Gabriela Gunčíková - Není kam spěchat

Gabrielu Gunčíkovou se nám podařilo s pomocí emailu otázkami zastihnout až v Los Angeles, kde se po veleúspěšném zimním turné s TRANS-SIBERIAN ORCHESTRA zabydluje, studuje a připravuje k dalšímu turné v řadách TSO. 

Gabrielo, jak se to tak přihodí, že se místo jisté solidní kariéry v domácím rocku a popu stanete studentkou Vocal academy Kena Tamplina? Jak si vás v Kalifornii otestovali? Musela jste projít přijímačkami? Co si na vás na uvítanou nachystali?
Bylo to ve skutečnosti mnohem jednodušší, než se zdá. Ano, měla jsem určitou jistotu být na české scéně, ale štěstí jsem nenašla, chtěla jsem víc. Jednoho večera jsem se rozhodla, že nejdřív na sobě budu muset trochu zapracovat. Angličtinu a zpěv. Kena Tamplina jsem sledovala už dlouho, věděla jsem, že učí techniku, která by mi neskutečně pomohla, ale do té doby jsem se nikdy neodvážila jej kontaktovat. Poslala jsem mu tedy svoje demo nahrávky a on byl nadšen z mého talentu. Domluvili jsme se na skypových pěveckých hodinách. Zaslal mi své materiály a já začala cvičit. Po nějakém čase jsem udělala velký posun a tak mě pozval přímo do Kalifornie na studium a natočení nějakých promo videí pro sebe i akademii.

Vaši fanoušci se ještě pamatují, jak jste ve stresu a časovém presu zkoušela nové písně v Superstar u klavíru. Jak probíhalo vaše vlastní studium na Vocal academy? Co bylo v přístupu ke studentům pro vás nové, objevné a nezvyklé? A co vám samotné akademie dala nejcennějšího?
Měla jsem velké problémy najít v Česku učitele zpěvu, který by respektoval můj způsob zpěvu. Většina z nich, u kterých jsem studovala, se mě snažila přetvářet a to se mi nelíbilo. Byli i takoví, co mi řekli, že neumím zpívat, že se to nejdřív musím naučit. Respekt! Ken učí speciální techniku pro rockové zpěváky, která se jmenuje Glotal Copression aneb stlačení hlasivek. Je to technika, která umožňuje zdravě používat plný hlas i v kombinaci s chraplákem. To pro mě byl zlatý důl, protože to bylo přesně to, co jsem potřebovala. Ken Tamplin patří dle mého názoru mezi nejlepší zpěváky světa a proto je pro mě ctí se od něj učit. Je jako mistr Yoda rockových zpěváků. A navíc je to úžasný člověk, bez něj bych dnes nebyla tam, kde jsem.

Jak jste si vlastně i v zahraničí dokázala uchovat svou vlastní jedinečnou individualitu a rozpoznatelnost?
Mám to štěstí, že jsem zpěvačka, ale formovala jsem se díky poslechu zpěváků jako je Coverdale, Dickinson nebo Paul Rodgers. Tím se u mě vytvořilo něco originálního a jedinečného, co je už na první poslech rozpoznatelné. Ale mám i jemnější hlasové polohy, ve kterých by mě nikdo nepoznal.

Na vaše kalifornská studijní videa na YouTube se podíval už skoro milion diváků. Podotýkám, že se jedná o dost velký unikát – například vaši školní čtvrthodinku s Kenem Tamplinem o tom, jak od podlahy uchopit „The Pretender“ od FOO FIGHTERS shlédlo přes 400 000 nadšenců. Tušila jste, že to, co děláte, může mít až takový nadšený mezinárodní ohlas?
No upřímně - jela jsem tam s tím. Teď anebo nikdy. Vložila jsem do toho svoji duši a veškerou naději, kterou jsem měla a věřila, že to zabere. Díky bohu zabralo.

Dost mne překvapil váš výběr skladby „Man in the Box“  od ALICE IN CHAINS. Zníte v ní nádherně temně a krásně rozervaně. Je to poloha, ve které vás zatím neznáme. Které z dalších zajímavých písní se na Youtube naopak nedostaly?
Layne Stayley byl skvělý zpěvák, který dokonale prodával emoce. Sama jsem Kenovi navrhla tu skladbu nahrát, cítila jsem, že v ní můžu prodat svoji sílu. Na Youtube šlo všechno, co jsme natočili.

Ken Tamplin se i během vašeho turné s TSO nerozpakoval. Často a příznivě hodnotit vaše hudební videa a příspěvky v internetu. Zdá se mi to, nebo se váš pedagog stal i vaším fanouškem?
Můj pedagog je jedním z mých největších fanoušků. Stali jsme se výbornými přáteli, výborně si rozumím i s jeho ženou a dětmi. Jsou pro mě moje kalifornská rodina, takže se mi od nich dostává úžasné podpory. Přijeli za mnou všichni na koncert v San Diegu s TSO a moc si to užili.

