Z dějin českých mániček potřetí: Kniha kovu o heavy metalu

Metal se v průběhu dekád rozrostl do takové míry, že jej lze směle přirovnat k mohutnému, košatému stromu, jenž dává tak různorodé plody, že si z něj vybere takřka každý. Právě v této mimořádné rozmanitosti tkví jedna z jeho největších krás. Pošetilé by bylo snažit se odpovědět na otázku, která z metalových větví je ta nejvýznamnější (právě proto, že metalové žánry nejsou a priori o vzájemném soutěžení ale naopak o doplňování se). Odpovědět na to, z jakých kořenů metalový strom vzešel, je též na delší rozpravu, přičemž o skutečném původu se dodnes živě debatuje. Co ale lze celkem úspěšně a s velkou mírou konsenzu popsat, je kmen tohoto pomyslného stromu. S největší pravděpodobností totiž v tomto případě dojdeme k závěru, že tímto kmenem je klasický heavy metal.

Ten to u nás neměl vůbec jednoduché. Železná opona totiž poměrně efektivně zamezovala jednak importu heavy metalu k nám a též se zuby nehty snažila potírat jakékoli nehodící se „máničkovské“ spolky. Tak se stalo, že když se na naší scéně objevily první dobře zformované metalové spolky, byla již „venku“ největší heavy metalová vlna pryč a ke slovu se dostávaly jiné metalové proudy, potažmo jiné žánry. Naše skupiny přišly takříkajíc s křížkem po funuse. I když tedy můžeme souhlasit s tvrzením, že československé a později české heavy metalové kapely světovou metalovou scénou opravdu neotřásly, rozhodně není třeba propadat depresím a okamžitě začít dělit scénu na tzv. domácí a zahraniční a zároveň v tomto dělení spatřovat nevyřčený dodatek, že naše domácí tvorba za tou zahraniční více či méně zaostává. Ostatně i proto zde máme Knihu kovu s pořadovým číslem tři, jež se soustředí právě na domácí klasický heavvy metal a jeho klenoty.

Autor knihy i v tomto případě dodržuje formát, který představil již v předchozích dílech. Evoluci domácího heavy metalu mapuje chronologicky od doby před Sametovou revolucí až po současnost, což zaručuje, že si na své přijdou jak pamětníci, tak i mladá generace metlošů. Nadále nechává široký prostor vzpomínkám samotných hudebníků a dalších přímých aktérů, čímž kniha získává na šťavnatosti a čtivosti. Další koření přidávají krátké zajímavosti, seznam významných událostí a osobností scény a podrobnější představení vybraných kapel. Zkrátka a dobře nečekejte zde nudný historizující pohled. Místo toho se připravte na živé vyprávění, jež si klade za cíl – mimo jiné – připomenout, že i české heavy metalové skupiny si své místo ve světové metalové rodině po právu zaslouží.

Takže jak pravil klasik – zas do průlomu drazí přátelé, ještě jednou!