Vilém ČOK - Ten, kdo ke své vlasti necítí nic, je sám nic

Příští rok už ti bude šedesát. Pořád máš v sobě kousek puberťáka?
Běh času se podepisuje na každém z nás, to je jediná spravedlnost, bohužel vedoucí ke smrti. Ale každý z nás má taky možnost náběh stáří zpomalit. Jde to jednak sportem i pravidelným ordinováním optimismu a dobré nálady. Tedy je potřeba blbnout i ve chvíli, kdy ti do smíchu není. Ordinuju si dobrou náladu prakticky pořád. Blbnu, blábolím kraviny, šklebím se na sebe v zrcadlech a vymýšlím novotvary i v angličtině…moje rodina i kluci z kapel by mohli vyprávět…

Tvoje současná kapela Vilém Čok & BYPASS studiově čtyři roky mlčí. Znamená to, že chystáte něco nového nebo že v době, kdy se desky neprodávají, jste na jejich vydávání rezignovali?
Desky se samozřejmě neprodávají a je to čím dál horší. Kreativec jako já se tím nesmí nechat zastavit. Jednak mám stále invenci a chci lidem předat svý názory, jednak je nutné mít v branži co nabídnout. Jezdit roky se starým repertoárem je těžká nuda. Fanoušky vždy nakopne nový materiál. Je ale čím dál těžší ho prosazovat, protože média jsou přehlcena nabídkou tisíců nových písní. Na tohle nestačí pocit, že máš dobrej song. Musíš přemýšlet taky producentsky a materiál dostat k lidem. Čili tím pádem šáhnout do šrajtofle a investovat. Je to často těžké rozhodnutí a velký risk, proto je dobrý si vše dopředu naplánovat. Tohle já dělám, takže jsem po shromáždění materiálu začal loni točit novou desku. Bude se jmenovat „4KRUHY“ a rád bych o ní pohovořil až v době vydání. Dává mi neskutečně zabrat, ale chci aby byla nejlepší z mé životní tvorby a to taky bude. Důkazem jsou po hráčské stránce kluci se kterými točím, i průběžné názory lidí ze studia i normálních konzumentů hudby. Album jsem chtěl vydat letos před vánoci, ale v důsledku koronavirové hysterie ho budu muset asi posunout. V současné době ho dokončuji a počkám na příhodný čas porodu. Nejpozději se „4KRUHY“ narodí na jaře 2021.

Je to neuvěřitelné, ale do kola tuzemského show businessu jsi naskočil už před více než čtyřiceti lety. Jak dnes vnímáš své začátky se ZIKKURATEM? Byla ta kapela průkopníkem českého punku a alternativy nebo je její význam léty zveličen?
ZIKKURAT byla nesporně kapela, která jako jedna z prvních u nás ukázala to, že lze zahrát jako sedmnáctiletý puberťák dobře rock i punk. Byla to kapela s výbornou energií a i v době tvrdé normalizace se dokázala prosazovat. Strčili jsme hravě do kapsy své tehdejší konkurenty. Alternativně jsme se ovšem skláněli před českými vzory, vlastně modlami, kterými byli hlavně EXTEMPORE, PLASTICI a několik dalších kapel. V tomto vnímání byl před námi Jirka Křivka, který nám tyto kapely doporučoval. Výrazný rozjezd datuju v roce 1979 na pražských jazzových dnech na Folimance. Bohužel hlavně osobní neshody způsobily rozkol kapely a to byl hlavní důvod, proč jsem přijal nabídku do PRAŽSKÉHO VÝBĚRU.


Když jsi v roce 1981 dostal nabídku od PRAŽSKÉHO VÝBĚRU, údajně jsi jí odmítl. Proč jsi tu opakovanou přijal?
První nabídka do PRAŽSKÉHO VÝBĚRU přišla v době, kdy vrcholila krize v ZIKKURATU a nebylo jasný, jak to dopadne. K tomu se váže zcela kuriózní příhoda. Nechtěl jsem, aby můj odchod byl s prásknutými dveřmi, takže jsme udělali u manažera kapelovou schůzi, na který jsme probírali alternativy mýho působení, například v obou kapelách a tak dále. Měl jsem totiž následující den odjet s PRAŽSKÝM VÝBĚREM zkušební desetidenní tour. Byla to samozřejmě napjatá situace, takže jsme u toho slušně nasávali. Ráno se kluci vypařili a v tom bytě mě zamkli, abych nemohl s VÝBĚREM odjet. Telefon v bytě odpojili a jediná cesta úniku vedla přes balkon, kde byli zavřený dva obrovský vlčáci. Byl to parádní průser a tenkrát to s PRAŽSKÝM VÝBĚREM odjel Vláďa Kulhánek. To byl ovšem paradoxně utvrzující čin, který můj odchod okamžitě posvětil.

