Jesenická kapela PRIESSNITZ je legenda české hudební scény. V devadesátých letech dokonce získala pověst kultovní kapely, a to pro svůj originální zvuk a nezaměnitelnou tvorbu. Nyní přichází se svým prý posledním albem. Dostalo název Beztíže a po prvním singlu Mrzáci jej aktuálně provází i lyric video Tadeáše Haagera ke skladbě Tam na poli.
Kapela se při tvorbě vizuální složky alba spojila s grafickým designérem a pedagogem pražské VŠUP Petrem Babákem. Vznikl koncept, kdy je každý kus Beztíže jedinečným dílem s kresbou některého ze členů PRIESSNITZ.
„Bylo to vlastně jednoduché. Sešli jsme se v kavárně, kde jsem Petrovi navrhl, jestli by nechtěl udělat design našeho nového alba Beztíže. A protože tuším, že minimálně v devadesátkách jsme jeli na stejné vlně, co se hudby týče, bylo jasné, že je náš člověk. Pak už jsme to nechali na něm a jeho spolupracovnících,” komentuje Jaromír Švejdík začátek spolupráce.
Babák vysvětluje: „Beztížné kresby, to byl základní impuls a nosné téma, kdy chceš nakreslit něco, co důvěrně znáš, co umíš, ale naším nástrojem ani náhodou. V rámci dvou intenzivních sezení tak následně vznikla originální sada boxů, na které se podílela ruka toho či onoho člena kapely. Někdy záznamové kresby jako od Milana Grygara, jindy přísný obal rovnou použitelný pro britskou postpunkovou kapelu Bauhaus. Dostali jsme se i vizuálně blizoučko k ikonickému obalu Unknown Pleasure od Joy Division, totiž jeden nástroj složený z pěti černých fixek zavěšených do elastických gumiček a nervní linka autora navrch, to málem dokázal... V té hromadě ale najdete třeba i naprosto beztížnou čmáranici na první pohled jako od půlročního dítěte."
Album je zabaleno do průhledné DVD krabičky tak, aby vynikl grafický koncept vytvářený speciálními nástroji Laboratoře Petra Babáka a Matěje Hanauera. Pokreslování obalů ale není jediná ruční práce, kterou kapela v souvislosti s albem Beztíže absolvovala. Jak prozrazuje Jaromír Švejdík, říkají tak PRIESSNITZ i způsobu, jakým album nahrávali, tedy „postaru“ po jednotlivých písních.
„Chtěli jsme natočit pravdivé album, tedy aby hrálo tak, jak to hrajeme na pódiu, nic víc, nic míň. Bylo jasné, že k tomu budeme potřebovat velké studio a velkého producenta. Proto padla volba na Sono a producenta Dušana Neuwertha, který měří bezmála sto devadesát centimetrů, a patří ve svém oboru k tomu nejlepšímu, co u nás máme. Celý koncept nahrávání vymyslel on, tedy od přípravných prací ve zkušebně, přes natáčení nástrojů v Sonu a posléze vokálu u mě v baráku v Jeseníkách, až po závěrečný mix,“ dodává Švejdík.