ERELEY - Diablerie

Tuzemská kapela pod křídly Massacre Records? Už to samo o sobě budí pozornost. A pochopitelně nepřekvapí, že tohle spojení se opírá o silnou muziku. Od vydání prvotiny „Katharsis“ uplynulo pět let. ERELEY v této době nejen překopávali sestavu (což ostatně neustalo ani po natočení desky a rodinné duo otce a syna Redových už v současné době zase muzicíruje s novými spoluhráči), prožili velmi dlouhé čekání na vydání alba, které bylo natočeno již v roce 2018, ale hlavně dozráli do velmi zajímavé potemnělé podoby. Poutavá je už samotná myšlenka koncepčního příběhu o rozhodování, zda si na své cestě životem vybrat cestu dobra nebo zla. Kterou z nich si zvolil hlavní hrdina „Diablerie“, je zjevné nejen ze samotného titulu alba či velmi sugestivně ztvárněného obalu desky, ale i z atmosféry strachu, v které se ERELEY velmi často pohybují. I přesto, že jsou primárně kytarovou kapelou, mají na této atmosféře obrovskou zásluhu mrazivé klávesy, stejně jako fakt, že se převážná část alba odehrává v plíživém, nespěchajícím (občas až téměř zatěžkaně doomovém) tempu, v němž se střídají tvrdé i jemnější pasáže a v němž přibroušený zpěv Lukáše Redy dokáže vypjatou atmosféru ještě emotivně vyhrotit. ERELEY se podařilo dobře vybalancovat celkovou obtížnost nahrávky – zdaleka se nejedná o album na první (a dost možná ani druhou) dobrou, ale zároveň se neutápí v přehnané komplikovanosti, přestože je plné zvratů, zajímavých detailů i nevtíravých melodií. Navíc si i přes silnou rozmanitost kapela udržela velmi kompaktní výraz a ucelenou náladu. Plusem pro domorodce může být i poměrně vstřícná angličtina, bonusem pro všechny pak velmi přehledný a důrazný zvuk. Ani se těm Massacre nedivím, že po ERELEY sáhli.