HOGO: Promarněné šance je naše motto (+ videoklip)

Novopacká kapela HOGO vydala řadu písniček, ovšem oficiální album pouze jedno. Její skladby vycházely především na samplerech nebo jako singly. Hodně toho pamatuje. O jednatřiceti letech existence vypráví bubeník Otto Smolík.

Od vydání vašeho posledního alba „Sežrali jsme pejska“ uběhlo deset let. Jak je možné, že jste po tu dobu nepřišli s novým albem?
Nejdřív malá rekapitulace. Tu desku jsme udělali v jiné sestavě a dnes vidím jako chybu, že se to spojilo s názvem HOGO. Byla to taková legrácka, ale mě to stále táhlo ke klasickému bigbítu. Tenkrát zapracoval náš basák Pepa, kterého to také moc nebralo, a začal jednat s kytaristou a zpěvákem Romanem, že bychom to dali znovu do kupy jako v devadesátých. Mně se do toho moc nechtělo, ale po půl roce přesvědčování nás Pepa nahnal do zkušebny, za což mu patří velký dík. Roman přišel s perfektním materiálem a já ze sebe textově vymáčkl maximum. Vše bylo připraveno, jenže já pak byl tři čtvrtě roku na marodce, protože jsem prožil syndrom vyhoření, a tím se to celé zhatilo. No a jak to tak u nás v kapele roky chodilo, zase do toho vlítl rohatej, podal flašku rumu a bylo vymalováno. Mrzí mě to, protože to byly věci, v nichž šel Roman poprvé až na dřeň a předvedl, co v něm skutečně je. I po tom všem mu vzdávám velký hold.

Slíbili jste do konce loňského roku vydat klip k písni „Koukej vypadnout“. To se ale nestalo. Kdy se objeví?
Pepa se živí rukama a je neskutečně vytížený, takže jsme celý podzim byli v limbu, protože jeho profese je speciálně v tomto období žádaná. Proto jsme to přesunuli na klidnější čas, takže hned po novém roce to uděláme. Pak už bude jen záležet na tom, kdy se to sestříhá.

Nové album plánujete na rok 2017. V jakém duchu se ponese?
My ho vlastně už natočili, jenže jak jsme to poslouchali, tak se vloudila pochybnost. Jednak zvukově, ale i kvůli výběru skladeb. Nakonec padlo rozhodnutí, že není kam spěchat a že to částečně předěláme. Stylově to bude takový průnik ze starého HOGA, ale v novém kabátě, až po nové skladby, kterých je většina. V nich se víc projeví náš kytarista a zpěvák Alex, který do toho významně vstoupil i autorsky. Je to mladý kluk a vnesl mezi nás něco nového, i když se s Pepou bráníme, jak můžeme. Ale jeho vidění světa je lepší než to naše, a to je dobře.

Které období své existence považujete za nejúspěšnější?
Určitě období před a krátce po revoluci, kdy jsme prožili něco výjimečného. Zároveň jsme to ale totálně podělali. Jezdili jsme po celé republice, všude bylo plno lidí, měli jsme publicitu, hráli nás v rádiu, dostali jsme pozvánku na koncerty do Anglie a točili pro Američany. Věnoval jsem tomu strašně moc energie, abych to všechno marketingově vypiplal, přišel manažer Zelenka, jeden z nejlepších v té době u nás, a když to vše bylo na dosah ruky, Roman hodil zpátečku, že zase začneme hrát tancovačky, protože se na nich dalo chlastat a balit baby. Zlomil Pepu a veškeré snažení bylo v hajzlu. Spláchnul to rum a bylo.

Jste spokojení s tím, co jste za jednatřicet let na hudební scéně dokázali a prožili?
Ano i ne. Promarněné šance je motto naší kapely. Chlast byl největší nepřítel a dal nám pěkně po létech. Jak jsem řekl prve, možnosti byly, ale bylo to také o tom, že jsme prožili dobu, kdy to pro lidi něco znamenalo, fantastickou atmosféru nabitých sálů a přízeň fanoušků, která šla za životnost kapely. Léta jsem dostával dopisy od lidí, že jim to chybí. To pro mě hodně znamenalo a znamená.

Jaké jsou další plány?
Nic velkého, jedeme na pohodu. Občas si chceme zahrát, sem tam něco natočit, protože Alex má své studio, takže nejsme limitovaní. Navíc má svůj bluesový projekt, tak to musíme nějak dělit. Jsme už vycukaná parta, tak snad nás už nic nerozbije.

Vznik: 1985
Místo: Nová Paka
Styl: dřevorubecký rock
Zajímavost: Namísto do světa šli balit holky na tancovačky

Diskografie
2006 Sežrali jsme pejska

Sestava
Alex Simmons - kytara, zpěv
Pepe Náhlovský - baskytara, zpěv
Otto Smolík - bicí, zpěv

Hogo - Koukej vypadnout