Na svém Facebooku jste dala svým fanouškům hudební hádanku, měli uhodnout, kdože vám to vyhrává v autě během přesunu po Los Angeles. Koho jste si kromě kapely BOSTON s písní „Peace of mind“ pouštěla dnes? ¨
Tak dnes jsem si například pouštěla kapelu HALESTORM a jejich novou věc „Apocalyptic“. Je to pecka.

Naštěstí pro světový rock i pro vás vaše covery na Youtube viděl i někdo z okruhu TSO. Řekli vám vůbec vaši budoucí spoluhráči, jaká skladba ve vašem podání je tak nalomila, že vám nabídli angažmá?
Ano řekli, dostali se přes Kena až na můj Youtube kanál. Paula O´Neilla dostala moje verze „Love Hurts“ od NAZARETH a Ala Pitrelliho „Highway to Hell“ od AC/DC.

Jak to vypadalo během vašeho vstupního konkursu do TSO? Obdržela jste seznam skladeb k procvičení a po vašem vstupu do dveří vybalili mistři nástroje a nažhavili komba? Anebo…?
Téměř přesně. Ano, dostala jsem materiály, které jsem si musela připravit, ale hráli jsme pouze akusticky s klavírem a kytarou.

Sama jste v jednom z rozhovorů označila TSO za „nejúspěšnější neznámou kapelu na světě“. Co myslíte, stanou se TSO ještě známější i díky vám? Nebo vy díky TSO?
No mají v plánu se zaměřit i více na Evropu, s čímž jim velice ráda pomohu. Je evidentní, že teď oni pomáhají mě.

Ohlas na loňskou vánoční šňůru TSO byl mimořádný, všudypřítomné statistiky za rok 2014 v USA udávají celkový počet prodaných vstupenek v počtu 847 412 kusů. Což stačilo na šesté nejúspěšnější americké turné minulého roku. Můžete se podělit o ten pro vás osobně nejúžasnější zážitek z jednoho z celkem šedesáti koncertů turné?            
No byl to jeden moment, který proběhl celkem šedesátkrát. A to byl ten úžasný vřelý potlesk na přivítanou, který zazněl po mém představení a ohlášení mého jména. Bylo to přesně takové, jak jsem si to představovala a tak jsem kráčela hrdě.  

Jeden z důvodů, proč jste si šla vlastní cestou a nespoléhala na notoricky zavedené manažerské postupy na české scéně, bylo i to, že vaše osobitost a zásady se těmto postupům naprosto vymykaly. TSO fungují pod manažerským dohledem velezkušeného impresária, skladatele a textaře Paula O’Neilla. Dal vám už nějakou radu? Nebo to nechává na jiných? 
Je fakt, že Paulovi se podařily fenomenální věci a má za to můj velký obdiv. Měla jsem možnost s ním několikrát mluvit, ale nezeptala jsem se…

Je to tak, že tento rok máte před sebou s TSO další turné včetně vystoupení ve Wackenu a nahrávání nového alba? Takže jste už pevnou součástí rodiny TSO?
Na konci turné za mnou přišel Paul i s managerským teamem a ptali se, jestli se mnou můžou počítat i příští rok. Já řekla, že určitě. Takže se považuji už za stále nového člena TSO rodiny.

Nepochybuji o tom, že chcete na světové scéně pořádně rozvířit vzduch. Na to ovšem budete kromě milionu jiných věcí potřebovat vlastní autorské zázemí. Což bych vám naprosto upřímně přál!  Asi jste opět o krok tomuto cíli blíž… jak to vidíte vy? Co na nás chystáte? Nebo co byste ráda nachystala?

Tak především si na to nechávám čas. Není kam spěchat. Teď jsem momentálně na studiích, takže veškerý čas věnuji vlastnímu rozvoji a zároveň si chci v Americe vytvořit stabilní zázemí. Nechci udělat stejné chyby, které jsem dělala v Česku. Takže jakmile se rozhodnu s něčím přijít, budete o tom jistojistě vědět. Teď je pro mne ovšem prioritou TSO.

Váš táta vás k rockové hudbě přivedl, na zkouškách  jeho kapely jste jako ještě úplně prťavá posedávala v kufru od kytary. S kým byste si chtěla zazpívat na pódiu, aby se vašemu tátovi splnil životní hudební sen?
Tak to by bylo pravděpodobně s Brucem Dickinsonem.

Mým hudebním snem by bylo slyšet vás po boku Roberta Planta…
Tak váš sen je i jeden z mých...

Gabrielo, děkujme vám za odpovědi, přejeme vám s čtenáři Czech Blade jen to nejlepší! Ať se vám daří!
Děkuji za příjemné otázky.

Mějte se hezky...