TITANIC: Po koncertu chodíme s fanoušky na pivo

Brněnský TITANIC vyrazil 22. září z Karviné na své koncertní Tour 2017. Sekunduje mu na něm spřátelená kapela ASGARD a TITANIC zahraje nejenom starší i novější pecky, ale chystá i nějaké to překvapení. Ostatně tak jako vždycky, jak tvrdí zpěvák a kytarista Zdeněk Černý (na snímku z internetových stránek skupiny).

Po sedmileté pauze jste se na scénu vrátili v roce 2009. Jaké jste tehdy měli cíle a ambice, co měl ještě podle vašich představ TITANIC na hudební scéně dokázat?
Já se do kapely vrátil v roce 2011. Okamžitě jsem poznal, že TITANIC jede zase na plný plyn. Chtěl bych říct, že se Milan Hanák a Džoro Enčev v minulosti snažili udržet kapelu stůj co stůj, ale bez pomoci našich skalních fandů a kamarádů, kteří s námi dodnes jezdí jako technici, což jsou Petr, Ozzy a Radek, by už TITANIC nehrál.
Podle mého názoru je až v této sestavě kapela historicky v nejlepší kondici. Hrajeme na festivalech, koncertech v sálech i v klubech. Po té dlouhé odmlce si to zase užíváme jako za starých časů a myslím, že se to líbí mladým i starším fandům. Nejdůležitější asi je, že se TITANIC dokázal zase vrátit na hudební scénu.

Podařilo se vám tedy ambice po znovuzrození naplnit?
Je strašně složité a těžké se znovu dostat na pozici, kterou jsme měli na hudební scéně v minulosti. Na koncertech je vidět, že na nás fanoušci nezapomněli. Onehdy jsme hráli na Slovensku, přišel za námi jeden hodně nemocný fanda a říkal, že jeho možná z posledních přání bylo znovu vidět TITANIC na koncertě. Fakt jsem si sedl na prdel. 

V roce 2011 přišel do sestavy Martin „Marthus“ Škaroupka, bubeník, jenž byl v té době již členem britské kapely CRADLE OF FILTH. Bylo těžké ho ke spolupráci přemluvit?
Na spolupráci S Martinem se domluvil Milan Hanák ještě před mým návratem. Myslím, že Martin má ke skupině zvláštní vztah. Jeho otec Laďa Škaroupka byl kdysi u zrodu kapely jako kytarista a jeho, malého kluka, brával na zkoušky do Tuřan. Pak poslouchal první desky TITANIKU, takže ty písničky znal.
Martin je metalová mlátička. Protože na pódiu stojím před ním, tak vím, o čem mluvím. Někdy mám pocit, že mě ta energie shodí z pódia. Je to fakt masakr. Minimálně hodinu jsem pak úplně hluchý.

Jak jste spokojeni s albem „Double Time“ z roku 2013, po vašem znovuzrození jediným, na kterém jsou zcela nové skladby?
Myslím, že splnilo očekávání. Fanoušci ho přijali okamžitě a písničky „Hráč“, „Zrcadlo“, „Chlapi sobě“ i ostatní si velmi oblíbili. Lidi si je na koncertech s námi zpívají, a to je vždycky dobré znamení. Vydali jsme ještě jedno CD, a to záznam koncertu v brněnském Semilasse, na němž jsou komplet všechny skladby z alba „Metal Celebration“ a něco z další desky „Ábel“. Obě desky jsou k dostání jak v obchodech, tak i v našem e-shopu na www.titanicband.cz

Z té úplně původní sestavy jsi zbyl jediný. Jak ty osobně vzpomínáš na období osmdesátých a devadesátých let, kdy byl TITANIC na české scéně součástí metalové a hardrockové špičky?
Bylo krásná, ale i složitá doba. Na jedné straně stála radost z hraní a se setkávání s lidmi, na druhé straně jsme neměli naprosto žádné podmínky, co se týče možnosti sehnat nástroje, aparatury a ostatních věcí, které s tím souvisí. Ale když potom kapela vyjela na turné a na koncerty chodily tisíce lidí, tak všechno špatné bylo zapomenuto. 

Obecně se soudí, že nejlepší album TITANIKU je „Metal Celebration“, debut z roku 1989. Máš ty sám k nějaké jiné vaší desce silný vztah?
Je fakt, že na první desku fanoušci vzpomínají nejvíc.  Myslím, že druha deska „Ábel“ je taky výborná. Mně se hodně líbí „Metal Celebration“ živě. Z nahrávek je cítit výborná atmosféra, která je jen na koncertech.

Čeká vás podzimní turné společně s kapelou ASGARD. Máte obecně rádi koncertní turné?
S kluky jsme už jedno turné odehráli minulý rok. Bylo velmi úspěšné, tak to chceme zopakovat i letos. Borci právě dokončili práce na svém novém CD a DVD, takže i pro jejich fanoušky bude turné zajímavé. Navíc kamarádi ze skupiny ASGARD slaví třicet let existence a čekáme od nich opět skvělé výkony na podiích i na barech.
Budeme hrát v rockových klubech. Ta atmosféra je výjimečná. Po koncertu s jdeme s fanoušky na pivo a má to takovou zvláštní atmosféru. Mám to raději než velké festivaly, kde mnozí ani nevědí, která kapela zrovna hraje.

Které vaše koncertní turné bylo z tvého pohledu nezapomenutelné?
Pro mě byl asi největší zážitek, když jsme měli v roce 1988 turné v Bulharsku. Doletěli jsme do hlavního města Sofie, odvezli nás na fotbalový stadion, kde jsme měli večer hrát s bulharskou kapelou IMPULS. Tehdy mě z toho zamrazilo. U nás chodilo na koncerty asi osm set až tisíc lidí, tak jsem měl z návštěvnosti trochu obavu. Když odpoledne začaly chodit davy   a večer byl plný stadion, tedy asi patnáct tisíc lidí, byl to masakr. Tam jsem se také seznámil s Džorem, který hrál v IMPULSU na kytaru.

Jak bude vypadat koncertní program na vašem turné?
Budeme hrát jak nové, tak i starší věci. Někdy hrajeme i to, co si fanoušci přejí. Vždycky ale hrajeme největší pecky Simulant a Metalovej svátek, bez nich by nás z pódia nepustili.

Chystáte nějaké překvapení?
Překvapení máme vždycky. Uvidíte.

Co bude po turné. Myslíte třeba na další studiové album?
Na novém CD už pracujeme. Chtěli bychom ho představit fanouškům během jara a léta příštího roku. Myslím, že se mají na co těšit. Díky za rozhovor a přeju všem hlavně pevné zdraví.

Titanic - Metalovej svátek (2016)