THE INHIBITOR - Rozjezd na funuse

Honzo, jaké styčné body nacházíte v EDM a rockové hudbě?
Hlavní je vždy rytmus. U EDM má každý subžánr svůj specifický beat a u metalu tomu je zrovna tak. Kombinacemi pak můžeme dostat údernou, vlezlou, napumpovanou muziku, která rozproudí krev i v mrtvém. Elektronika metalu již dlouhá léta není cizí, ale máme za to, že se dá pořád kde brát a hledat nové cesty.

Máte pocit, že elektronická taneční hudba skýtá větší variabilitu než třeba metal?
Rozhodně, zejména tedy, co se týče zvukových možností. Konstrukce skladeb je v podstatě stejná – uvedeme rytmus, poskládáme za sebe noty, ale variabilita je právě ve volbě jednotlivých syntetických zvuků. Metalové kytary a bicí musíme nechat dravé a vzteklé, jinak by nám to ani rock’n’rollové srdce nedovolilo, zde tedy moc na výběr není. U EDM jsou pak téměř neomezené možnosti při výběru nebo i vytváření zvuků, a to nám nechává volnou ruku při psaní. Navíc, pokud se budeme bavit o EDM, stejně tak jako metal má plno subžánrů, takže ani nemáme v plánu, že bychom se limitovali pouze jedním stylem.

O čem tematicky vypráví vaše poslední řadovka „The End Is Hear“?
Deska je věnována hlavním dvěma tématům, a těmi jsou reflexe dnešního světa a motivace k seberealizaci. Nejprve bych představil druhé téma o seberealizaci, které je z našeho pohledu důležité zmínit, jelikož (pro všechny věřící ve více životů) v tomhle životě žijeme jenom jednou. Myslím, že je podstatný rozdíl mezi tím život prožít a nebo život pouze přežít. Největší odměnou za život pro nás bude se otočit na sklonku svých dnů a spokojeně si říct, že nelitujeme ničeho, co bychom nezkusili, nelitujeme míst, které jsme nenavštívili a nelitujeme křivd, které jsme neurovnali. První téma popisuje svět, jak ho vidíme. Z dnešního světa se vytrácejí morální hodnoty, jak můžeme sledovat ze sociálních sítí, které stojí i za záměnou vlastních životů za životy digitální, dále pak největším byznysem světa je stále na prvních příčkách válka a z potřeby znát pravdu se stává potřeba zohnout si pravdu tak, aby se mi hodila do feedu na Instagramu. Když tyto jmenované a další fakty zobecním, neubráním se myšlence, že jako lidstvo se stále točíme v kruzích, nedokážeme se poučit z chyb našich předků, a to je myšlenkou, kterou jsme věnovali grafice alba, na které najdete Michelangelova Davida s krvavou kapající slzou v moderním pojetí – s kérkou a retkem v koutku. Slza pak dopadá na nápis „the end is near“, v překladu „konec je blízko“ a z „n“ vytváří „h“ a společně s ním nápis „the end is hear“, což není anglicky úplně správně, ale někteří si mohou všimnout, že foneticky „the end is here“ oznamuje konec, který je tady a my ho spokojeně prožíváme.

Na vašem profilu na Bandzone.cz uvádíte, že klidně zahrajete i na funuse. Dokážete si takový koncert skutečně představit?
Samozřejmě. Řekněte, komu máme zahrát a je celkem i možné, že ho dostaneme zpátky mezi živé.

Diskografie:
2014 - Život je hra
2019 - The End is Hear

Vznik: 2011
Místo: Hranice
Styl: EDM
Zajímavost: Katalyzování inhibitorů.

Sestava:
Jára Kučera - hlavní zpěv
Patrik Bálint - kytara
Marek Angelovič - kytara
Honza Rössner - baskytara, zpěv
Romi Gužalovič - bicí

Facebook THE INHIBITOR