ONDŘEJ GREGOR BRZOBOHATÝ: Každý umělec by měl nabízet to, co se v něm odehrává

ONDŘEJ GREGOR BRZOBOHATÝ je činorodý. V kinech má za sebou premiéru film Krycí jméno Holec s jeho hudbou, a další, Anděl Páně 2, následuje v prosinci. Nedávno vyšlo album 55 Richarda Müllera, pro které zhudebnil patnáct textů Petra Uličného a pod kterým je podepsaný i jako producent. Album už si už vysloužilo platinu za prodej.
Současně vychází na DVD záznam jeho jarního Symphonicum Tour, které absolvoval se svou kapelou a symfonickým orchestrem. A nejaktuálněji připravuje zcela jinak pojaté Universum Tour, které má ve své letošní části tři české zastávky: 4. prosince v Brně v Sono Centru, 11. prosince v ostravském Gongu a 18. prosince v pražském Foru Karlín. V příštím roce pak následují zastávky ve městech Hradec Králové, Liberec, Zlín, České Budějovice, Plzeň a Karlovy Vary.

Ohlásil jste nové Universum Tour, které začne v prosinci zastávkami v Brně, Ostravě a Praze. V čem bude podobné minulému Symphonicum Tour?
Absolvuji ho s podstatně větší kapelou, než koncertuji běžně, ale to je jediná podobnost. Koncepce totiž bude úplně jiná. Už stylem muziky, v níž tentokrát budu o trochu odvážnější. Dalo by se říci, že Universum Tour bude hudebně víc tepat. Také vizualizace koncertů bude zcela odlišná. Chtěl bych, aby tu šlo ještě o něco víc než jen o zábavu. Nemíním mentorovat, to vůbec ne, pouze se mi v hlavě utvářejí a seřazují myšlenky a nápady, které bych rád předal. Myslím si totiž, že každý umělec by měl publiku nabízet právě to, co se v něm odehrává, a ne kalkul, co by se asi tak mohlo tutově líbit. Pak je na divákovi, jestli si jeho myšlenky najde a bude je s ním sdílet, nebo ne. Takže nikomu nic nevnucuju, ale budu rád, když si lidé přijdou na Universum Tour poslechnout, co se mi honí hlavou. Na jaře k turné přidám novou sólovou desku. 

Vaší zatím poslední vydanou autorskou deskou je 55 Richarda Müllera. Jak vlastně začala vaše spolupráce na tomto albu?
Začátkem letošního ledna mi Richard zavolal, že s Petrem Uličným dali dohromady patnáct textů a že by mě rád oslovil, jestli bych nechtěl některý z nich zhudebnit. Takovou nabídku jsem samozřejmě bral jako velkou poctu. Poslal mi všech patnáct Petrových textů, ať si vyberu, který by se mi líbil nejvíc. Jakmile jsem je začal číst, měl jsem mrazení po celém těle, u některých jsem skoro plakal. Bylo mi hned jasné, že čtu něco nevídaného. Ani jsem nemohl dospat na druhý den, jak jsem se těšil, až začnu psát.

Nesvazovala vás při psaní tréma?
Stalo se něco docela jiného. Sedl jsem si k pianu a za asi dvě hodiny jsem měl napsané čtyři písničky. Šlo mi to úplně samo. Druhý den další čtyři. Až jsem se musel zastavit a přestat s tím. Jednak jsem vůbec nechápal, co se to se mnou děje, a jednak jsem se začal bát, jestli ty písně nesekám jak Baťa cvičky. Týden jsem se schválně zabýval něčím jiným. S časovým odstupem a taky s nemalými obavami jsem si těch osm kousků poslechl a kupodivu mě pořád bavily, přišly mi dobré. Tak jsem se pustil do dalších... Dá se říci, že během třech týdnů jsem měl napsanou celou desku. Bylo to opravdu neuvěřitelné. Cítil jsem se jen jako prostředník, katalyzátor něčeho, co mnou protéká, a já tomu pouze dávám to, co si ty texty zaslouží. Když jsem pak nahrál demo, poslouchal jsem ho, jako by to byly písničky někoho jiného. Takový pocit jsem nikdy předtím nezažil.

Právě vychází DVD se záznamem vašeho Symphonicum Tour. Jak na něj vzpomínáte?
Jako na splněný sen, opravdu mě nenapadá přiléhavější výraz. Nedávno jsem si DVD pustil a byl pro mě nádherný pocit dostat se zase zpátky do časů, kdy jsme Symphonicum Tour jeli, na několika místech jsme dokonce přidávali koncerty a od lidí z hlediště se nám v každém městě vracela neskutečně příjemná energie. Dodnes je to pro mě hezký, intenzivní zážitek