE a s naším původním kytaristou Rosťou Cermanem, respektive s jeho kapelou SYNOVÉ VÝČEPU. Takže vlastně ambice jsou. Přežít všechno ve zdraví, což díky mým a Borkyho zájmům v konzumaci lihovin je občas velká fuška. Ale ta mládež ve sboru nám dodává energii, takže to klapne.

 

Vznik: 1990

Místo: Litoměřice

Styl: metal

Zajímavost: V devadesátých letech zpívali anglicky, nyní česky

Diskografie:

Unusable Instincts (1994)

Inner Conflict (1997)

Přestaň mě srát (2011)

MONTE ALBO (2015)

 

Sestava:

Borky - zpěv

Cikán - bicí

Toman - basa

Kubajz - kytara

Marty - kytara

Anarchuz - Chceš se rvát