VITACIT - Vzhůru přes oceán

Už hezkou řádku let prakticky nedostupné (CD) nebo cenově pěkně osolené (LP) první album VITACITU se ke svým třicetinám konečně dočkalo reedice. Myslím, že nyní, na začátku dubna, kdy číslo vychází, už znovuvydání vlastní spousta příznivců domácí scéy, pokud se tehdy v roce 1990 nerozhoupali a neuchovávají si doma klenot v podobě prvního pressu. A že jich tehdy bylo dobrých třicet tisíc; což je dnes naprosto nepředstavitelné číslo, ale dobré zboží se nejen chválí, ale prodává samo. A že jakostních kousků se na "Vzhůru přes oceán" objevuje povícero a dodnes jsou fanoušky vyžadovány ("Zvony", Loď", "Vzhůru přes oceán", "Sybila"), nepřekvapí nikoho, kdo si aspoň jednou debut VITACITU vložil do přehrávače nebo pod přenosku. Tohle album mohlo rozpoutat pořádnou bouři, ovšem vzhledem k následným okolnostem a dalšímu vývoji kapely se žel jednalo o krátkou, byť velmi intenzivní a nezapomenutelnou přeháňku, což však neznamená, že další počiny pod hlavičkou VITACIT, případně Miloš Dodo Doležal & VITACIT, stály za starou bačkoru, naopak. Jejich reedice stejně jako dalších Dodových sólových alb by byly více než vítané a snad k nim dojde. A pokud ano, nezbývá než věřit, že budou mít poněkud bohatší výbavu než výroční edice "Vzhůru přes oceán" (nutno ještě podotknout, že kompletně zremasterovaná). Ono dát do krabičky pouhý jeden list je sice pěknou připomínkou starých časů, kd CD opravdu takto vycházela, ale na kulatiny by se přece jen hodilo přidat pár fotek navíc, texty a kupříkladu i krátké komentáře k okolnostem vzniku celého alba. Otázkou zůstává (a vím, že v době, kdy si všichni sakra hlídají autorská a další práva), zda místo dvou nově nahraných skladeb z doby vzniku "Vzhůru přes oceán", konkrétně "Labyrint srdce" a "Braň se" (první vyšla v pozměněné podobě na Dodově sólovém albu "Dráždivý dotek"), nebylo možné zařadit některé skladby ze singlů, které vycházely v roce 1989. I tak je však chvályhodné, že jedno ze zásadních alb československé rockové a metalové historie je opět všeobecně dostupné a spousta nových posluchačů se může přesvědčit, že naše scéna na počátku devadesátých let měla opravdu co nabídnout. echo

Jan Kozák