Byl příchod do PRAŽSKÉHO VÝBĚRU pro tebe vstupem do neznámého světa, když místo punkové energie jsi najednou hrál vedle takového umělce jako je Michal Pavlíček?
Byl to samozřejmě svět profesionálních hudebníků, kteří se hraním živili. Takže celý systém od zkoušení po ideu, byl jiný, propracovanější, ale energie byla stejná. Jediné, co mě opravdu drtilo, byl dril na zkouškách. Já jsem povahou puntičkář, takže mě to po čase přestalo vadit a myslím, že jsem do kapely v krátkém čase zapadl. Posvátná úcta ke klukům brzo opadla, byli jsme na jedný lodi, takže si rychle zvykneš, že jsi jedním z nich.

Když jsi přišel do PRAŽSKÉHO VÝBĚRU, bylo ti dvacet let. Vnímal jsi tehdy, že se o kapelu zajímají policejní orgány? Prohloubilo se všechno, když musel film „Straka v hrsti“ do trezoru?
V době mého příchodu do PRAŽSKÉHO VÝBĚRU se žádné represe proti kapele nekonaly. Ty začaly zhruba za rok a půl a vyvrcholily zákazem koncertování a následným zákazem vydání „Straky v hrsti“.

Proč tedy došlo k úplnému zákazu PRAŽSKÉHO VÝBĚRU?
PRAŽSKÝ VÝBĚR byla kapela, srovnatelná v té době s mnohými západními kapelami. Jak ve tvorbě, tak v image a posléze i v idee odporu proti systému. Začali jsme přitahovat masy lidí a ovlivňovat jejich postoje. To byl ten důvod, proč nás sejmuli.


Po dobu zákazu jsi doplnil berounskou kapelu MOPED, která hrála především vesnické tancovačky. Bavilo tě to tenkrát?
Tady bych si dovolil říci, že MOPED hrál i regulérní koncerty v sálech k tomu určených. Vyhrávali jsme velké prestižní hudební festivaly jako byli Beat rock nebo Rock fest. Náš řidič zvaný Vidlička chodil s Luckou Bílou a tak s námi občas jela na čumendu. Často jsme se setkávali na festivalech s jinými kapelami, které vydržely dodnes a taky spolu dodnes komunikujeme… například s ARAKAINEM, TORREM a dalšími strašliváky (smích). Byla to nádherná doba, plná nejistoty, hravosti, naivity i vytrvalosti. V tomto MOPED sice krátce, ale výrazně obohatil můj hudební rozhled. Čili, dá se jistě říci, že jsem si svou kariéru vyžral ode dna. Mimochodem současně s hraním v MOPEDU jsem se shodou šťastných okolností vypracoval na barového hráče a hrál s barovými skupinami v centru Prahy. Nejvíce se skupinou GAMMA. Hochu, to byla jízda! Samé rockové hity, noční galerka jásala…To byla taky neskutečná škola. Bylo mi jednadvacet a to už jsem myslel, že dostanu infarkt, že to moje tělo nemůže vydržet.

V mezičase jsi působil také v projektu STROMBOLI. Byla to známka toho, že jste si s Michael Pavlíčkem hudebně i lidsky přesně sedli?
Málokdo asi ví, že původně byl projekt STROMBOLI plánovaný se dvěma zpěváky, tedy Bárou (Basikovou, pozn. aut.) a mnou. Úplně první songy ve studiu totiž vznikly „Ó hory“, „Ivanhoe“ a „Na koni“. Hnacím motorem STROMBOLI byl samozřejmě Čombe (přezdívka M.Pavlíčka – pozn.aut.) a jeho vztah s Bárou vyústil v mé časté hostování, které trvá dodnes. S odstupem musím říci, že to bylo moudré rozhodnutí a v budoucnu to byl jeden z mých uměleckých důvodů k založení NOVÉ RŮŽE.

