DYMYTRY - Revolter

Až by se chtělo s trochou nadsázky říci „klidně zapomeňte na vše, co dosud DYMYTRY vydali“. Jasně, uplynulých patnáct let, lemovaných čtyřmi studiovými deskami i řadou dalších nahrávek, je o tom, že do aktuální formy musela pražská pětice dorůst. Album „Revolter“ je vzrušující a natlakovaná nálož, ve které „staré“ DYMYTRY nemusíte nějak složitě hledat, kapela staví na stejném základě. Jenže tentokrát nedostal prostor sebemenší kompromis. Dospělost i sebevědomí z nahrávky sálají na všechny strany, vše je dotaženo do sebemenšího detailu a posunuto na úroveň, z níž DYMYTRY domácí stylovou konkurenci zcela suverénně přehlíží. Obrovskou zásluhu na výsledku má masivní, sytý, důrazný a přitom přehledný a přístupný moderní zvuk z dílny producenta Kristiana „Kohleho“ Kohlmannslehnera. Vedle sebe pak zcela jednolitě a rovnocenně mohou stát tak náladově odlišné věci jako hrubá skandovačka „Revolter“ s angažovaným textovým námětem i jeho vtipným odlehčením, nekomplikovaná autobiografická nářezovka „Pot a krev“ (na to, jak se leckdy do podobně zaměřeného tématu snadno vetře prvoplánovost, Protheus z pasti vyklouzl s úžasným nadhledem), prvosignální testosteronová vyřvávačka „Klub rváčů“, posmutněle majestátní příběhovka „Volám jméno tvý“, divoký historický exkurz „300“, potemněle alarmující „Zůstaň stejná“ či do morku kostí mrazivé a drtivé finále „Chernobyl“. Každá ze skladeb má svoji specifickou náladu, díky tomu je album příjemně rozmanité, přesto tvoří až neskutečně soudržnou skládanku nálad, nápadů, explodující energie i brilantního provedení. Vybalancovat davovou přístupnost a zpěvnost refrénů, moderní sound, košatý hudební děj, drtivý tah na bránu, metalovou agresi i chytré texty tak, aby všechny položky svítily na maximum, je umění. A DYMYTRY ho s přehledem ovládli. Myšlenka přehrát na aktuálním turné kompletní album „Revolter“ má jasné opodstatnění – DYMYTRY se dostali na vrchol a každá z jedenácti položek nové desky má na úspěchu důležitý podíl.