V.A.R.: Thrashový válec z Podještědí

Letos vydáváte už několikátou reedici dříve vydaných desek, co vás k tomu vede?

Dostávali jsme spoustu reakcí hlavně od nových fanoušků, že se nemůžou dostat k našim starým deskám. Někdy před deseti lety jsme vydali v reedici naši první a nejznámější desku „Personal Destruction“ a hned nás napadlo, že vlastně naše druhé album vyšlo v roce 1995 a už dávno je vyprodané. Navíc se nám od poslední řadovky sešla výborná dvojka libereckých umělců – malíře Ivana Mračka a fotografa Šimona Pikouse, které jsme oslovili, aby reedicím dali nový kabát. A aby změn nebylo málo, rozhodli jsme se společně s naším dvorním studiem Hacienda Miloše Dodo Doležala, že uděláme nový mastering, příp. ke každému vydání dotáčíme nějaké speciální bonusy. Nechceme, aby fanoušci dostali jen obyčejnou kopii starého zvuku, ale dostali i něco navíc. V průběhu posledních pěti let jsme vydali první demo „Není se kam skrýt“ a druhé a třetí řadové album „Závislost“ a „Pod vodou“. Teď si dáme oraz s reedicemi, protože příští rok slavíme 30 let vzniku a chceme vydat nové album!

Jak moc se na vaší tvorbě podepsal nevynucený odchod tvůrce Sznegha?

Sznegh byl hlavní tvůrce veškerého materiálu. Vyczka a Shoopy se samozřejmě podíleli nějakými nápady, Vyczka dokončoval aranže, ale většinu nápadů nosil Sznegh. Nejdříve jsme se nemohli s jeho odchodem vypořádat po lidské stránce, strašně moc nám chybí i teď, ale vůbec jsme netušili, jak se vypořádáme autorsky. Kluci (Vyczka, Shoopy) začali opatrně zkoušet skládat, začali nosit nové riffy a zjistili jsme, že zní pořád tvrdě, i když malinko jinak a že nás muzika znovu nakopává. Navíc pár nápadů připojila i naše nová akvizice kytarista Pepíno, a bylo rázem rozhodnuto, že natočíme novou desku. Máme natočené základy k pěti novinkám (pochopitelně opět ve studiu Hacienda) a chystáme se album příští rok dokončit a vydat. Už máme stanoveno i datum vydání a prvního křtu (25.10. 2019), takže nad námi visí bič a musíme všechno dodělat. (smích)

Neuvažovali jste po smrti Sznegha o ukončení činnosti V.A.R.? A kde jste vlastně vzali náhradu?

Vůbec. Muzika nás pořád strašně moc baví, jen jsme přemýšleli, co dál. Třeba jestli budeme hrát jen ve čtyřech. Ale naše muzika je postavená na dvou kytarách, pár koncertů jsme ve čtyřech absolvovali a nebylo to ono. Chvíli jsme zkoušeli kytaristu z kapely OLD, Chrosťu, ale je až z Karviné, což logisticky nešlo. Ale přihlásil se nám Pepíno z liberecké kapely PIKODEATH, přišel na zkoušku a bylo rozhodnuto. Zná nás, zapadl i lidsky, přináší i první nápady, jak jsem již říkal. Nicméně svoji domovskou kapelu neopustil, tak má napilno a musí dávat akce s námi i s PIKODEATH.

Umíte si představit konec thrash metalu v Česku?

Kdepak, i když kolikrát se psalo, že thrash je mrtvý stejně jako celý metal. My si pamatujeme dobu, kdy přišel v polovině devadesátek grunge, a když jsme přijeli do nějakého klubu a řekli, že budeme hrát metal, tak nad námi někteří pořadatelé ohrnovali nos, že už je taková muzika out. No vida, my jsme tu a metal je tu také. Thrash and drink till death!

 

Diskografie:

1992 Personal Destruction

1995 Závislost

1998 Pod vodou

2001 Rozdvojen ale schopen

2007 Za pět minut po smrti

2014 Level 6

2015 No Place to Hide

 

Sestava:

Berun – zpěv

Šupy – kytara

Pepíno – kytara

Vyczka – baskytara

Jeny – bicí