Když se Pražský výběr dal v roce 1986 znovu dohromady, bylo podmínkou, že budete používat jen název VÝBĚR?
Ano. Museli jsme se přejmenovat, to bylo podmínkou našeho povolení. VÝBĚR byl logický název a sám se divím, že to prošlo. Tím se totiž zachovala kontinuita kapely.

Dlouho jste ale znovu nefungovali. Byl tehdejší konec VÝBĚRU dán emigrací Klaudia Kryšpína nebo sametovou revolucí a politickými aktivitami Michaela Kocába?
Myslím, že všemi těmito aspekty. PRAŽSKÝ VÝBĚR ještě odehrál na odchodnou Rusům turné Adieu C.A. ale to už bylo v podivně polorockové sestavě s trumpetami, což mě výrazně sralo.

VÝBĚR se paradoxně rozpadl v době, kdy mohl znovu naplno hrát a kdy mohl vydat album „Straka v hrsti“. Měl jsi jasno, že v hudbě budeš pokračovat nebo ses chtěl věnovat po revoluci, v době neomezených možností, něčemu jinému?
Pozor, album "Straka v hrsti" bylo tou dobou legálně vydáno a druhé album taky. Po revoluci šlo především o veřejnou prezentaci kapely, tedy hraní koncertů. A to se zamrazilo. Kapela vlastně žádné prohlášení o svém konci neudělala. Bylo to spíše bezvládí a čekání na vhodnou dobu resuscitace. Právě to čekání byl zase další krůček k tomu, abych přemýšlel nad svou vlastní hudební kariérou. Byli jsme tak ovlivněni hudbou, že nás podnikat jinak nenapadlo. Znám několik tehdejších hudebníků, kteří ale hudbu na hřebík pověsili a stali se z nich podnikatelé. Mnozí toho do teď litují a někteří se k hudbě vrátili. To je nesporné znamení její síly. Složil jsem song "Hudba je nejvíc" a za tím si stojím.


Ještě krátce před sametovou revolucí jsi založil kapelu NOVÁ RŮŽE. Ta zněla mnohem rockověji a američtěji než PRAŽSKÝ VÝBĚR. Kde jste tenkrát brali inspiraci pro takovou hudbu?
Měl jsem v šuplíku spoustu fláků, které pro PRAŽSKÝ VÝBĚR vhodné nebyly a logicky se uplatnily v NOVÉ RŮŽI. Neuvěřitelnou shodou náhod jsem bydlel na Jižňáku (Praha 4 Jižní město – pozn.aut.) v paneláku, kde si jistý zahraniční občan nechal zapojit satelit a byl tak hodný, že ho sdílel stoupačkou s celým barákem. Tak jsem chytal asi dva roky před sametovkou několik prestižních hudebních stanic včetně MTV. Byl to jasnej zdroj inspirace, nad kterým jásali kluci z RŮŽE, ale třeba i P.B.CH. (baskytarista LUCIE a WANASTOVI VJECY, pozn. aut.) kterýho jsem doma učil pár basových taškařic, včetně ladění oktáv.

Psalo se, že za brzký konec NOVÉ RŮŽE mohly tvoje spory s Otou Balagem. Skutečně tomu tak bylo?
Toto je choulostivá otázka, kterou vzhledem z úcty ke kapele a jejímu možná dalšímu reunionu nebudu sdělovat. Co bylo, bylo, nechme kostlivce ve skříni.

