Celých patnáct let trvalo, než českokameničtí doomaři THE RAYS OF THE SUN nahráli své třetí album. Tuhle dlouhatánskou pauzu vyplnili na přelomu dekády dvěma singly (jeden z nich si našel cestu i na aktuální desku), několikanásobným příslibem toho, že na nové nahrávce se již pracuje a nakonec v téměř totožné sestavě jako před lety aktuálně přichází s albem „Distant Worlds“. Na tvorbě THE RAYS OF THE SUN mi je nejsympatičtější skutečnost, že kapela nepřistupuje k doomovému základu nějak ortodoxně a pouští do něj světlo, živější tempo i veselejší nálady. Optimistický vrchol nahrávky („Return“), je natolik bezprostřední a hravý, až se mu paradoxně daří zastínit celou řadu vláčnějších a bohužel i poměrně nevzrušivě plynoucích kousků. Těm totiž ve většině případů schází atmosféra a nápady, které by dokázaly plně vtáhnout do děje. Silně tomu nahrává skutečnost, že hlas zpěvačky Daniely, tedy potenciálně nejéteričtější element kapely, je, když ne rovnou schován za nástroje, tak alespoň srovnán na jejich úroveň. V úvodní příjemně rozjímavé první části titulní skladby, v níž THE RAYS OF THE SUN velmi důkladně opracovávají základní motiv, jako by kapela řekla o svojí tvorbě skoro vše - vyjma již zmíněné „Return“ se jí z monotématické nálady bez vzruchu podaří vyklouznout už jen v houpavě melancholické „Tired Inspiation“, a to především zásluhou využití hostovských kláves. Je až ohromující, jak nevtíravě silnou porci atmosféry dokáže tento nástroj přinést. Tam, kde se THE RAYS OF THE SUN drží stylových mantinelů, stávají se poměrně rychle hodně obyčejnými, tam, kde z nich vyklouznou anebo do nich pustí trochu impulsů „zvenčí“, tam jsou přitažliví. Zodpovězení otázky, zda takhle dlouhý proces vzniku je vyvážen odpovídající silou předkládaného materiálu, tak není úplně jednoznačné.
Facebook
THE RAYS OF THE SUN