UMBRTKA - Komíny smrti

Následníci učení prachmatismu UMBRTKA rozšiřují svou hojnou diskografii o nový kompaktní disk blackové poezie industrie. Zašlá sláva průmyslových provozů, kde se vykonávala potřebná práce pro nadprůměrný růst těžby, zpracování rudy a kovů, a všeobecné zašpinění světa ožívají opět na desce „Komíny smrti“. UMBRTKU zastihuje v avantgardnější poloze, kdy mistr Morbivod a jeho parta hic popustili uzdu skladatelské fantazii. Od black/thrashe po melancholické vybrnkávačky, na jedno se můžete u Plzeňských spolehnout vždy. Unikátní lyrická poetika je opět na očekávané úrovni, kvalitativně posouzená a schválená nejvyšším okresním kontrolorem. Jídelní tematika, toliko vycizelovaná v hymně „Salám Dobyvatel“ z „Úplné demontáže lidstva“ se vrací v lakonickém „Papání“. Regionální témata (zatím zřejmě nezatížená penězi z programu IROP) vyplouvají na povrch v písni „Dílna“, která dává vzpomenout na Morbivodova předka z Blovic, který topil v kamnech značky SATAN. Nebudu zde již dále dokladovat vytříbené mluvnické schopnosti a cit pro surreální situace a kulturní odkazy. Jsou axiomatické. Jeho lordstvo často deklamuje a velmi slyšitelně vypouští šediviny z úst, blackového vřeštění si mnoho neužijeme. Pro příznivce textů UMBRTKY je to však jasná výhra. Ve složce nástrojové dostává silné slovo avantgarda. Přístupnost blackových vichrů a lehčích, zábavnějších záležitostí typu „Šedesátiny“ je ta tam, „Komíny smrti“ servírují náročný poslech pro vybrané. Pomalé pasáže místy hrají druhé housle a čistí prostor pro deklamace a vypravování skartistických zkazek. Fotbalové vyvolávání na konci eponymní písně však vyloudí zkřivený úsměv na tvářích všech odpůrců sportovního zápolení. Ani přebal alba nenabízí mnoho jasných vodítek, dalíovská koláž otázky vyvolá, ne zodpoví. A je tomu tak dobře. Stejně jako je patřičné, aby zadní stranu bookletu okupoval motiv v rozlišení Minecraft. Originální a umbrtkovsky svojské. Tomáš Vítek