Proč dlouho nevydržela ani další kapela DELIRIUM TREMENS? Bylo to kvůli tomu, že se schylovalo k návratu PRAŽSKÉHO VÝBĚRU nebo kvůli tvému angažmá v muzikálech typu Jesus Christ Superstar?
DELIRIUM TREMENS byl jednak projekt a taky kapela, kterou jsem táhl na své jméno asi deset let. To mi nepřijde jako krátká doba. Její zánik byl dán především mou totální vyčerpaností, chytl jsem takzvaný burn-out neboli vyhoření. Potřeboval jsem delší odpočinek a nabídka účinkovat v Jesus Christ Superstar se mi velmi hodila. Až tady jsem si plně uvědomil, kdo si zaslouží pozici sólisty a kdo se jen veze na vlně. To mě dále utvrdilo v přesvědčení, že pokud spoluhráči nepřinášejí do kapely něco navíc, nápady na PR, vlastní iniciativu atd… a vy platíte za všechno sám, je jediný smysl jít na sólovou dráhu. Proto vznikl v roce 2003 projekt i kapela s názvem Vilém Čok & BYPASS. Druhý návrat PRAŽSKÉHO VÝBĚRU s tím měl společné pouze to, že jsem do něj naskočil, protože jednak mělo samozřejmě smysl toto udělat, ale dále jsem musel nechat oba Michaly v roli tahounů. Jednak to uměli a třetí kohout by to všechno komplikoval. Musíte tedy za kapelu myslet i psychologicky.

Ještě než se znovu rozjel PRAŽSKÝ VÝBĚR, vydal jsi sólový debut „Vilém Čok“. Nebylo těžké skloubit PRAŽSKÝ VÝBĚR, kterému pak vyšla deska „Běr“ se sólovou kariérou, když jsi rok po „Běru“ vydal další sólovku „Braňče s kouzemi“?
Cha! Tady je vidět lehký mateník, obě tyto desky, které jmenuješ, byly sice pod hlavičkou mého jméno, protože to chtěl vydavatel Bonton, ale dále v bookletu byla uváděna kapela DELIRIUM TREMENS. Kloubení s koncerty PRAŽSKÉHO VÝBĚRU těžké nebylo, VÝBĚR hrál sice velký koncerty, ale střídmě. Mimochodem, když jsme se bavili o tom, kolik alb může ještě PRAŽSKÝ VÝBĚR natočit, shodli jsme se na tom, že maximálně tři. Tak jsem navrhl z legrace názvy „Běr“, „Er“ a „R“. No a vida… „Běr“ se chytil.


I když jsi stále vydával sólová alba jako „Běž pro ty šproty“, nejviditelnější byl v roce 2003 rozpad PRAŽSKÉHO VÝBĚRU. Proč k němu došlo, když pak Michael Kocáb a Klaudius Kryšpín postavili PRAŽSKÝ VÝBĚR II.? Do této sestavy už jsi nebyl přizván?
Tady musím mluvit jen za sebe, jinak by bylo vhodné vyjádření všech. Zásadní kámen sváru byl ten, že Čombe byl časově hodně vázán na jiné projekty. On je největší hudební workouš (workoholik – pozn.aut.) jakýho znám… To ale nemělo být důvodem ho vyřadit a i přes nabídku abych v PRAŽSKÉM VÝBĚRU II. hrál, jsem toto odmítl. Nakonec jsme se však usmířili a myslím, že po čtyřech letech začli hrát.

Kterého ze svých sólových alb, tím myslím i desek s BYPASSEM si považuješ nejvíce?
Každý z těch alb mi dalo něco velmi cennýho, takže na tuto otázku nejsem schopen odpovědět. „Delírko“ bylo první a velmi komerčně úspěšné, „Šproty“ zase originální s elektronickým podkladem, „Živá voda“ byla zvukově úžasná ale myslím, že „4KRUHY“ bude nejčistší co se týká názoru, tedy textového sdělení. A možná i nejtvrdší, co se týká zvuku.

Mluví se o tom, že se PRAŽSKÝ VÝBĚR dal dohromady v den pohřbu Václava Havla. Je to pravda?
To ne, ale byl to počáteční impuls k usmíření.

Považuješ se za vlastence, když máš v repertoáru tituly jako „Braňče s kouzemi“ nebo „Zástupy zástupů“?
Popravdě nechápu, co je to za otázku. Počítám s tím, že když se narodíš ve své zemi, budeš ji ctít a chránit a budeš hrdý na to, kdo jsi. Ten, kdo ke své vlasti necítí nic, je sám nic.

https://www.vilemcok.com

Autor: Pepsi Stone
Původně zveřejněno na METAL FOREVER & METAL MAN