Díky Bohu, Dárwin vole aneb pobrečeníčko nad rozlitým mlíčkem

Foto: wikipedia.org/ Per Ole Hagen

Představte si, že je vám sedmdesát, máte za sebou zhruba čtyřicet alb a na starý kolena natočíte koncepční album, které kritizuje nadnárodní společnost Monsanto. Ano, Neil Young se opět pustil do projektu „The Monsanto Years“, který bude v internetovém éteru na konci června. Přizval si na to kapelu PROMISE OF THE REAL (dále jen POTR), která se víceméně založila v obecenstvu na jednom koncertu Neila Younga v roce 2008. A teď hrajou spolu? Jaká náhoda? Ani ne, jeden člen POTR je totiž syn Willieho Nelsona, dlouholettého přítele Neila Younga, tak mu to asi dohodil. Ale jak znám Neila, tak ten si k sobě ledajaký drnkálisty jen tak nevezme, je totiž vybíravej.

Co si budeme nalhávat, Neil je dobrák od kosti, tudíž i hipík od kosti a k takovému dobráctví patří i to, že si jen tak nenecháte sypat drobky na hlavu, postavíte se tomu a budete chtít i pomoci jiným. Proto se nebojí protestu proti vládě a korporacím.

Čekám jako ostatní na „The Monsanto Years“, protože jsem zvědavej, fakt zvědavej, co z toho bude. Neil s POTR vypadají na to, že si rozumí a šlape jim to. Doufám, že to dopadne jinak než se „Storytone“, tomu mé uši ještě nepřišly na chuť, protože na první poslech jsem se ničeho nechytl a snad bych řekl, že mě i nudilo a nijak se necítím na další poslech v nejbližší době. Ve „Storytone“ mi ten starej hipík moc neseděl. Jak ženský maj rádi buď vlasatý vousáče, nebo dětský prdelky s kartáčem na hlavě, tak já mám rád Neila s chlupaťoučkým zvukem své Old Black. Ale byl to jen pokus. Zkrátka, zkusit si napsat muziku pro orchestr a big band, to je pro jednoho muzikanta výzva, která se neodmítá.

Avšak obvinit někoho z toho, že vybočil a něco zkusil, následně ho zavrhnout a začít mazat jeho muziku z disku? To se přeci nedělá. I když objeví se takové případy. Například někteří fanoušci THE BLACK KEYS nezkousli „Turn Blue“. Taky jsem čučel jak puk, to jo, ale je to přirozené, že se něco někam vyvíjí („Turn Blue“ je libovka, a to bych od THE BLACK KEYS nečekal, když jsem je poprvé slyšel v roce 2010 ).

Díky Bohu, Dárwin vole. Vybočit a zkusit něco nového. Takových si cením nejvíc.