ATOMIC - Do posledního dechu

Počátky vaší kapely se datují do poloviny sedmdesátých let. Chtěl bych se zeptat, jak jste tehdy byli nástrojově vybaveni? Improvizovali jste?
Improvizujeme dodnes. Zrovna nás zlobí PA bedny (jistá velmi renomovaná značka), občas vypadnou a nehrajou. V dnešní době letů do kosmu a elektromobility. Ale co, tehdy bylo hůř. Takže k tomu pravěku: já hrál na baskytaru Vikomt od Jolany, jedinou, co se dala v obchodě koupit, k tomu amatérsky vyrobený tranzistorový (1976!) zesilovač asi 100W a doma dělaná bedna - ze stavební překližky a devíti repráků koupených v bazaru Ve Smečkách. Aspoň jsme se naučili Ohmův zákon a něco o paralelním a sériovém zapojení … ve škole to do nás nějak nedostali. Ostatní na tom byli podobně, od bubnů Amati a Trowa (NDR), kláves Delicia Fénix z Hořovic až po kytary Jolana Star5 a Alfa … nakonec si náš kytarista Jarda Janecký sehnal a předělal Gibsona SG, později začal kytary sám stavět a dneska má mezi muzikanty velmi slušné jméno. S ostatním vybavením to bylo taky tak, na zpěv se sehnal zesilovač TESLA Music 130 a dvě bedny VOCAL FORTE 60W, mix jsme si postavili sami, zrovna tak jako světla, ovládaná zvonkovými tlačítky …. ale byla to legrace, zábava, nadšení, chuť, radost, barevná náplň do té černé propisky života v pozdním socialismu.

Máte pocit, že k vašemu rozpadu na počátku osmdesátých let přispělo rozložení kapely na trase Karlovy Vary-Praha?
Jestli ano, tak to byl jen malinký dílek v celé skládačce. Zvládat by se to dalo, i když dopravní možnosti nebyly jako dneska (měli jsme jediný auto, osobák, SIMCA Elysée), ale podle mne byl podstatný důvod v tom, že z celé původní sestavy zbyla půlka (já skončil úplně a Martin Uxa odešel jinam), kytarista Jarda Janecký a bubeník Radan Volf vystřídali několik dalších spoluhráčů včetně Janka (tehdy ještě Honzy) Ledeckého, ale všichni ti jinak skvělí muzikanti zřejmě nebyli dost ATOMIC. Tak to celé na třicet let usnulo.

Bylo znovuzrození před několika lety skutečně spontánní záležitostí, nebo mu předcházely nějaké náznaky obnovení činnosti ATOMIC?
Jo, to bylo naprosto spontánní. Asi nám ATOMIC všem chyběl. Dlouho chyběl. Vídali jsme se sporadicky, já byl v kontaktu spíše jen s Martinem Uxou a jeho kapelou CODA, pro kterou píšu sem tam texty, a Radan s Jardou se občas vídali v Praze na nějaké muzice. Koncem roku 2012 hrála CODA v pražském Vagónu, tam se sešli všichni tři a při pivu je napadlo, že bychom si spolu po těch letech ještě jednou zahráli. Tak mi během Vánoc Radan zavolal, a já ho poslal do pr … avěku. Třicet let jsem nehrál (maximálně na španělku u ohně) … a taky jsem se trošku bál. Jenže večer jsem si sedl k počítači, zjistil, že existují internetové obchody s hudebními nástroji, a za tři dni mi přišla basa a maličké kombo. Pak jsme začali oživovat a digitalizovat starý kazety s nahrávkama živáků ze sedmdesátých let a vzpomínat, co jsme to vlastně před lety hrávali … a 6.4.2013 jsme vylezli po 33 letech zase všichni spolu na pódium. Z profesionálního hlediska to bylo dost hrozný, ale emoce jsou emoce. Muzika je droga, můžeš abstinovat, jak dlouho chceš, pak si šlehneš a jsi v tom zas. Tak jsme pak pomaličku polehoučku znovu začali, vymysleli nové písničky a učili se být zase spolu na pódiu. Dneska hrajeme 6-8x za rok, víceméně pro radost, Martin a Jarda mají ještě další kapely, tak je to termínově občas trošku složitější, a taky nás už málokdo zná. Ale to neva, my jsme trpěliví, prosadíme se. Nás to totiž baví, to lidi poznají. A nejlepší na tom je, že jenom džínovej Pánbůh ví, kdy to celé skončí.

Nakolik je nové album „Atomic X“ autorskou záležitostí?
Výlučně autorská záležitost, kromě bonusu „Dívka s perlou“ (což je naše cover verze písničky „Gyöngyhajú lány“ od OMEGY). My už od bigbítovýho pravěku hráli hlavně naše písničky, a po obnovení ATOMIKU už děláme jenom naše věci. Cizí necháváme revivalům, těch je plná země. Tak si říkám - není divný, že je u nás víc revivalů než na světě jejich vzorů? Ale zpátky k autorské tvorbě – už na našem debutovém dvojCD „Napůl“ z roku 2017 byly všech 19 písniček našich, a na novém albu „Atomix X“ je dalších deset, které jsme stvořili po „Napůl“. No a už teď máme připravené další dvě nové písničky … Muziku děláme všichni spolu (základní nápad, motiv, hrubou stavbu přinese pravidelně Jarda Janecký), texty píšu já, i když si občas vypomáhám nějakým lepším básníkem. Vlastní tvorba má velkou výhodu – hrajem co chcem, a nikoho se neptáme, jestli můžem. Dáme si hardrockovou pecku nebo baladu, k tomu rokenrol a pak třeba reggae … každopádně je to naše kůže, s čím jdeme na trh.

Jak si představujete budoucnost ATOMIC, pokud se dá plánovat nějak kontinuálně?
Plánování zkoušeli už jiní (pamatuj, že jsme se narodili do hlubokého socialismu) a nefungovalo to. Takže nic neplánujem. Budem hrát, dokud budem stát. A dokud bude chodit aspoň pár lidí. Říkal jsem onehdy v rádiu Kůsofkovi, že je sice moc hezká představa hrát pro 50 000 lidí někde na velkým stadionu, strašně by se mi to líbilo, ale zodpovědnější (a svým způsobem těžší) je hrát pro 50 lidi, kteří tě všichni znají a příští týden ti v hospodě řeknou do očí, jak se jim to líbilo. Tam se nedá nic ošidit, odfláknout, odchodit, musíš a chceš hrát jako o život. To chceme. To děláme. Tak to máme rádi. Tím ovšem neříkám, že bychom odmítli Lucernu, O2 Arénu nebo Wembley. Jestli budeš, milý čtenáři, žít dost dlouho, potkáme se tam! Ahoj a těšíme se na všechny, kteří přijdou na Atomickej bigbít.

Diskografie:
2017 - Napůl
2019 - Atomic X

Vznik: 1975
Místo: Karlovy Vary
Styl: bigbít
Zajímavost: V kapele se mihl poprockový guru Janek Ledecký.

Sestava:
Jaroslav Janecký – kytara, zpěv
Martin Uxa – klávesy, zpěv
Radan Greguš – baskytara, zpěv
Radan Volf – bicí

www.atomic-band.cz